Skleněný dům

Prostředí dětského domova a malá Pavlína co přichází mezi nové děti. Není schopná se přizpůsobit. A tak dělá jeden problém za druhým. Nakonec se upne na jednu z tet, ale ta má svůj život a plánuje rodinu, což Pavlína velice těžce nese a trucuje a dělá jeden naschvál za druhým. Nakonec jí nezbyde než se přizpůsobit a nebo jít do polepšovny co si vybere....Rodičovská láska se nahradit nedá, ale pomoct se tomu dá. Miša Kudláčková roli Pavlíny zahrála znamenitě. (30.11.2009)

Výborně zpracované téma! Michaela Kuklová se role skvěle zhostila. Na jednu stranu je divákovi hlavní postavy Pavly líto a trochu ji chápe, protože dítě uvržené mimo svoji rodinnou smečku (i když ten její fotr byl strašný a dle toho filmu v porovnání s dřívějšími sirotčinci tento dětský domov byl skoro Beverly Hills, veškeré problémy si Pavla zaviňovala sama) je dítě topící se (obrazně řečeno), hledá nějaký záchytný bod. Problém je, že tehdy ještě asi nefungovala funkce dětské psycholožky (možná tak při vstupní prohlídce), vychovatele zajímalo maximálně to, aby děti fungovaly, aby dodržovaly řád, aby dostaly najíst a aby se nenudily, ale o to, co kdo z nich prožívá, to asi moc ne- na jednu stranu není se čemu divit, když uvážíte kolik je tam dětí a kolik vychovatelů, a ti mají také svůj osobní život. Ale právě tady se dostáváme k té druhé straně mince. Právě z takové labilní dívenky se může vyklubat nebezpečný psychopatický manipulant, energetický upír, který citově vydírá a když není po jeho, tak sabotuje, intrikuje, obviňuje, útočí. Dokonce neváhá v rámci své škodolibé hry, která pramení jen ze závisti a žárlivosti, obrátit celou cimru do úplného chaosu. Skutečně mohla být ráda, že neskončila v pasťáku, dělala pro to maximum. No, kdo mne ve filmu úplně okouzlil, byla roztomilá romská dívenka Veronika, kterou ztvárnila Gabriela Džurbanová, té mi bylo skutečně líto, že se dostala mimo svoji rodinu, po které se jí mimo surového otce dle jejích slov stýskalo, taková něžná duše. Jinak film víceméně ukazuje, že žádné z těch dětí není vyloženě zlé, jen nešťastné a vržené do světa bez rodinného zázemí. (24.07.2023)

Jasně že legendami dětských herců jsou Holý a Fuchsová, ale zrovna tady v tom těžkém filmu o holčičce z dětského domova, která tak touží po rodičovské lásce, tady je prostě dle mne nejlepší dětský herecký výkon v historii naší kinematografie, protože to co předvádí Michaela Kudláčková to nedává dneska většina dospělých herců. Pomáhá tomu i to náročný téma, ale nepomáhá tomu, že tento Olmerův film upadl v naprostém zapomnění. (22.08.2023)

Pohled do fungování socialistického dětského domova skrz jeho novou chovanku, kdy musím doufat, že takto již tato zařízení nefungují. Děti zahrály přesvědčivě, poněkud lépe, než mnozí dospělí (pan ředitel, otec Pavlíny). Přestože se můžeme domnívat, že chování hlavní hrdinky je nepřiměřeně drzé a nevhodné, labyrint dětského srdce a duše je složitý a reakce na okolnosti a životní zvraty může být i taková, jako můžeme ve filmu sledovat. (22.10.2014)

Já mám pocit, že malá Michaela Kudláčková vždycky hrála holky, které byly nějakým způsobem protivné. Tady v té roli byla taky chvilkami na pár facek. Ale bylo to pochopitelné. No, byla to její obrana proti všem a všemu. Nedivím se, že se její ztrápená dušička upnula k mladé vychovatelce, kterou hrála Veronika Freimanová. Ona byla totiž jiná a to děti vždycky vycítí. (24.02.2015)