Dracula

U první epizody mě fascinovalo, jak netradičně se tvůrci rozhodli zpracovat legendu o Drákulovi, a také jak kvalitně se jim tento třídílný horor povedlo natočit. Hlavní postava neuvěřitelně sympatická, Claes Bang si roli neuvěřitelně užívá a na jeho výkonech to jde hodně poznat. Nevadilo mi ani relativně skromné pojetí, co se natáčecích exteriérů týče. Jak klášter, tak především samotný hrad poskytoval skvělé záběry a příjemně temnou atmosféru. Prvnímu dílu tak moc vytknout nejde, jeho zpracování mi sedlo a ani chvíli jsem se nenudil. U druhé epizody jsem měl velký problém s nelogickým chováním jednotlivých postav, díky menšímu natáčecímu prostoru byla atmosféra pořád temná a děsivá, i když už pomalu ztrácela na síle. Herecké výkony spíše průměrné, jediný Drákula byl pořád cool. Šok nastal až s poslední epizodou, která celou sérii dokonale pohřbila. Místo důstojného zakončení, vysvětlení a nějakého kvalitního závěru jsem se dočkal jen zbytečného hraní na city, nesmyslných scén, zbytečné omáčky okolo a vše se tak zvláštně zamotalo, až jsem některé scény vyloženě nechápal. Na logiku se už vůbec nehraje, postavy se chovají mimořádně stupidně, děj absolutně nedává smysl. kdyby se natočil jen první díl, tak nemám jediné slovo proti, snad jen hudba mohla být mnohem lepší. U zbylých dvou epizod však nemám moc co hodnotit, vyložený odpad. 2/10. (25.12.2020)

"You're a monster!" "And you are a lawyer. Nobody is perfect." Co se původně zdálo jako libové pojetí upírské látky se zvrhlo v tvrdě impotentní scénář. Mnoho lidí už to naznačilo, že mají tři epizody sestupnou tendenci, a zatímco první (pro mě i druhá) je senzační, tak poslední díl je příběhové bahno snažící se tvářit vážně. Drákula v podání Claese Banga je k pomilování, jeho nejednoznačná sexuální orientace je roztomile inovativní (byť nechápu, jak mohl chtít Harkera za svou bride, když je chtěl primárně k rození dětí). Gender swap Helsingovy postavy je možná trochu zbytečný, ale Agatha van Helsing jako jeptiška byla skvělá postava. A přestože se seriál pyšní geniálními scénami jako vyjednávání nahého Drákuly před davem jeptišek, mnoho částí plavby na lodi (miluju lodě) nebo Renfieldova advokátská záchrana svého pána. I ta Lucy byla poměrně dobrá postava, sice u mě postava Sewarda trochu klesala tím, že takovou sobeckou instabitch tak čistě a bez nadhledu miloval (alespoň k tomu směřoval narativ filmu), ale jako nestranný pozorovatel jsem ji měl radši než jejího ex. Zasazení do moderní doby bylo násilné, závěr fraška. (18.12.2021)

První díl odehrávající se v Transylvánii byl parádní. Tvůrci se nechali z velké části inspirovat Stokerem, ale přidali pár vlastních nápadů, které nejenže neurazily, ale naopak přinesly do známého příběhu příjemné osvěžení, Fajn byl i druhý díl. Co se dělo na lodi Demeter je vlastně známé jen z náznaků, ale kdo se tam plavil a jak to probíhalo během plavby, to dosud všichni ignorovali. Líbila se mi skladba osazenstva lodi, ať už jde o posádku nebo cestující, i postupně odhalované důvody, proč tam všichni byli. Do určité míry to celé trochu připomínalo christiovské detektivky a mám pocit, že to byl i záměr. Třetí díl zasazený do současnosti už trošku haproval, ale nemůžu říct, že by byl vyloženě špatný. Určitá snaha vrátit se k předloze sice přišla vniveč, ale srážka hraběte s moderním světem nebyla úplně špatná. Navíc přišlo vysvětlení, co stojí za všemi upírskými limity slunečním světlem počínaje, česnekem konče. Když už nic, tak to bylo alespoň originální. Co se herců týče, tak ti byli parádní. Bangův Dracula není žádným démonickým stínem se zastřeným hlasem, ale žoviálním ukecaným chlapíkem, který má rád společnost, ovšem zároveň dokáže přepnout do krvavého módu. Vizáží připomíná Draculu Christophera Lee a to mě bavilo. Jeho protihráčkou je tentokráte jeptiška v podání výborné Dolly Wells, která si s Draculou v ničem nezadá. Stejně jako on neustále mele pantem a je úsměvně nadšená ze svého poslání, ale zároveň dokáže přirozeně uhodit na vážnější strunu. Jejich koexistenci kdosi v jedné recenzi připodobnil ke vztahu Luthera a Alice a tohle srovnání není úplně od věci. Jestli bych měl sérii něco vyčíst, tak je to zbytečná užvaněnost, což platí především pro druhý a třetí díl. Slovních přestřelek je zkrátka moc a nejsou tak vycizelované, jako v případě Sherlocka, jehož duch se tu v podobě autorů vznáší. Ale zase to není nic, co by se nedalo překousnout. Za mě příjemné překvapení a vzhledem k závěru by mě docela zajímalo, jak by se hraběcí osudy vyvíjely v další řadě. Ale obávám se, že na ní nedojde. 80% (10.01.2020)

Mila pulpova zabava. Keby islo regulernu filmovu trilogiu, tak by to stalo akurat za odplutie. Ale v serialovom formate, kde zjavne vazne nemozem ocakavat super remeslo a kvalita scenarov sa hodnoti stylom: "wow, to som necakal" som sa minimalne polovicu stopaze bavil. A posledna cast tomu vsetkemu bordelu nasadila korunu aj prekvapivu hlbku. A obsadenie sa celkom podarilo. 6/10 (07.01.2020)

Dlouho mnohem skromnější, než bych čekal, kdy se první díl odehrává na dvou lokacích a druhý většinu času dokonce na jediné. Až ve finále se naplno rozpálí přesně ten zápal, který bych od tvůrčí dvojice čekal. Moffata s Gatissem mám rád ve všech autorských polohách a Dracula mi nejvíce připomíná jejich slavného Sherlocka. Klasické dílo se i tentokrát často cituje, často parafrázuje, často staví na hlavu a často se střílí dost odvážně od boku, občas přesně do těch míst, které diváci budou milovat a občas úplně vedle. Já je za tuhle odvahu vždycky obdivoval a právě u Sherlocka jim všechny roviny vyšly s plnou parádou. Jenže tam se jejich postupně obměňovaný a čím dál rozevlátější styl tvaroval na ploše třinácti epizod natočených během dlouhých sedmi let. Napichovač se pokouší o ten samý přerod během tří dílů odvysílaných ve třech dnech. Tím pádem nemůže oslnit dlouhodobým vývojem a dokážu pochopit, proč je konec někomu tak silně proti srsti. Mně se naopak Temný kompas trefil do nálady úplně přesně, snad svým bezuzdným blázněním, snad pocitem, že se tu zase jednou plní scenáristické sny, a snad protože ústřední měření sil titulního antihrdiny s věčným nepřítelem skončilo jinak, než čtenáři chtěli. Občas taková atmosféra hraničí až s bezhlavým fan servisem, ale nezlobím se. Proč taky, zasáhl plnou silou právě mě. Za jiných okolností bývám v dodržování předlohy, klasiky, tradic a kánonu často konzervativní, tenhle hrabě mi ale přirůstal k srdci tím víc, čím dál se od klasického (a nutno říct, že už stokrát viděného) pohledu odkláněl. (27.01.2020)