Byl jednou jeden dům

Jeden z velmi velmi mála českých seriálů, které mám opravdu ráda, určitě kvůli vynikajícímu obsazení, o čemž asi nemá cenu psát, že? Seznam za "hrají" je až na výjimky - tím myslím jak některé herce, co tam jsou (Šmeral), tak i ty, co tam nejsou (Kopecký, Kemr....) - zároveň seznamem toho nejlepšího, co bylo k dispozici. Poctivě natočené. Ideologie mě až tak při sledování nebrala, je to o druhé světové a tam se snad nikdo nebude přít, že padouši byli Němci a kolaboranti. Při osvobození taky určitě Rusům nikdo nenadával, že to byli zrovna oni.....Že jsou bohatí zlí a proletáři hodní, na to jsme byli od dětství připravováni v pohádkách..... (18.04.2011)

Překrásný seriál s kouzlem staré Prahy, kterou, ač Moravan, mám velmi rád. Spousta božských herců v báječné kompozici úžasných vztahů pavlačového domu v období válečných let. Proč však ten bolševický zápach, ponižující československou inteligenci a živnostníky, jenž se táhne tímto hezkým příběhem? Korunu všemu dodává komunistický mazal, vždy soudný a sprvedlivý... škoda, že tak soudní a spravedliví nebyli, když věšeli hrdiny našeho národa. Přesto je tohle dílko velmi pěkné a milé a možná bude v budoucnu přesunuto do první desítky mých oblíbených. (14.04.2013)

Psalo to tu hodně uživatelů, ale musím zopakovat; nepamatuju si seriál, kde by se sešlo tolik hereckých špiček té doby, a to obsazených i do těch nejmenších rolí (jako nejoblíbenější postavu bych vybral P. Nerudného Jiřího Adamíry). A právě na hereckých výkonech si tvůrci mohli dovolit vystavět celý seriál. Jako válečná látka funguje velmi dobře, v některých ohledech mi to připomínalo o rok mladší a méně známý Kamenný řád (škoda, že zde nebyly dořešeny osudy všech postav, min. u 2 se to hodně nabízelo). Jenže jedna věc mi u výše jmenovaného seriálu přišla ne tak do očí bijící a tou myslím poplatnost době. I když je nutno volit tyto slova velmi opatrně. Jako oponentura se mi líbila jedna věta uživatele Exkvizitora, dovolím si citovat: "Chce snad někdo říct, že komunistický odboj nepřispěl k pádu fašismu nebo dokonce že na konci války lidé nevítali Rudou armádu s nadšením?". Ano, výstižné, kolego. Takže sice někdy ten socialistický/komunistický podtón krapet dřel, ale rozhodně to nebylo nic tak strašného, přestože posledních pár minut páté epizody (mluvím o nepřetočené verzi) bylo vyloženě pro soudruhy (i když je zvláštní, že třeba Dlaskovo dojetí mi nepřišlo vůbec trapné, naopak jsem ho dokázal pochopit). Jen by mě zajímalo, jestli si ten závěrečný pohled na "pomník" vykládám správně nebo ne (přijde mi totiž jako výsměch natočit slétávající se holuby, kterak se*ou na sovětský tank). Rozhodovat se mezi 4* a plným počtem je v tomto případě hodně těžké, ale nakonec volím vyšší variantu (díky výborné ATMOSFÉŘE), i když hodnocení je někde mezi. (23.06.2011)

Pod příkrovem tuhé normalizace vzniklo prací scénáristického dua snů (Otčenášek-Daněk) vynikající dílo, které je jak apoteózou posledních let První republiky (jedna z mála zmínek o jinak úzkostlivě utajované benešovské válečné půjčce), tak minuciózně přesným záznamem života za protektorátu. Pavlačový dům je pojímán jako soběstačné fórum svého druhu, vybavené kinem, blokovou, opravdu lidovou hospodou a navíc hrazdami pavlačí. Panovnickou lóži nahrazují okna bytu majitelů. Kaleidoskop událostí, osudů, tragédií a neživotných komunistických zjevů (Valův malíř Dlask a ještě mlžnější emisar Kominterny, Řehořův Hrach starší) i znamenitě vykreslených žižkovských (?) lidových a "vysokých" postav (jedineční Nerudní Nedbalův a možná o něco ještě vyhraněnější Patrokles Nerudný Jiřího Adamíry). I konec seriálu, symbolická zbytečná smrt na barikádě, z níž se nikdy nevystřelilo, je příznačná pro květnové povstání (až 2 000 padlých na naší straně nepočítaje vlasovce, řada hlavní zákeřných odstřelovačů, zhruba dvou třetin postavených barikád se boje vůbec nedotkly). Režie i herecké obsazení vydatně přispěly k vytvoření jednoho z nejvýraznějších děl naší dramatické a filmové tvorby sedmdesátých let. Třicáté výročí konce německé nadvlády se proti vůli Husákova režimu tehdy podařilo oslavit opravdu důstojně. (05.11.2007)