Umučení Krista

Přemýšlím, jestli mám tomuhle dát hvězdičky tak trochu proti zdejšímu proudu nebo jestli nechám film neohodnocený... Tolik protichůdných pocitů už jsem hodně dlouho z nějakého filmu neměla. Asi začnu vypisovat klady - tenhle film jsou vizuální a zvukové orgie - počáteční záběry ze zahrady Getsemanské v modrém oparu mě dostaly, vůbec celá práce kameramana stojí za pozornost. Druhým kladem je stylizace postav - naprosto úžasně démonický satan, skvěle volení představitelé ostatních rolí a famózní práce maskérů... A do třetice zvuková a hudební stránka filmu - John Debney odvedl skvělou práci (i když při samostatném poslechu mě hudba zaujala mnohem víc než ve filmu a místy jsem měla nutkání začít si zpívat kousky z Jesus Christ Superstar :-)), zvukaři jakbysmet. Tím jsem vyřídila technickou stránku filmu a přicházejí problémy... Myslím si, že vydržím hodně, i tohle jsem vydržela, ale tolik znechucená jsem při sledování filmu ještě nebyla. Vím že to byl úmysl, možná dostal Mel dotace na kečup, ale já si v přílišné brutálnosti nelibuji a v tomhle případě nevidím v jejím použití jiný smysl než cíleně šokovat, nic víc než čistě komerční tah. A dalším problémem je příběh - upřímně, nemám k tomuhle tématu žádný zvláštní vztah. Ale viděla jsem už asi 3 různé filmy o Ježíši Nazaretském a každý mě něčím ve svém příběhu zaujal. Umučení Krista bohužel ne. Vybraná část příběhu podle mě zase směřuje k možnosti ukázat co nejvíc krve a masa, ale není to o ničem, v podstatě se celou dobu nic neděje, Marie a Máří jsou jenom figurky, ne plnohodnotné postavy (za které považuji ve filmu právě 3 osoby - Ježíše, Piláta a Satana). A poslední problém, na který si teď vzpomínám je stopáž - ke konci (resp. cca od druhé poloviny filmu) jsem jenom netečně seděla, bylo mi blbý to stopnout, hrozně jsem se nudila a přála si, aby už chlapec umřel, vstal z mrtvých a byl konec. Po dlouhatánském čekání jsem se dočkala, byla ráda že moje (i Ježíšovo) utrpení skončilo a říkám "Nevermore".Ten film se mi fakt nelíbil, hodnotím 2* za technickou stránku a mizím odsud, nebo ty hvězdy ještě uberu. (08.08.2006)

Vizuálně dokonále, hudebně podmaňující, příběhově epické. Posledních dvanáct hodin jedné z nejdůležitějších postav lidských dějin bylo ztvárněno dokonale. Ano, dokonale. Nedokáži si představit, že by někdo mohl vytvořit lepší film o Ježíši Nazaretském, jenž by plně ukázal sílu jeho oběti. Styl, jakým Gibson dílo převedl na plátno nejznámější příběh všech dob je ukázka mistrovství, ať už se jedná o dialogy, vedlejší postavy Petra, Jidáše, Marie, Máří Magdalény či Ďábla nebo střih Křížové cesty (kamenující dav) s vstupem do Jeruzaléma (milující dav). Přiznám se, že jsem ateista, ale tohle monumentální dílo o lidskosti a její povaze, mne ohromilo a ohromuje dodnes. (21.08.2007)

Všeobecne známy námet spracovaný až minuciózne presvedčivo. Predpokladá aspoň minimálnu všeobecnú gramotnosť publika. Oživenie dávno mŕtvych jazykov v živej reči (aramejčina, latinčina) - krásny príspevok ich zabudnutému zneniu. Nádherná obrazová stránka filmu postupne vystupuje zo scény temného šerosvitu lesa. Negatívum: zmasakrovanie Kristovho tela ako závdavok všetkým sadistom a zároveň masochistom (ak sa vciťujú do Krista) bolo na môj vkus neprimerane dlhé. Rozflákanie tela na krvavú kašu bolo našťastie zjemnenené obrazovými prestrihmi výjavov z Ježišovej minulosti. Rozškľabené vyžraté, prepité a vyrehotané tváre rímskych mučiteľov tak skoro nezabudnem. Konanie zázrakov zmučeného tela, nehynúceho ducha počas krížovej cesty pôsobivé. Celkové vyznenie je však veľmi silné, dlhotrvajúce a emocionálne odrovnávajúce. Tento film buď prijmete srdcom, alebo budete hľadať dôvody pre jeho odmietnutie. Áno, je to o viere v možnosť spásy života na Zemi prostredníctvom ukázania vlastného životného postoja, nevynechávajúceho z milosti Božej nikoho. (21.02.2005)

Na tenhle film jsem se odhodlával podívat asi 2 roky. A když se teda konečně stalo tak jsem docela zklamán. Mel Gibson je pro mě frajer, že ten film natočil v tý aramejštině (a bůhví jakejma jazykama ještě), ale už neni takovej frajer co se všeho ostatního týče. Tenhle film by mohl být naprostá bomba, kdyby se věnoval celému Ježíšovu životu. Jenže koukat 2 hodiny jak skupinka primitivně se tlemících římanů mlátí jednoho chlápka je docela nuda. To si radši pustim Ong-bak nebo nějakou hongkongskou pecku tam se 2 hodiny mlátěj aspoň kung-fu tríčkama. Jenže Gibson stejně neodolal a nějaké věci z Ježíšova života tam naházel pomocí flashbacků (a výsledek působí dost divně a je to hlavně zbytečný), dále se dovíme že Ježíš vynalezl stůl a židle (komická vložka typu "tohle se nikdy neujme") Co ovšem musím naprosto pochválit je hudba. Ta je skvělá a vlastně asi nejlepší věc na tomhle filmu. Prostě Gibsona jsem měl radši jako šílenýho Maxe než jako to co se z něj stalo dnes. (07.01.2006)

Film je dělán ve stylu pašijových her, tedy jakéhosi komentáře k obecně známé tematice. Pokud se neorientujete v biblických postavách, může na vás působit jako závěr seriálu, u kterého netušíte kdo je kdo, co a proč se děje. Oceňuji třeba i použitou (neamerickou) řeč, i když slyšet, jak obyčejní římští žoldáci mluví knižní a básnickou latinou, je spíš úsměvné. Jakékoli hlubší (natož univerzální) poselství je tady ovšem nulové. Jestli si Gibson myslí, že k tomu stačí zpomalené záběry (a těch si tu opravdu užijete!), plačící Kristus či sadomasochistické lámání kostí, tak se šeredně mýlí. (19.09.2005)