Tuvalu

Možno to nie je až tak intelektuálne neprístupný film. Je to len film prístupný vďaka absencii (minimalizácii) reči divákom celého sveta. Príbeh sa dá ľahko dovtípiť. Je to dospievaní, prvej láske, vyrovnávaní sa so sexualitou, naberaní zodpovednosti a klasickom boji dobra so zlom, dobrosrdečnosti a chamtivosti. Wes Anderson ho musí mať veľmi rád, postavy filmu totiž svojimi pohybmi pripomínajú tie jeho, no vo farebných filtroch, ktoré mi uňho nie sú známe. Vo výsledku tak divák dostáva srdečný film s humornými momentmi, ktorý ľahko pochopí empatiou. (04.05.2020)

Iluze, sny, jednoduchost a naivita v souboji s rozpadající se realitou, kde žabky k bazénu neobstojí. Sobectví pro štěstí i v chamtivosti a soudržnost v chudobě. Ve vzpomínkách ztracený podzim ale i hebké a roztěkané jaro života. Tak trochu socialistická melancholie v kabátu od grotesky. Výjimečné. (29.05.2011)

Majstrovský surrealistický experiment pre širšie publikum, zakuklený v príbehu mladíka, pracujúceho v starej, pomaly sa rozpadávajúcej budove krytého kúpaliska, ktorý sa zamiluje do dcéry námorného kapitána. V ceste ich láske a fungovaniu kúpaliska však stojí bohatý podnikateľ, ktorý chce vystavať nový komplex obytných domov, a je preto schopný všetkého... Tak ako je starý tento námet, archetypy postáv aj samotná budova, v ktorej sa väčšina deja odohráva, obstarožne pôsobí aj samotná forma filmu. Helmer sa hrá so svetlom a farbami, používa všetky efekty aby docielil dojem filmu omnoho staršieho, ako v skutočnosti je - používa časom zaviate farebné filtre, kameru, z ktorej by tvorcom dnešných blockbusterov prišlo zle, a necháva naplno vyznieť, ako vraví Lavant v inom filme, "krásu samotného gesta". "Dej" je vlastne reťazov tu viac, tu menej absurdných scén a udalostí, ktoré tragikomicky sprevádzajú pár až k vysnívanému koncu. Nechýba ani posolstvo, ktoré si musí každý nájsť sám. A aké je to moje? Človek sa niekedy k spôsobu života, ktorý vedie, upne tak, že bez neho už nevie ako ďalej, stráca nádej a pomaly odchádza do tmy a zabudnutia, ako tá predavačka lístkov. 100% (10.12.2013)

Imperial. Technology system profit. Anton. Eva. Gregor. Papa. Police. Modern. Komm. Achtung. Tempo. Ciao. Toť více jak 3/4 vskutku mezinárodního scénáře. Nenechte se však odradit, existují zcela němé filmy... Absolutní a groteskně milý i znepokojující experiment, zasazený do neurčitostí a neskutečností. 80% (29.07.2006)

(Verze: 87 minut) „Technology system profi!“ Helmer mě velmi zaujal už svými 2 krátkometrážními snímky Umývač oken a Překvapení, a tak jsem si slíbil, že od něj v budoucnu musím zkusit i něco celovečerního. Ovšem, co vyčnívá (ve smyslu funguje) při krátké stopáži, může při té delší zapadnout. U Tuvalu na to však (k mému příjemnému zjištění) nedošlo. Pravda, filmu můžete vyčítat, že je naivní, předvídatelný, občas působí skoro až dětinsky, ale zároveň je díky tomu kouzelně hravý, celkově zábavný, originální a především maximálně svůj. Jeho zvláštní svět „lázní k pohledání“ s despotickým nevidomým majitelem, knoflíkovou královnou vrátnice, nesmělým podprsenkovým fetišistou, živelnou námořnickou dívkou (která ví, jak dosáhnout svého), a mimo jiné také správně lstivým a zákeřným příbuzným-záporákem, nabízí neobyčejnou atmosféru. Tu podporuje řada opravdu nápaditých scén a detailů, ať už jde o: plavčíkovu „mužnost“, celé to budování dojmu narvaných lázní, opalování se, všemožné technologické vychytávky, přebírání rolí, zjevný odkaz na Bláznivou střelu, průběh inspekcí a také nezaměnitelnou směsici různojazyčných jednoslovných výrazů (vskutku „mezinárodní“ řeč). A konec je také moc milý, i když samozřejmě naprosto čitelný. Celkově hodnotím slušnými 4*. (17.06.2015)