Byl jednou jeden dům

Nevím, jak to tu vypadalo za Protektorátu. Tehdy jsem byl ještě takhle malej. Tehdy byli ještě takhle malí i moji rodiče. A vlastně i prarodiče, protože se v té dob, věřte nevěřte, (plus mínus pár let) narodili. Takže, jak já mám kčertu vědět, jaká tehdy byla atmosféra a jak to tu vypadalo? Ale to ponechme stranou. Tenhle seriál je podle mě naprosto průměrný. Kdyby ho natočili dnes, byl by to stoprocentní odpad kousek nad Ulicí a vedle Ordinace. Jediné, co ho pozvedá nad všechny ostatní seriály, jsou herecké výkony a to každýho jednoho herce v něm. Ono taky, když dnešní plat jednoho z nich by vystačil tehdy pro všechny, není tak těžký obsadit jenom ty nejlepší kapacity i do těch největších štěků, že. Příběhem je to prostě jen další seriál ze života nějakýho vzorku obyvatelstva. Nejvíc se mi tu asi líbila postava Josefa Vinkláře, a zaujal mě Zdeněk Řehoř, protože to není tak dávno, co hrál usedlého postaršího pána v Takové normální rodince. Takže, všechny mé hvězdičky putují pouze a jedině k hercům. (22.03.2007)

Seriál celkem přesvědčivě přibližuje atmosféru strachu českého národa za protektorátu, méně už pak život vyšších vrstev (i když výkon Jiřího Adamíry považuju za skoro nejlepší.) Jediné, co autoři přehnali, bylo, když dělníci a rolníci v květnu 1945 na barikádách předpovídali zánik soukromého podnikání :-D (14.01.2003)

O tom, co by mohly vyprávět ... všechny české domy - obzvláště ty starodávné ... solidní ... pavlačové - ty, které hodně pamatují. Schází jim jen drobnost: Dar řeči. Jejich zdi jsou němými svědky našich národních dějim, tudíž měly dost času poznat skrz naskrz naši národní povahu - v originálním televizním seriálu pak měly tu čest stát se kulisami pohnuté doby, která lámala i zocelovala charaktery, když za pochodu měnila podobu světa. Umožnily tak téměř divadelní uchopení osudů obyvatel "jednoho domu", kterým své tváře (i hlasy) propůjčila VELICE silná herecká sestava. Natáčením se evidentně dobře bavila - tím pádem na mě dýchla čirá, ničím nezkalená nostalgie ... a téměř mě porazila: To bývaly časy, když NAŠI herci v ČESKÝCH televizních seriálech zcela samozřejmě HRÁLI - namísto nuceného odříkávání naučených replik. Jenomže oni také měli CO hrát, neboť každá postava měla svůj osobitý profil, kterého se její představitel mohl přidržet - a dialogy nepřipomínaly mlácení prázdné slámy. Dějová linie nese cejch doby, která ji stvořila - ale jen v míře nezbytně nutné, takže excelentní jízdu maličko kazí jen poslední, pátý díl, pojednávající o pražském povstání. Barikáda pěkně pospolu s hrstkou svých obránců - a s trochou rozpaků postává stranou hlavního proudu dějin a divák se důležité informace dozvídá prakticky jen zprostředkovaně z dobového vysílání Českého rozhlasu. Na veliké události prostě maličké jeviště Bagounovy ulice nestačí, neboť historie obyčejně kráčívá po hlavních třídách. Osvoboditele tak lze na vlastní oči vidět jen ve stylizovaných dokumentárních záběrech ... a v úplném závěru si můžete prohlédnout památník s tankem číslo 23, který ovšem na Smíchově už dávno nenajdete. Neboť přišla jiná, zbrusu nová přelomová doba, která měla potřebu šmahem bourat staré symboly jako trapné připomínky všech normalizovaných let - a tak s příkladnou horlivostí ve velkém s vaničkami vylévala i děti ... jakoby ztratila rozlišovací schopnosti - jakoby neuměla (nebo NECHTĚLA) hledat rozdíly mezi letopočty 1945 a 1968. Možná byla skálopevně přesvědčená o své pravdě - nebo se chtěla jen dostatečně zviditelnit (a v horším případně ze svého zviditelnění i profitovat), ale to už je jiná historie ... kdoví, jak dlouho nám vydrží zdánlivě nezbouratelné symboly vystavěné ve žhavé současnosti - při našich mnohdy riskantních hrátkách spojených se šířením "západních hodnot". (09.07.2015)

Neznám lepší český televizní seriál. Je evidentní detailní znalost reálií protektorátní Prahy i detailní znalost lidských charakterů - zde není černobílých postav. Uvědomnělý komunistický odbojář? A není to náhodou zoufalý člověk, který utekl z republiky od rodiny a proto ho nenávidí i vlastní syn? Nebo chce snad někdo říct, že komunistický odboj nepřispěl k pádu fašismu nebo dokonce že na konci války lidé nevítali Rudou armádu s nadšením? V tomhle seriálu nechybí napětí, humor ani romance a herecké výkony jsou zde jedny z nejlepších, které byly na obrazovce k vidění. (18.05.2005)

Není to scénaristicky dokonalé a příběh, postavy zde neprocházejí klasickým seriálovým vývojem, pět dílů je na to málo. Seriálový potenciál také ruší to, že pozadí druhé světové války se stává hlavním motivem. Taková malá epopej o životě jednoho pražského baráku za druhé světové války. Troufám si tvrdit, že by tenhle seriál docela zapadl, nebýt toho hvězdného hereckého obsazení. Tady sešlo pár generací nejlepších českých herců a dívat se na ně je paráda. (03.10.2011)