Osvícení

Čtyřhodinová televizka, kterou mám daleko raději jak Kubrickovu verzi. Jako malá jsem v tom filmu měla i své vybrané lekačky, které na mě fungovaly do zemdlení, což už se dneska sice nekoná, ale atmosféra přesto i po těch letech zůstává zachována. A Weberova proměna je tu stejně lahůdková, jako ta Nicholsonova. Viděno - nesčetněkrát. (30.05.2012)

Co to sakra bylo?! Laciná a trapná ubohost s příšernými herci. Jediná výjimka byl Melvin Van Peebles v roli Richarda Hallorenna. K čemu je, že tato verze věrněji kopíruje knihu, když je výsledkem otravně protahovaná báchorka z Věřte něvěřte? Teoreticky by se dalo čekat, že když film vznikl skoro o 20 let později, tak přinese nějakou změnu k lepšímu, například po stránce efektů. Ale z chodících buxusových keřů Střihorukého Edvarda, (které mají plynulost pohybu asi jako dinosauři v Cestě do pravěku) zmalovaných cirkusáků, kutálejících se míčků, vlčích masek a lebek se zkříženými hnáty na dveřích, strach opravdu nejde. Danny s matkou nechutně přehrávají a na oba jsem si už během prvního dílu vypěstovala silnou alergii. Po prvním záchvatu Danny vypadá spíše jako po útoku pedofila a chvíle, kdy svému otci domlouvá, je tak hrozně pitomá až jsem se styděla, že na to vůbec koukám. Jack v mnoha scénách nepůsobí jako šílený, ale spíše jako dementní. Místo krásného, honosného hotelu, se děj odehrává v ukrajinském, ušmudlaném penzionu. Venkovní pohled zřejmě vyřešila nějaká kulisa, aby se z nízkého rozpočtu zaplatily "dechberoucí" efekty se sprintujícími keříky. Podle knihy zde vzorně zůstává pokoj s číslem 217, protože ani pověrčivý divák by z něj po shlédnutí téhle frašky nemohl mít strach. A co měl znamenat ten Tony? Tím, že se zjevuje v podobě pubertálního šprta, úplně ztrácí na tajemnu, bylo to k smíchu stejně jako všechny ty šeptající hlasy. V trapném dodatku nám velký pan režisér odhalí, že Danny vlastně mluvil se starší verzí sebe sama. Z toho by měl psychiatr jistě radost. Jediné, co se mi tu možná líbilo více, než ve starší verzi, byla maska ženy v koupelně, ale scéna s ní byla opět utopená v bažině béčkovité trapnosti. Tady to máte, mistře Kingu! Takhle to dopadá, když se místo zavrhovaného Nicholsona role chopí ten váš seriózně vypadající herec! Všechno to, co mě na starším zpracování tak ohromilo, se tady vypařilo a vyletělo do povětří spolu s celou tou zaplivanou ubytovnou a špatnými, kabaretními herci z ochotnického spolku. (29.03.2013)

Jak zde již spousta uživatelů psala, nemá smysl srovnávat tuto televizní minisérii s jedinečným Kubrickovým uměleckým dílem. Každý film je na úplně jiné úrovni. Převážnou část děje této filmové adaptace jsem zhlédla na Universal Channelu, doba vysílání byla určena mezi devátou večerní a třetí ranní. Sledovala jsem do jedné hodiny, neboť bych zřejmě další den nebyla schopna fungovat, pokud bych zůstala až do konce. Velmi velká škoda, protože právě v té chvíli mi připadalo, že se začala odehrávat nejlepší část příběhu. I přes svou délku jsem v něm nenašla příliš mnoho nudných pasáží, pár bych jich sice zkrátila, jinak mi však stopáž nijak nevadila. Osvícení se docela přesně drží Kingovy předlohy, místy však možná až trochu i křečovitě. Chyběla mi však nějaká atmosféra a napětí. Vše se, i přes spoustu dobrých míst, drží ve stojatých, průměrných vodách. Co se týče i scénáře a dialogů. Z obsazení jasně vyniká Steven Weber a Courtland Mead (ten kluk má ale ksichtík:). Rebecca De Mornay je možná hezká žena, ale pro mě charakterově i herecky naprosto nevýrazná. Velmi jsem byla potěšena podmanivou hudební stránkou a líbivou melodií In The Mood od Glenna Millera, která také zazněla v jiné minisérii podle Kinga, Dům v růžích. Zde jsem ji slyšela prvně a strašně se mi zalíbila. (07.10.2010)

Není nelogické, že třídílná filmová adaptace zvládla obsáhnout knižní předlohu zevrubněji než snímek s Nicholsonem. Bylo zde více prostoru pro vykreslení postav, vztahů mezi nimi i změnu, kterou postupně všichni prochází. Z tohoto pohledu je pro mě toto zpracování lepší adaptací, je své předloze věrnější. Bohužel u prvního Osvícení jsem se bála skoro od začátku do konce a tady téměř po celou dobu ne. Ale může za to asi i znalost Kubrickovy verze. (01.03.2020)

Nejvíc mě na tomto zpracování Shining zaujal Jack Torrance, který je jiný než v Kubrickovské verzi, což bylo hlavním důvodem sporu mezi Kubrickem a Kingem. Stephenovi se právě nelíbil skvělý Jack Nicholson, a to z jediného důvodu, protože už od začátku měl jakoby na čele napsané "pozor, bude ze mě šílený, vraždící maniak!!!" Srovnávat tyhle dvě verze opravdu mnohých věcech nejde. Garrisův Shining je taky dobrý a jako seriál si drží slušnou úrověň a ke konci graduje zhoustlou atmosférou (i když mohla být ještě určitě o něco hustší). Tím, že tohle Osvícení zůstává věrné své předloze (určitě potěší nejednoho čtenáře pana Kinga) je asi největší plus tohoto seriálu. (21.02.2007)