Druhý tah pěšcem

Hodne vlazny kriminalni film, bez vetsi akce a zvratu. Zaujme tak jen Stanislava Bartosova v hotelu a Karel Hermanek jako sympaticky kriminalista, ktery ma plne kapsy stovek, jezdi si v Renaultu a lepi se na nej kazda sukne ( takovy policajt bych chtel byt taky, pokud bych byl v prvni polovine osmdesatych let pubertak:-) ). (08.03.2009)

O ničem, nebo jsem to opět nepochápal. Jak tam pan Pavelka předvádí brilantní úvahu /21/, tak to jsem skutečně řval smíchy - jízdenka do Tábora, má vztah k Táboru... Ono to možná vcelku vyjde na nějaký závěr, děj, či akci, ale neměl jsem tu nervy na to čumět do konce. Vždyť se tam jenom plácá a pořád blbě. Děkuji, nemusím a nebudu. 171120113000/7622/7649s.u. (Nova) (23.07.2013)

Nebýt krátké scény z vinařského sklépka a vtipného dialogu na úplný závěr, nebylo by v této kriminálce o ničem nic zajímavého. Nesmírně ulondaný, dlouhý, zbytečný a nudný film. Heřmánek snesitelný, stále ale jen pátrá od ničeho k ničemu, zbytek osazenstva jen do počtu. Pointa též o ničem. Slabota alá Vít Olmer. (15.08.2012)

Případ ve velkém stylu o ničem. Kriminálka ze socíku pátrá a patrá až něco nudnýho vypátrá. Katarze nula. Aspoň že ta ideologie té doby z toho naštětí moc nečouhá. Zato zachycení doby 80. let je naprosto perfektní. Úplná časová konzerva. Co mě ale hodně zaujalo je ta super kamera. Ta práce s obrazem je parádní. Koukám kameraman Ota Kopřiva se dožil jen 40 let. Škoda ho. Děsně mě baví jak Heřmánek hraje, zato Paulová v příšerným mulet sestřihu působí spíš jako husička. Pro mě to byl super výlet do zpět do historie. Digitálky, videokazety, sálové počítače, všichni furt kouří a velkej svět je jen šmíra v Alhambře. Ta doba byla zachycená dobře. Zato pan skladatel se s hudbou moc nepředřel. Aha von to byl Ondra Soukup. Tak to chápu, ten napíše jen tolik not kolik mu daj korun.  Osobní zkušenost. (03.10.2021)

Podle mého názoru se v této kriminálce tluče kombinace V. Olmera a J. Dietla. Olmer byl režisérem, který se občasně snažil o jakési západní uchopení reálií československé kinematografie a tehdejšího žití obecně. Nebrání se ostrým střihům, klipovému pojetí, dnes bychom mohli říct Filip Renč své doby. Oproti tomu síla J. Dietla ležela v dialozích, postupně budované zápletce, v konfliktu a to v úplně jiném tempu. V druhém tahu pěšcem zbyla jen zápletka a pokus o konflikt. Jedno ustoupilo druhému a výsledek je spíše mdlý. Ve své době to však mohl být odvážný film, který se ohání západem a jehož hlavní postavou není bodrý předseda JZD. Škraloup v podobě milého příslušníka kontrarozvědky však pochopitelně zůstává. A jak už řekli mnozí - body za S. Bartošovou... (05.02.2018)