Byl jednou jeden dům

Seriál, který mě ale vůbec neoslovuje, který mě vůbec nebaví. Stovky postaviček lezou sem a tam, pláčou nad událostmi té doby, blábolí o národní hrdosti, aby pak na ni v r.1989 bez skrupulí zapomněli, stali se za mrzký peníz posluhovači právě těch, kteří jim kdysi tak ubližovali a začali pod vlivem jejich prolhané a fakta zkreslující propagandy nenávidět ty, kteří je toho těžkého břemene a srabu zbavili za cenu milionů svých obětovaných životů...Seriál působí příliš "vybroušeně", těžkopádně, chladně a odtažitě, vyrobený řemeslně bez větších emocí...Po lehkosti a akčnosti seriálů jako "Major Zeman" či "Žena za pultem" tady není ani vidu, ani slechu. Ale to je u režiséra Filipa celkem běžné...Jedna hvězda za skvělého Miloše Nedbala...Jak seriály miluji, tak tohle už mi nesmí na oči! (14.08.2018)

Naprosto geniálně obsazený (až na ty puberťáky ztvárněné třicátníky) historický seriál, podle mě i minimálně zatížený dobovou ideologií. První dva díly byly vyloženě rozjezdové, malinko drhly, o to větší zážitek mi ale připravily zbývající epizody. Menšík Čepkovi (budoucímu zeťovi) před mobilizací: "Kdyby se ti tam něco stalo, buď klidnej, já se o to postarám. A jmenovat se to bude po tobě!" "Ne, to radši ne..." "Já ani nevím, jak se jmenuješ." "Adolf." (11.10.2019)

Českými hereckými esy nabitý a docela koukavý seriál s pěknou znělkou. Vypráví o životě v pavlačovém domě za válečných let očima normalizace - tím pádem tu máme zlého a protivného podnikatele, jeho děti jsou nemorální oportunisté a vedle toho komunisté vedou hrdinný odvážný protinacistický odboj a celá Praha jásá, když přijede rudá armáda. Scénáristé později pracovali na 30 případech majora Zemana. Na druhou stranu divák není držen za ručičku a některé věci jsou jen naznačeny - takže jsem asi jako ne-pamětník nepochopil vše. Pozoruhodný je casting, kde třeba 35-letý Jiří Hrzán hraje 16-letého kluka - je to asi něco podobného jako když Ladislav Pešek hrál 30-letého maturanta. (19.03.2024)

Viděl jsem tento seriál poprvé v roce 2010, tudíž s určitým očekáváním plynoucím z obsazení a dlouholeté divácké popularity. Překvapením pro mě je, že nudný seriál je jedním z hardcore-nudných komunistických děl (upozorňuju, že major Zeman a Žena za pultem jsou mé oblíbené seriály). Není nad klasické líčení podnikatelské rodiny jako prospěchářských příslušníků elitní vrstvy a moudře užvaněný flákač v podání Jiřího Valy nemá ve skutečnosti jediné pozitivum kromě toho, že je to komunista. Seriál má spousta postav, ale ač je i sebemenší z nich obsazena hvězdně, většina postrádá nějakou životnost a jedinou jiskru sem tam dodává osobnost samotného herce. V ucourané smrtelně vážně stopáži a častých pocitů trapnosti jsem se pobavil jen nad tradičně skvělým Adamírou, jehož nihilistický ředitel kina skvěle sarkasticky sem tam glosuje společenské dění a nad obsazením Františka Němce do role Němce :-) Prostě hrůza, nulový konec, roztahané scény, příliš mnoho postav a nějaké žvanění o české národní hrdosti je mi šumafuk. (29.12.2010)

Niekto tu pekne napísal, že František Filip diriguje nádherný herecký koncert. On ho nedirigoval, on zostavil z úžasných hercov filharmóniu, rozostavil ich po najväčšom filmovom ateliéri, nechal ich hrať a dovolil im aby zo seba vydali to najlepšie a najkrajšie čo sa v ich telesných schránkach ukrýva. A v tom tkvie sila režisérskeho umenia Františka Filipa, o ktorej nás, televíznych divákov, už dlhé roky presviedča a jemne nás nabáda k tomu, aby sme nikdy nezabudli na českých umelcov a uchovali si ich navždy v našich srdciach. Tak ako aj jeho celoživotné dielo. (29.04.2012)