Kožené slunce

Snímek Kožené slunce z roku 2002 jsem si jako bývalý hráč fotbalu a jeho současný pozorovatel a kritik nemohl nechat ujít, zvláště když takových kopacích filmů je jako šafránu na hřišti. Byl jsem zvědavý, jakou formu režisér Karel Kachyňa zvolí, čili jestli se děj bude věnovat pouze fotbalu nebo i jiné problematice života na vesnici. Po 82 minut jsem musel konstatovat, že to vlastně bylo tak nějak napůl, když třeba takové vztahy v rodinách přímo s kopáním do míče souvisely. A myslím si, že se film povedl na výbornou co se týče zábavy, jisté logiky a objasnění toho, jak to v takovém vesnickém fotbale chodí, i když vše bylo hodně směřováno do komediální formy. Bohužel více se film už chválit nedá, bylo to právě jen o té legraci na fotbalovém pozadí, ale to mně vůbec nevadilo, jen to nestačilo na lepší hodnocení, než tři hvězdy. Film nám představil fotbalový tým SK Vrátno, který se pohyboval na posledních pozicích tabulky okresního přeboru a bojoval tak o přežití. Aby se nepropadli do poslední ligy, byli jeho funkcionáři ochotní snad úplně ke všemu - koupit nového brankaře Šlemendu (Kamil Halbich), na kterého ovšem neměli peníze a problém byl také s jeho nadměrným holdováním alkoholu. V předposledním zápase neváhali podplatit kapitána protivníka ze Semic (Daniel Tůma), aby zápas pustili a dokonce si málem za sponzora vzali majitele pohřebního ústavu Ryšánka (Rudolf Hrušínský). Ale všechny snahy nebyly nic platné, poslední prohraný zápas ještě ztvrdila insultace rozhodčího Bivoje (Roman Skamene). Funkcionáři i fandové dali fotbalu vše, co mohli. Řidič rozpadajícího se autobusu Škoda 706 RTO Vlastimil Rokos (Milan Šimáček) dojezdil a svůj vůz odevzdal do šrotu, předseda klubu Jaroslav Vazač (Jan Hrušínský ml.) se hodlal věnovat své rodině dceři Aleně (Lucie Vondráčková), manželce (Simona Stašová) a nastávajícímu zeti Slávkovi Žemličkovi (Jan Teplý), který jakožto útočník ze sousední vsi gólem v posledním zápase poslal v derby Vrátno do pralesní ligy. Dále tu byl věrný fanoušek, jemuž nikdo neřekl jinak než docent (Jan Hraběta), který při zápasech pokuřoval doutník a diskutoval s rozhodčími, dále děda a bývalý předseda klubu Stehlík (Lubor Tokoš), jenž neunesl sestup a zemřel přímo v autobuse. Nemohu vynechat ani Miroslava Hracha (Zdeněk Palusga), který dělal pomezního rozhodčího a pro klub žil svým srdcem či na babku Zobalku (Jiřina Jirásková), která totéž dělala úplně jiným způsobem. Z hráčů nejvíc vynikal útočník Zdeněk Zobal (David Novotný), který si zahrál také v seriálu Okresní přebor o několik let později, stejně jako Ondřej Vetchý, jenž si v Koženém slunci střihl roli trenéra klubu Bíny. Pro trénování byl tak zapálený, že si ani nevšiml, jak mu manželku (Pavlína Mourková) přebral jeho soused a opravář aut Tonda Hájek (Pavel Nečas). Objevil se tu nestárnoucí Jan Skopeček jako otec syna fotbalového brankáře z Vrátna Lojzy Švece (Jiří Ployhar), Mojmír Maděrič v roli dozorčího Lišky z fotbalového svazu, Jaromír Dulava jako místní farář, Alena Mihulová jako manželka řidiče autobusu a nakonec bych ještě jmenoval Barboru Hrzánovou jako manželku opilce Šlemendy. Ale beznaděj a deprese všem po sestupu do pralesní ligy dlouho nevydržela, za pár týdnů zase vyráželi za tím magickým kusem kůže neboli za fotbalovým míčem, když začala nová sezóna. Pro to byla celých 82 minut zajímavá podívaná, pro mnoho jiných nefotbalových diváků to musela být docela nuda, i když hodnocení zde na ČSFD nebylo až tak úplně špatné. Suma sumárum, fotbalový snímek Kožené slunce ode mne získal tři kožené hvězdy ***. (03.07.2020) (méně) (více)