Pramen panny

Moje první setkání s Bergmanem a jsem z něj trochu na rozpacích. Ne že by se mi film úplně nelíbil, ale čekal jsem něco složitějšího. Tohle je zkrátka jen o tom, jak otec pomstí znásilnění a smrt své dcery. Nějaký konflikt víry coby důvod, který by v pomstě bránil, jsem tady nezpozoroval. Snad jen na konci, ale to už bylo spíš mlácení prázdné slámy. Navíc mi tu vzhledem k tématu chyběla trocha poetické vláčilovské deprese. Natočené je to hezky, zahrané také, ale připadá mi, že hodnocení je tak vysoké jen proto, že se jedná o Bergmana. 60% (07.04.2018)

Zločin a trest v té nejryzejší podobě, tak jak ho mám rád. Kruté a strhující severské drama v úžasných scenériích, je pro mne nevlastní sestrou Vláčilových historických filmů. Emotivní závěr jen umocňuje celkový prožitek tohoto velmi silného příběhu doby, kdy se stejně, jako v Markétě Lazarové, prolínají dvě náboženské epochy. (22.01.2014)

"Bože, nerozumím Ti" Boží trest, či jeho netečnost? To je, oč tu běží. Panensky čistý, rozmařilý a naivní svět mladého, krásného života, se střetává s nekompromisní realitou doby. Film poskytuje i drsný kontrast dvou dívčích světů. Je zde závist, je zde i vina. Nelehký námět je převeden v silný film. Situace, jakou připravil zeman Max von Sydow něčenaké návštěvě, je dechberoucí, stejně tak celý závěr. Smíření se s "boží vůlí", kterou má ovšem v rukou člověk. Klasická otrocká víra, těžké monology (mnichova promluva k chlapci, či pánovo slib Bohu) a dokonale podchycená atmosféra s dobovými reáliemi. Mohl bych napsat, že se jedná o dokonalou záležitost, nebýt nulové hudby, chvílemi zvláštního jednání postav, či vývoje děje. Nakonec, osobně si myslím, že si můžu dovolit srovnání (zvlášť, když se podívám na totožné herecké složení), a v tomto případě, je zde pro mne zástupcem plného počtu Sedmá pečeť. Ovšem respekt, který k tomuto filmu mám, je silný. (11.08.2013)

Tento snímek dokázal, že se dají velké myšlenky vyjádřit bez velkých slov. Film nemá potřebu být příliš ukecaný, jelikož sám příběh je dostatečně silný. Toto je pro mně ideální stav a ideální film. Je zajímavé si uvědomit, že jakmile se otec dozví, co se stalo, tak se ponoří do mlčení (a s tím i jeho křesťanství)a pak vykoná vše, co mělo být vykonáno, přesně podle starých předkřesťanských zvyklostí - a toto mlčení skončí až na místě činu, kde se s danou událostí otec vyrovná zase po křesťansku. (15.07.2010)

Niekoľko Bergmanových filmov ma pro opätovnom zhliadnutí sklamalo, ale som rád, že Prameň panny medzi ne nepatrí. Nemám ambíciu písať rozbor tohto výnimočného filmu. To už spravili viacerí predo mnou. Stačí napísať, že som si vychutnal film nakrútený pred pol storočím, na ktorom to takmer nie je poznať, čierno-biely, pričom som vnímal farby prírody i odevov, silno religiózny bez toho, aby to mňa-bezverca popudzovalo. Na rozdiel od súčasných filmov nie je ani rozťahaný, nadstavovaný, všetko v ňom má svoje miesto a dokonca aj švédština mi v ňom znela akosi príjemnejšie, než obvykle. O skvelej réžii, vynikajúcej kamere a o nezabudnuteľnej úlohe patriarchálneho otca rodiny, vtedy ešte mladého Maxa von Sydow, je zbytočné písať. Som veľmi rád, že v rámci prehliadky Bergmanových filmov som mal príležitosť opätovne so pozrieť Prameň panny a utvrdiť sa, že na mojich pôvodných dojmoch z neho sa ani po desťaročiach nič nezmenilo. (02.11.2015)