Adresát neznámý

Spolu s Ostrovom sa jedná o najsilnejší Kim Ki- Dukov film ranného obdobia. Veľký posun spočíva vo vykreslení postáv. Tie nežijú v cyklickom svete násilia a erotiky, ale v cykle smútku a utrpenia. Trojica postáv sa snaží vysporiadať so životom, pritom im okolie ani spôsob ako na seba nazerajú, nedovoľujú mať sny, alebo sa posunúť v živote niekde ďalej. Každá jedna pozitívna situácia je nahradená inou v ktorej je plno sklamania. Pritom sa film obíde bez zbytočného násilia a erotiky. Stáva sa ľudskejší a preto omnoho citlivejší. Ki-Duk tu využíva kopec čierneho humoru, ale zároveň nezabúda prezentovať vo filme niekoľko svojich dobrých nápadov - obesenie psami, alebo poranenie oka u všetkých troch predstaviteľov. Film sa neustále vracia k začiatku. Je to jednak podmienené prostredím - ktoré je naozaj asi najbezútešnejšie z celej jeho filmografie. Postavy chodia v kruhu, situácie nimi už raz zažité sa znova opakujú a všetko to smeruje k tragickému koncu, ktorý predstavuje jediný útek zo života aký žijú. Aj napriek dvom hodinám je film zaujímavý a jedná sa o vyspelé dielo, o predzvesť režisérovho premostenia do viacej ľudskejšej a poetickejšej roviny, ktorá mi sedí podstatne viacej. (09.02.2013)

Je to celkom dobrá dráma od Kim Ki-Duka. Má pomerne dobrý príbeh odohrávajúci sa v jednej dedine, v ktorej žije mnoho rozmanitých obyvateľov so svojimi vlastnými problémami a túžbami a navyše sú viac alebo menej ovplyvnení aj prítomnosťou americkej armády, ktorá má pri nich základňu. Spracovanie mohlo byť aj lepšie, ale aj tak je celkom slušné. Film prakticky ani nemá plnohodnotný dej, celé je to zložené z osudov mnohých postáv, pričom každá má svoj menší príbeh a samozrejme sú aj vzájomne čiastočne prepojené, keďže žijú na jednom mieste a poznajú sa. Aj tento štýl mi sadol a väčšinu času sa na to pozerá dobre, len jednoducho niektoré postavy so svojimi scénami ma bavili viac a iné zase menej. Zaujali ma hlavne situácie súvisiace s jednookým dievčaťom, jej priateľom a americkým vojakom, ktorí sú najviac prepojení, ale toho zaujímavého je tu dosť. Hlavným záporom nielen deja, ale aj celého filmu je bezpochyby všetko súvisiace so psami, jedna z hlavných postáv ich tu zabíja, síce mimo záber, ale aj tak, no aj celkovo sa k nim postavy správajú dosť zle a toto mi vadilo po celý čas a film to dosť zhadzuje. A celkom prekvapením je aj to, že Kim Ki-Duk tu svoju poetiku využíva len minimálne, skôr mi to prišlo podané takým realistickým štýlom, ale zase k tejto téme to aj celkom sedí. Herecké obsadenie je na tom dobre, všetky postavy sú ideálne obsadené a aj zahrané, takže nemám problém. Réžia a technická stránka sú celkom slušné, síce mi viac sedí ten poetickejší štýl, ale ani s takýmto prevedením nepohrdnem. Takže kľudne by som dal aj lepšie hodnotenie, bavilo ma to, ale tie scény so psami mi vadia až moc, takže celkovo je to pre mňa len mierny nadpriemer. 66% (23.07.2013)

Známý provokatér Ki-duk Kim natočil tento hodně zajímavý a místama drsný film o jákémsi zapadákově, kde snad nežije nikdo normální. Je tady muž, který zabíjí psy a prodává maso do místní restaurace. V tom mu "pomáhá" mladý muž, který sice není schopen zabít psa ale neustále terorizuje svou matku avšak ta ho bezmezně miluje. Další mladý občan tohoto zapadákova je zamilován do jednooké dívky a pozoruje jí buď při svlékání nebo při "hrátkách" se psem. Tato dívka o oko přišla jako dítě při hře se svým bratrem, kterého to však ani moc nemrzí ("copak nevidíš na to druhé?"). Do dívky se později zamiluje americký voják, který je zde na základně a zařídí dívce operaci oka. A radši ani nechtějte vědět jak to všechno vlastně dopadne ale happy end nečekejte. Je to skvělý film, který stačí vidět jednou. (08.01.2007)

Film vypráví o životu jihokorejskýách obyvatel kdesi na venkově. Jak je to u Kim Ki-duka obvyklé, i zde jsou charaktery postav nějakým způsobem pokřivené/postižené, ať už fyzicky nebo psychicky. Adresát neznámý tuhle skutečnost však přivádí do zcela extrémní polohy, nicméně ji samotnou v mnohém determinuje přítomnost amerických vojsk. Způsob života, zvyky a prezentované prostředí určitou formou koresponduje s jiným, dnes již klasickým japonským dílem Balada o Narajamě, kdy se v některých případech postavy nechovají racionálně, ale pouze na základě svých pudů. I díky tomuto zůstává Adresát neznámý prozatím nejvíce tísnivým až skličujícím filmem Kim Ki-duka. (16.06.2011)

Tak to zase byly dvě hodiny násilí a brutality. Stále nechápu, jak něco takového mohu podstupovat dobrovolně, i když vím, co mne čeká. Ve filmu je vyobrazena vesnice hrůzy dle Kim Ki-duka. Všechny postavy jsou psychicky narušené, jednají naprosto iracionálně a na žádné se bohužel nenajde žádná výraznější sympatická vlastnost. Celý film stojí stejně jako většina režisérových děl na agresi, zvrácenosti, bolesti, týrání zvířat, sexuálním násilí a dalších problémech. Při mnoha scénách se mi doslova zvedal žaludek. Celý film je poměrně natahovaný, myslím, že by neuškodilo zkrácení o několik minut. Jinak mám smíšené pocity a stejně jako u většiny ostatních Ki-dukových filmů mám stejný problém – je to dobrý film, ale téma je tak hrozné a brutální, že ve mě jen vyvolá pocity odporu a opovržení. Myslím, že se teď budu muset podívat na nějakou komedii, aby mi zlepšila náladu. (28.11.2009)