Režie:
Jiří KrejčíkKamera:
Juraj ŠajmovičObsahy(1)
Příběh se tedy nyní odehrává na počátku minulého století v Německu a jeho zápletka skýtá situace opravdu groteskní: prudérní profesor gymnázia totiž musí kvůli dědictví po své sestře zařídit, aby se jeho dcera stala do svých sedmnácti let matkou nemanželského dítěte. Prostě "svatba jako řemen," abychom připomněli slavnou komedii Jiřího Krejčíka z šedesátých let. Nutno podotknout, že celé natáčení proběhlo s pověstnou krejčíkovskou náročností včetně mimořádně důkladné přípravy slovenského herce Martina Huby na český text. Mimořádné zkoušky se však jistě zúročily ve velice propracovaném a působivém výsledku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (11)
Docela dobrá televizní inscenace o jednom profesorovi, který musí překousnout svou úzkoprsost, a kvůli velkému dědictví po své sestře se rozhodne svou šestnáctiletou dceru přimět k početí dítěte (s ševcovským synkem). Tak tomu totiž sestra chce v závěti, kterou se chce svému bratru pomstít za své odvržení. Když byla mladá, počala nemanželské dítě, a profesor si to vzal jako urážku rodiny. To možná zní jako zápletka nějakého dramatu, ale jedná se o komedii Příběh samotný je dosti nepravděpodobný. Profesor se rozhodne zahodit za hlavu všechny své zásady a dát svou dceru do spárů mladého chlapce jen proto, aby počali nemanželské dítě. Ale to je jedno, je to přece komedie! Jenže i přes mé časté pobavení ve mně film vyvolával spíš pocity strachu. Profesor (v podání opravdu dobrého Martina Huby) je totiž skutečně zákeřný, a strach z něj sálá až před obrazovku. Motivace postav je tedy podivná, ale atmosféru to (na televizní inscenaci) má solidní. ()
Jiří Krejčík je znamenitý režisér, který si navíc jako jeden z mála umí sám napsat dobrý scénář. Jenže tahle inscenace má dva zásadní problémy. Jednak právě to, že je to inscenace - scénář byl evidentně psán jako filmový a Jiří Krejčík s tím zjevně počítal. Natočení televizní technologií s sebou bohužel přineslo všemožné nežádoucí šelesty, vrzání parket, o zúžených realizačních možnostech nemluvě. To ale není Krejčíkova vina. Naopak za druhý problém si může jen a jen sám: Martin Huba zahrál hlavní roli profesora tak špatně, že už to ani nemohlo být horší. Výborně napsaná postava, na níž je založena veškerá komika příběhu a na které by si takový Jiří Kodet nebo Josef Abrhám pěkně smlsnul, je Hubou zahrána jako zmatkující schizofrenik, chvíli cholerik, chvíli dobrotivý strýc. Martinu Hubovi zřejmě cholerická část profesora není zrovna blízká, takže je velmi nepřesvědčivý, ale hlavně: tím, že je to Slovák, bohužel nepochopil drobné intonační nuance češtiny, na nichž je konverzační komedie závislá. Takže jsem ani na půl minuty neuvěřil, že je figurou, kterou hraje. Ostatní herci jsou vesměs velmi dobří, ale zachránit to nemůžou. 50% ()
A ta šestnáctiletá dcera která tetu Innocencii ani nikdy nepotkala musí počat a společensky se zdiskreditovat aby její tatínek, nabubřelý proesor se zkreditoval z dědictví své sestry. Matrin Huba se mi zdál trochu prkenný, ale talentovaná Matkéta Kalužíková (kterou osobně znám) to zahrála ve svém jedinném filmu velmi dobře. O řemeslně bezchybně zvládnutém výkony paní Stašové se není třeba reozepisovat. ()
Režisér Jiří Krejčík je už přece jenom pán v letech, a tak jsem se divila, že má ještě dostatek energie na režírování filmů, což je činnost jistě dost náročná. Ale jak je vidět, pořád ještě má elánu a nápadů na rozdávání, protože "Dědictví slečny Innocencie" je sice nenápadný, ale velice vtipný a milý malý televizní film, který diváka potěší svojí nostalgickou náladou. ()
Tento rozkošný, lehce přisprostlý a tragikomicky hořký bijáček má několik podstatných nosníků - Martina Hubu a Markétu Kalužíkovou. Huba je stělesním "rodičkovského zla", hrubý, maloměšťácký, přetvářkou linoucí člověk. Zatímco Markétina Inocencie je dívčinkou povahově velmi neotesanou - plachou, hloupoučkou buržoázní holčičkou. Dokonalé používání mimiky - zejména očí z ní dělá to nejnevinější stvoření... No není k zulíbání? ()
Reklama