Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Celý film představuje pouhá neměnná modrá obrazovka, doplňována vyprávěním, zvukovými efekty a zpěvem. Jedná se o poslední celovečerní film Dereka Jarmana před jeho úmrtím na AIDS. Režisérovy zkušenosti s HIV/AIDS se zde prolínají s asociacemi na modrou barvu, která představuje postupující slepotu v samém závěru onemocnění. (Gaytitulky.info)

(více)

Recenze (9)

igi B. 

všechny recenze uživatele

Ticho... Hudba... Slova... Zvuky... Ticho... . . . H.I.V. . . . Poslední noc před koncem. Modrá. Cit... Artistní. Křehké. Krásné... Blue... . . . Přiznávám, že znám (a mám!) jen sountrack na cd. V tomto případě nevadí... ()

MissJ 

všechny recenze uživatele

"Blue is darkness made visible." Název nemohl být výmluvnější. Modrá barva - to je vše, co během osmdesáti minut uvidíte, přesně to, co viděl v průběhu natáčení samotný Jarman. Svérázné, ale určitě ne nahodilé. Jarmanův proud myšlenek, přestože je z nich patrné vědomí blížícího se konce, nepostrádá ani černohumorné momenty (např. když několik minut vyjmenovává vedlejší účinky "léku" DHPG). Krásné a smutné zároveň...I feel blue. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Derek Jarman byl filmař, malíř, spisovatel, ale také zahradník; zkrátka umělec. Ani svoji smrt z toho nedokázal vyčlenit. "Smrt je jen kus života těžkého", řekl mladý Wolker, z Jarmanova textu mám podobný pocit: "Blue protects white from innocence / Blue drags black with it / Blue is darkness made visible - Modrá brání bílou před nevinností / Modrá vleče za sebou černou / Modrá je zviditelněnou tmou". Není to lament, jsou tu básně, obecné úvahy: "We have always been mistreated, so if anyone gives us the slightest sympathy we overreact with our thanks - Nikdy s námi nejednají řádně, jakmile nám někdo prokáže i ty nejmenší sympatie, jsme mu nesmírně vděční", humor (samozřejmě ten britský): "The Gautama Buddha instructs me to walk away from illness. But he wasn't attached to a drip. - Buddha mě poučil, jak si poradit s nemocí. Sám ale nebyl připojen k hadičkám." nebo "The pills are the most difficult, some taste bitter, others are too large. I'm taking about thirty a day, a walking chemical laboratory. - Největším problémem jsou prášky, některé jsou hořké, jiné moc velké, za den jich spolykám třicet; chodící chemická laboratoř." Příchod smrti je však nedovratný: "We knew that time would end / After tomorrow at sunrise / We scrubbed the floors / And did the washing up / It would not catch us unawares - Víme, že čas jednou skončí / Po zítřku za svítání / Vydrhli jsme podlahu / Setřeli ji vodou / nezastihne nás znenadání." ()

rivah 

všechny recenze uživatele

Jasná modrá barva doprovázená básnivým takřka šeptajícím hlasem, ojedinělými útržky hovorů i štěkáním psa a také vysokými tympánovými a jinými hudebními zvuky. ()

Köbi 

všechny recenze uživatele

Obraz: pole modré; zvuk: Jarmanovo líčení nastupující slepoty způsobené virem HIV. Život, který se chýlí ke konci, a vzpomínky na to, jaký byl dřív. Co je ještě důležité, když přestáváte vidět a berete třicet různých léků... Kombinace hudby a textu, které jsou samy od sebe tak působivé, že jim obraz vůbec nechybí. blue upon your grave... ()

Nathyman 

všechny recenze uživatele

Modrá jako úzkost, modrá jako život, modrá přírody, modrá jako ticho, modrá slepoty, modrá všech smyslů, modré zvuky, modrá voda, modrá nemoc, modrá Yvese Kleina, modré obrazy, modrá slova. Modrá, modrá, modrá. Modrá jako smrt. Modrá. ()

demniox 

všechny recenze uživatele

Film Blue Dereka Jarmana představuje nejen vrchol jeho tvorby, ale také jedinečný filmový zážitek, který překračuje tradiční hranice kinematografie. Je to dílo, které kombinuje minimalistický vizuál s bohatě vrstveným soundtrackem, v němž se snoubí poezie, hudba a osobní reflexe. Mezi hudebním doprovodem se objevují taková jména jako Jarmanův častý spolupracovník Simon Fisher Turner, Brian Eno a skupina Coil, což jen potvrzuje hloubku a komplexnost zvukové složky. Blue je považováno za jedinečné dílo, které se dotýká témat jako AIDS, smrti a uměleckého vyjádření. Jarmanův boj s AIDS a následná ztráta zraku ovlivnily podobu filmu, který se odvážně omezuje na monochromatické modré plátno. Avantgardní filmy se často vyznačují sebevědomím a záměrným podvracením filmových konvencí, což může působit vykonstruovaně. I když nemusí být nutně špatné, často jsou spíše vykalkulované než inspirované. Přesto mohou být fascinující, zejména pokud se na ně díváme s citovým odstupem. V horším případě mohou být intelektuálně urážlivé nebo jen línými filmovými vtipy. Blue od Dereka Jarmana se podařilo vyhnout všem výše uvedeným rysům. Důvod spočívá v záměru a provedení - je to poslední výtvor umírajícího muže. Muže, který ke konci svého života viděl jen modrou barvu, a zve nás, abychom nahlédli do světa jeho očima. Autorův styl psaní se vyznačuje všudypřítomným pocitem bolesti, který je patrný z každého popisu, každé básnické odbočky a každého postřehu. V mnoha jeho výrocích je také přítomen sardonický humor, například když popisuje pobyt v nemocniční čekárně, kde jsou všichni označeni pouze čísly. Je v něm cítit tlumený hněv a smutek ze smrti přátel a milenců, stejně jako z nedostatku skutečné spravedlnosti při řešení problému AIDS. Kromě toho je zde frustrace z nepoctivosti mnoha lidí, kteří tvrdí, že proti němu bojují, a přitom tak činí jen tehdy, když je to společensky nebo politicky výhodné. Vyprávění přeskakuje mezi různými časovými obdobími, myšlenkami a místy, čehož by bylo obtížné dosáhnout pouze tradičním vizuálním způsobem. Dochází k efektu blednutí vzpomínek, které se z jasných stávají mlhavými a zkreslenými a pohlcuje je zmatek rozkládající se mysli. Snímek Blue nabízí nejen filmový zážitek, ale je také intenzivní meditací o životě, umění a odolnosti lidského ducha. Ve své podstatě je Blue připomínkou síly vizuálního umění a její schopnosti vyvolávat hluboké emoce a provokovat k zamyšlení, čímž se Jarmanovo poslední dílo stává nezapomenutelným a důležitým odkazem jeho umělecké kariéry. 10/10 ()

Reklama

Reklama