Byl jednou jeden dům

Není to scénaristicky dokonalé a příběh, postavy zde neprocházejí klasickým seriálovým vývojem, pět dílů je na to málo. Seriálový potenciál také ruší to, že pozadí druhé světové války se stává hlavním motivem. Taková malá epopej o životě jednoho pražského baráku za druhé světové války. Troufám si tvrdit, že by tenhle seriál docela zapadl, nebýt toho hvězdného hereckého obsazení. Tady sešlo pár generací nejlepších českých herců a dívat se na ně je paráda. (03.10.2011)

O tom, co by mohly vyprávět ... všechny české domy - obzvláště ty starodávné ... solidní ... pavlačové - ty, které hodně pamatují. Schází jim jen drobnost: Dar řeči. Jejich zdi jsou němými svědky našich národních dějim, tudíž měly dost času poznat skrz naskrz naši národní povahu - v originálním televizním seriálu pak měly tu čest stát se kulisami pohnuté doby, která lámala i zocelovala charaktery, když za pochodu měnila podobu světa. Umožnily tak téměř divadelní uchopení osudů obyvatel "jednoho domu", kterým své tváře (i hlasy) propůjčila VELICE silná herecká sestava. Natáčením se evidentně dobře bavila - tím pádem na mě dýchla čirá, ničím nezkalená nostalgie ... a téměř mě porazila: To bývaly časy, když NAŠI herci v ČESKÝCH televizních seriálech zcela samozřejmě HRÁLI - namísto nuceného odříkávání naučených replik. Jenomže oni také měli CO hrát, neboť každá postava měla svůj osobitý profil, kterého se její představitel mohl přidržet - a dialogy nepřipomínaly mlácení prázdné slámy. Dějová linie nese cejch doby, která ji stvořila - ale jen v míře nezbytně nutné, takže excelentní jízdu maličko kazí jen poslední, pátý díl, pojednávající o pražském povstání. Barikáda pěkně pospolu s hrstkou svých obránců - a s trochou rozpaků postává stranou hlavního proudu dějin a divák se důležité informace dozvídá prakticky jen zprostředkovaně z dobového vysílání Českého rozhlasu. Na veliké události prostě maličké jeviště Bagounovy ulice nestačí, neboť historie obyčejně kráčívá po hlavních třídách. Osvoboditele tak lze na vlastní oči vidět jen ve stylizovaných dokumentárních záběrech ... a v úplném závěru si můžete prohlédnout památník s tankem číslo 23, který ovšem na Smíchově už dávno nenajdete. Neboť přišla jiná, zbrusu nová přelomová doba, která měla potřebu šmahem bourat staré symboly jako trapné připomínky všech normalizovaných let - a tak s příkladnou horlivostí ve velkém s vaničkami vylévala i děti ... jakoby ztratila rozlišovací schopnosti - jakoby neuměla (nebo NECHTĚLA) hledat rozdíly mezi letopočty 1945 a 1968. Možná byla skálopevně přesvědčená o své pravdě - nebo se chtěla jen dostatečně zviditelnit (a v horším případně ze svého zviditelnění i profitovat), ale to už je jiná historie ... kdoví, jak dlouho nám vydrží zdánlivě nezbouratelné symboly vystavěné ve žhavé současnosti - při našich mnohdy riskantních hrátkách spojených se šířením "západních hodnot". (09.07.2015)

Velmi působivý seriál s dokonale vykreslenou atmosférou protektorátní Prahy. Velmi dobře napsané postavy (ani komunisti zde nejsou přehnaně uvědomělí), skvělé herecké výkony naší tehdejší herecké špičky. Nezbavím se však nikdy dojmu, že seriál jako celek nepůsobí příliš celistvě a dotaženě (některé scény a pasáže očividně chybí). Ovšem punc televizního rodinného stříbra mu ani tak nikdo neodpáře. 85%. (03.06.2013)

Tohle by už žádná televize neměla nikdy vysílat. Protože každým zopakováním tohoto skvostně napsaného, obsazeného, zrežírovaného i zahraného seriálu ještě více vynikne bezradnost současných scenáristů, neschopnost režisérů a totální netaletovanost všech herců, kteří se na páchání současných seriálů podílejí. Mimochodem, asi hned tak nezapomenu na scénu, kdy Dlask (Jiří Vala) oznamuje Hrachové (Jana Hlaváčová), že Hrach zemřel. Kde jinde by víc vynikla laskavost pana režiséra? (01.01.2013)

Neni to pro mě čistě stoprocentní záležitost, ale kvůli atomosféře, střízlivýmu rozsahu a hlavně hereckejm výkonům a naprosto neopakovatelnýmu obsazení(!) dávám za pět. Hodně se tu ale mluví o tom, jak je to plný komunistických agitek, charakterů apod. - a s tim rozhodně nesouhlasim: jedinou výraznější úlitbou komoušům byl podle mě detailní záběr na vyvěšení Rudýho práva během Pražskýho povstání, ale to mi je srdečně naprosto u prdele a vůbec mě to netrápí, nepohoršuje ani to nepůsobí nijak nepatřičně, protože na konci války ta nálada rudě naladěná prostě byla a tohle nebylo nic, co by nějak vybočovalo z nějakýho střízlivýho rámce. A to jsem na všechny možný bolševismy, myslim, celkem háklivej. I ten odbojář Hrach starší (Řehoř) mi nijak přehnaně komunistickej nepřijde, ani si upřímně řečeno nevybavuju, že by se to tam kdy nějak víc řešilo. Každopádně nijak zidealizovaně vybarvenej nebyl - táta, kterej opustil ženu a ani se nijak nemá ke svýmu synovi atd., ten rozhodně neni žádnou vlajkovou lodí komunistickýho odboje. Pokud by se na tom někdo chtěl svézt, vypadalo by to jinak. Trošku mě ale zamrzely nedořešený osudy některých (rodina Nerudných - Patrokles i ostatní bratři, jak "kolaborant", tak "vlastenec", pak Pipina v rajchu, pilot Přemek Tvaroh, v domě přechovávanej Němec...), a taky mi trochu nehrála už celkem stará Hudečková hrající Pipinu jako malou holku. A z toho domu, jakkoliv byl udělanej hezky, ta ateliérovost bohužel jen sálala. (23.07.2015)