Bony a klid

"Bony, bony, chcete bony?..." Tú dobu som zažil a ako píše Big Bear mnohí z tej bandy sa pekne nabalili. Lenže po pár rokoch sa z nich stali chudáci, pretože všetky prachy vrazili do vecí, ktoré majú krátku životnosť a v podstate nemali hodnotu. Video a farebná telka vtedy stály úplne neuveriteľné prachy, vzhľadom na vtedajší priemerný mesačný plat.(okolo 1500-2000Kčs). Kvalitný tv alebo video okolo 20-30 000 Kčs , fakt šialené... V. Olmer dokázal zaznamenať dobu tak, že to vyzerá ako priamy prenos. Je jedno či sme v Prahe alebo Košiciach, tu to bolo presne také isté. O. Soukup dodal skvelý hudobný mix, skladby tu dobre zapadli a najcennejšou zložkou je atmosféra. Tú už umelo ťažko navodiť. Do Tuzexu som chodil obdivovať mašiny, o ktorých sme vtedy iba snívali... Pamätám ako dnes, keď sme kupovali bony a starý čiernobiely tv sme vymenili za novinku od Tesly s diaľkovým ovládačom! Vtedy presne 16 000 Kčs. O pár rokov neskôr videoprehrávač Toshiba... No a potom dlho nič, iba som chodil, obdivoval a počúval : "Bony, nechcete bony?...A co vlastne chcete?..." 80%. (31.12.2014)

Ak som si doteraz myslel, že Slnko v sieti je najlepším (česko)slovenským filmom a skvostnejšiu kameru ako Szomolányi dosiaľ ešte nikto iný nezrobil, Ota Kopřiva a Vít Olmer mi týmto práve poriadne napľuli do tváre. Extrémne štylizovaná jazda chladnými pražskými ulicami v '87 na rakete Benz W123, v ktorých ťa každý druhý porobí na každom rohu, o vekslákoch v tradičnej procedúre menom vzostup-pád, kde 36x v reproduktoroch počuješ jednu a tú istú skladbu dookola bez prechodu do stratena... Tuctový príbeh bez akýchkoľvek väčších prekvapení, nie však úplne prázdny, avšak zvizualizovaný absolútne brilantne – s (doslova) každým jedným záberom vymaznaným do totálneho zblbnutia. Veľa čs. tvorby som (zatiaľ) nevidel, no bude úplne od veci myslieť si, že viac štýlovejší počin ako Bony a klid z našich končín ešte nevzišiel a možno ani nevzíde...? "Bony, nechceš bony?" (25.7.2023 #Grco, vďaka za projekciu na veľkom plátne x) (26.7.2023) (27.07.2023)

Recenze na český film Bony a klid: Jakožto dítě generace Z toho o vekslácích, bonech a tuzexech vím jen velmi málo, konkrétně vůbec nic. Tedy, něco už jsem si nastudoval. Přijde mi, že do nás z každé strany někdo cpe komunisty, VB, StB, nácky, koncetráky atd. atp., ale o tomto socialistickém fenoménu jsem slyšel poprvé. Z toho hlediska mi film přišel zajímavý, beru ho jako (ne)milou výpověď doby. Byla podána záživnou formou, jelikož vše sledujeme z pohledu samotných veksláků, kteří vystupují v roli jakýchsi antihrdinů, ovšem v souvislosti s tím, že skutečně existovali, bych se slovu "hrdina" raději vyhnul. Overall, jsem rád, že jsem se na film podíval, zase to bylo zpracované trošičku jinak, než jak jsme zvyklý u většiny jiných českých titulů se stejnou příběhovou datací, které se ani nesnaží působit originálně a svou průměrnost skrývají za historický kontext. Rychlý výčet pozitiv: Roman Skamene zářil v roli trpaslíka, bylo to vtipné, mělo to grády, každou scénu zvedal o několik levelů výš. Při sledování jsem cítil onen osmdesátkový feeling, za to vzdávám hold. Zaujalo mě, že přízvisko vekslák pochází z německého wechseln. Tím bych však chválu Olmerovy béčkovky uzavřel, zas tak skvělé to totiž nebylo. Odhlížejíc od stáří, Bony a klid nepřináší nic nového ani extra zajímavého / napínavého / vtipného / překvapivého / ... Zkrátka nic extra. Jako komedie z roku 87 dobrý. ALE! Co mi přijde neuvěřitelně laciné, je způsob, jakým zde Vít Olmer vytváří atmosféru – jednoduše zapne nějaký starý song, přičemž hudební motivy se zde stále opakují, Olmer má asi tři oblíbené písničky, které pouští pořád dokola jako kolovrátek. Je to ryze samoúčelné a i značně repetitivní. Krom toho pro to ani nemá cit, kolikrát skončí scéna se zcela odlišnou atmosférou a on v ten moment pustí to svoje: "Relax, don't do it!" Jednak to působí jako pěst na oko a druhak jsem z toho byl už ke konci celkem na prášky. Mohl bych se v tom dál babrat a zkritizovat například výstavbu charakterů, na které tady vůbec nezbyl prostor a s nimiž jsem proto vůbec nic neprožíval a ani nevěděl, komu mám fandit – jediný, kdo mi byl sympatický, byl skřet z kamene – ale hádám, že to nemá smysl. Ještě bych se rozčílil a dostal infarkt. Koneckonců hlava mi už 24 hodin v kuse moudře radí: "Relax, don't do it..." (11.05.2022)

Zatímco většina filmů z této doby je skoro o ničem, Bony a klid narážely na mocí tolerovaný byznys s tuzexovými bony a valutami. Stát potřeboval devizy a tak se veksláctví více či méně tolerovalo. Ano, zde a v této době se počaly psát životopisy některých dnešních velkopodnikatelů. Dnes by jste to z jejich aut, vizáže ani bydlení nepoznali, ale někteří jsou bývalými veksláky a v socialistických osmdesátých získali kapitál a kontakty do divokých devadesátých... Dondes si pamatuji rčení: Oko za oko, zub za zub, Bon za bůra... :-)! Mladý Potměšil si tu zahrál dva roky před svým úrazem mladého kluka, který se postupně dostaně do celého veksláckého byznysu a ten ho pomalu začne drtit. Nevím jaké poslání měl mít film tehdá. Dnes je to opravdu dokonalá konzerva osmdesátých let. Divné doby, kdy půlnoční království Husáka se již pomalu začalo hroutit k zemi, doba plesnivých džín, chlapských účesů s melíry, neskutečně barevného oblečení, doba diskoték a barevných světel, doba podivné hudby ... Jednou za čas stojí si to připomenout. Aby si člověk uvědomil jak je dobře, že už je to pryč. Aby dětem mohl ukázat ten podivný svět za železnou oponou. Tři videa. * * * (26.03.2014)

Film jsem viděl už několikrát (v jeho době jsem byl vyháněn od televize), hodnocení a komentář ale k poslednímu zhlédnutí a včera mi to prostě fakt sedlo. Obě ve filmu opakované skladby se mi líbí, takže mi nijak nevadí a postupem času je ten film prostě úsměvný. Baví mě to. A hlavně to vědomí, že "Cementáři nezklamou!" je uklidňující a potěšující. (20.12.2023)