Byl jednou jeden dům

Filipovi se zřejmě zalíbilo v seriálech a po úspěchu Věka se pustil do fresky zobrazující na poměrně sevřeném půdorysu naděje, lásky, frustrace, touhy i rozčarování obyvatel jediného domu v období kolem světové války. Mou jasnou platonickou láskou je zde nerudný Nerudný Miloš Nedbal. A láskou, kterou bych si uměla představit nejen platonicky, aristokratický Adamíra. Vypointovaný je záběr na roztékající se obraz radního Nerudného stejně jako ne už právě nejmladší Hudečková coby diblík. Vala nezůstal nic dlužen své pozdější rudé pověsti a nejkrásnější byla Jana Šulcová. Když si představím, že šlo jen o kulisu na barrandově, skoro se mi tomu nechce věřit. A nesmím zapomenout na Petra Čepka. Vlastně je to jako u věka, co jméno to perla, takže na závěr jen z Adamírových úst - citace nebude přesná – A to by se tatínku ta ulice jmenovala Nerudného nebo Nerudná? (27.05.2008)

Překrásný seriál s kouzlem staré Prahy, kterou, ač Moravan, mám velmi rád. Spousta božských herců v báječné kompozici úžasných vztahů pavlačového domu v období válečných let. Proč však ten bolševický zápach, ponižující československou inteligenci a živnostníky, jenž se táhne tímto hezkým příběhem? Korunu všemu dodává komunistický mazal, vždy soudný a sprvedlivý... škoda, že tak soudní a spravedliví nebyli, když věšeli hrdiny našeho národa. Přesto je tohle dílko velmi pěkné a milé a možná bude v budoucnu přesunuto do první desítky mých oblíbených. (14.04.2013)

Bolo nebolo, ale skôr bolo ako nebolo. "Byl jednou jeden dúm". Ako to teda vtedy vlastne bolo? Ako sa mali bratia Česi počas druhej svetovej vojny? Ako sa žilo prostým Pražákom v ťažkých dobách nacistického protektorátu? Režisér František Filip sa to podujal vyrozprávať formou kvalitne natočeného televízneho seriálu, v ktorom hlavné úlohy stvárnili poprední českí herci. Neviem posúdiť do akej miery je to autentické, ale ako filmové dielo je to celkom zaujímavé. *** (05.05.2013)

Dala jsem si po letech opáčko a vyplatilo se, jak mi ty roky přibývají, dokážu to všechno víc ocenit, víc si užít a doslova vychutnat celý ten herecký ansámbl, strhující příběhy obyvatel jednoho pražského činžáku, no on i ten vír událostí v letech 1936 až 1945 je poutavý i zajímavý sám o sobě... Vidět vedle sebe Slávku Budínovou, Danu Medřickou, Janu Hlaváčovou je pro mě filmové pohlazení a z mužů bych určitě pochválila Jiřího Adamíru, moc se mi líbil... Ode mne dnes večer bez připomínek.. (12.08.2023)

Na vypätých historických okamžikoch roku 1936 až 1945 sledujeme vo filmoch zvraty českého osudu a charakteru po dobu protektorátu v Prahe. Dej sa odohráva v dome č. 12 na fiktívnej Bagounovej ulici v Prahe. Majiteľ domu, radný pán Nerudný a ostatní v dome prežívajú historické udalosti, ktoré hýbali republikou (mníchovský diktát, nemecká okupácia, heydrichiada a oslobodenie). (30.09.2018)