The Wire - Špína Baltimoru

Zřejmě nejkomplexnější a nejrealističtější krimi, které je v seriálové rovině k dostání. Pomalejší tempo je nutností k detailnímu prokreslení charakterů a k tomu, abychom věděli, jak to doopravdy funguje. Jde se na to zeširoka, ale když se po pěti seriích ohlédnete, připadá vám, že už jste v Baltimoru zdejší. Zdroje jak lidí, tak prostředků se tu neberou jako samozřejmost, dobrá policejní práce se tu nebere jako samozřejmost a rozhodně se tu nebere jako samozřejmost úspěch. On se totiž často ani nedostaví a když už, tak dosažený skrze spoustu kompromisů a vedlejších škod. Nejsou tu žádné dokonalé kladné postavy, jsou tu jen obyčejní lidé snažící se protlouct, uživit a při tom třeba čas od času i udělat kus práce. The Wire je pohled za oponu. // Nejoblíbenější postava: Omar Little // 1. serie: 100% // 2. serie: 90% // 3.serie: 95% // 4.serie: 95% // 5. serie: 95% (25.05.2011)

...a všechny ty reality show a dokumenty se můžou jít klouzat. Kdo by to byl řekl, že denní šedivou rutinu obou stran barikád lze zpracovat tak uvěřitelně. Takovým způsobem, že sice plně chápete jednání obou stran, ale přitom se ani s jedním neztotožníte, byť je vám naprosto jasné, že takhle to prostě chodí. A to nejen v Baltimoru, ale vlastně i v kruzích mimo ty policejní/zločinecké. Nejsou tu žádná klišé, ať již žánrová či seriálová. A přitom navzdory tomu všemu to funguje stejně jako to co zobrazuje. Jako droga, kterou si nedokážete odpustit. A tak se epizodu po epizodě stále více a více stávám závislým na sychravém baltimorském počasí, do kterého se ráno co ráno probouzejí malé rybky, bossové, řadoví policisté i jejich nadřízení jen zatím účelem, aby si zase nechali srát na hlavu... Zápor pro mnohé ovšem bude, že jednotlivé sezóny příliš nefungují v rámci jednotlivých epizod, ale až jako celek; jako jeden mnohahodinový film, takže je pochopitelné, že při klasickém seriálovém sledování "co týden to epizoda" se prostě nenajde síla to dotáhnout do zdárného konce. (27.01.2010)

už po pouhých dvou dílech, kdy se v podstatě ještě nic nerozjelo, je zcela jasné, že The Wire patří mezi to vůbec nejlepší ze současné seriálové tvorby americké provenience. bohaté, hutné a komplexní jako román, vůbec se nehraje na nějaký efekt, ale jde se na samou dřeň problémů současné Ameriky. jasně, že mám rád LOSTy, Dextera (ten má s The Wire mnoho společného), Prison Break, Heroes a podobné seriály, The Wire je však poráží tím, jak nenápadně se postupně zahryzává do divákovi mysli, nehraje na laciné ukončení epizody v nejvypjatějším momentu a přesto od něj nelze odtrhnout oči.. a ani mysl, protože po jeho skončení se vrací pořád zpět.. tohle je mistrovské dílo amerického seriálu! (28.08.2008)

Nezastírám, že v žebříčku nejlepších krimiseriálů bych upřednostnil Breaking Bad s fascinujícím příběhem morálního pádu svého hrdiny; The Wire by se ale v těsném závěru umístil za ním. Největší předností napínavého souboje gangu černošských dealerů se členy protidrogového oddělení baltimorské kriminálky je civilnost a uvěřitelnost. Scénář, který vás vtáhne do světa policistů, kriminálníků, závislých, práskačů a obyvatel zanedbaných činžáků chudinské čtvrti patří k tomu nejkvalitnějšímu, co v daném žánru vzniklo. The Wire umí neustále překvapovat, udržuje vás ve střehu a zbavuje i těch posledních iluzí o fungování spravedlnosti ve složitém systému americké společnosti, kde se kříží zájmy nejrůznějších částí státního aparátu, byznysu a politických špiček. Vítězství spravedlnosti je často relativní, upachtěné a její cena bývá vysoká. Válka proti drogovému průmyslu nemá konce a skládá se z bezpočtu drobných střetnutí, mravních kompromisů, manipulací a nátlaku. Sledování každé epizody pro mě bylo malým televizním svátkem a určitě se k seriálu budu vracet. Celkový dojem: 95 %. (05.08.2019)

Po první sérii: Nikdy bych nevěřil, že tak rychle narazím na seriál, který se v řadě ohledů minimálně vyrovná skvělému Dexterovi. Zatímco Dexter je na první pohled vybroušená, velmi přitažlivá pohádka (se stále více pohádkovými prvky zvláště v dalších sériích, což může představovat problém, protože nás dospělé, co si budeme povídat, pohádky dříve nebo později začnou nudit, a pro děti Dexter rozhodně není), The Wire stojí na až fotografickém zobrazení ryzí reality - a představte si, že v těch tisících fotografií každodenní policejní práce není snad žádná nudná, naopak - každý díl obsahuje několik scén, kde si budete říkat omfg, to je skvěle udělaný a budete si je vracet v přehrávači několikrát (jako třeba již v komentářích zmíněná scéna s rekonstrukcí vraždy, skvělá scéna z odvykacího centra nebo úžasná scéna se zmatkem poté, co to SPOILER koupila Sonja Sohn a ta následná s hromadou poldů poslouchajících nahrávku přepadení nebo scéna s rybími akvárii nebo scéna SPOILER s Wallacem po návratu z výletu atd.atd. ). V Dexterovi je pár originálních a divácky velmi vděčných postav, tady je sice možná ne tak originálních, ale o to realističtějších a stále velmi zajímavých postav, se kterými budete prožívat jejich osudy doslova minutu po minutě, několik desítek(!), respektive není tu snad jediná, která by vám příšla navíc nebo účelově vytvořená pro diváka. Zatímco Dexter ve vás zanechá pocit skvěle odvedeného díla a brilantní thrillerové zábavy s hrdiny, které jste si (většinou) hodně oblíbili, The Wire vás zahltí kolosální propracovaností obrovského divadla o dvou navzájem prostupujících jevištích se dvěma paralelně účinkujícími orchestry, z nichž jeden má na programu symfonii na bicí z policejních fucků a shitů a druhý do mnoha akordů rozprostřené variace úžasného černošského slangu. A na závěr - úmyslně porovnávám s Dexterem, protože uboze průměrné Kriminálky, CSI a podobné pro porovnání vůbec žádné styčné body nenabízejí. A berte to i jako varování - pokud máte CSIshity rádi pro jednoduchost, rychlost a námětovou prostotu, díky které můžete při sledování paralelně psát esemesku, neztrácejte s The Wire čas - ztratíte se v ději během čtvrthodiny a nikdy nepochopíte, o čem to tady jahol nadšeně vykřikuje. (28.03.2010)