Sophiina volba

Díky přítelce jsem si právě doplnil jednu z mezer v mém klasickém filmovém vzdělání (kterou jsem pravda plánoval doplnit už dlouho) a jsem tomu rád. I po téměř čtyřiceti letech od svého vzniku je totiž tohle psychologické drama stále zatraceně působivé. Původně jsem měl za to, že film bude pojednávat především o válečných časech a o onom Sofiině děsivém dilematu (kostru Styronova příběhu jsem povrchně znal), ale byl jsem příjemně překvapený jeho dějovou košatostí a dobře propracovanou psychologií hlavních postav. Válečné události pak celý film korunují a na nepřipraveného diváka musí účinkovat jako dost nečekaná a surová ťafka mezi oči, po předchozím sice vypjatém, ale přece jen převážně pouze "vztahovém" ději. (01.12.2021)

Uf... Ačkoliv jsem film nikdy neviděl, pochopitelně vím oč v něm jde a známá  mi byla i ona volba. Ačkoliv záběrů z koncentráku je ve filmu minimum a vlastně se v nich neodehrává žádné fyzické násilí, přesto naprosto nekompromisně a naplno ukazuje zrůdnost nacismu. Film začíná v roce 1947 v poválečné Americe. Život běžel dál, většina lidí se snažila žít, pracovat a koukat před sebe. Ale bylo i mnoho těch, kteří se nemohli zbavit své minulosti ať už kvůli vlastním výčitkám z vlastních vin, nebo jen proto, že to oni přežili jako jediní koncentrák... Tito hluboce traumatizovaní lidé o svých zážitcích snad kromě tribunálů s válečnými zločinci nikdy nemluvili. Zamkli to v sobě na deset západů a leckdo s tím i zemřel. Řada známých či příbuzných o nich věděla třeba jen díky vytetovanému číslu na ruce, že byli v koncentračním táboře, ale nic víc. Až brilantní akce Mosadu při lapení zrůdy Eichmanna a následný soudní proces, kde se znovu připomněla nacistická zvěrstva otevřela i jejich třinácté komnaty. Znal jsem pár přeživších holocaust, mojí babičce říkali maminko, protože se o ně jako zdravotní sestřička starala těsně po válce, když je jako malé děti dovezli z osvobozených koncentráků k nám. Všichni v dospělosti udělali za svojí minulostí tlustou čáru. Svět dělili na svět před holocaustem tam kdesi v Polsku a na Ukrajině s maminkami a tatínky a sourozenci a strýčky a dalšími příbuznými a  na svět po válce.  Jinak by asi nešlo přežít. Uvědomuji si ale, že musela být dlouhá řada těch, kteří žít dál nemohli. Kteří tlustou čáru nedokázali udělat.  Naprosto to chápu. Meryl předvedla vážně fantastický výkon a úžasný byl i Kevin Kline. Petera MacNikola má zafixovaného spíše jako seriálového herce, nebo herce spíše průměrných filmů. Jeho účast mne tu docela potěšila a svým mladickým až vyjukaným zjevem skvěle sekundoval zralé Sophii a světáckému Nathanovi. Tohle je za plný počet! * * * * * (16.08.2021)

HOJNOST STVOŘILA TOTO LOŽE. STVOŘILA JEJ S ÚCTOU. V NĚM ČEKEJ NA SOUDNÝ DEN, ÚŽASNÝ A SPRAVEDLIVÝ. AŤ JE SLAMNÍK ROVNÝ. ..... /// Film o životě plném lží (protože pravda jen otevírá staré rány) pro mě překvapivě netěží jen z příběhu. Perfektní dialogy a herecké výkony dávají vyniknout naivitě ,,nepoznamenaného“ mladého člověka v konfrontaci se zkušeností, převlečenou v hezkou mladou ženu. Přes 2 hodiny zajímavé ,,polívčičky“ o trojici přátel a čekání na ,,POVÍM TI NĚCO, CO JSEM JEŠTĚ NIKOMU NEŘEKLA“, má ať se děje co se děje zajímavou atmosféru. Takovou divadelní, pořád jako by něco vyselo ve vzduchu. Nejtěžší volba v životě? Máte děti? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Moje šťastný číslo je 11379 (pro jistotu ho mám vytetovaný na předloktí). 2.) Jsem specialista přes programy, ale LEBENSBORN mi nic neříká. 3.) Nevěřím, že M.Streep byla někdy mladá, a že K.Kline mohl být ,,pan herec“. 4.) Já prostě tu knihu (William Clark Styron, Jr. – Sophiina volba) z roku 1979 číst nebudu! /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (15.04.2011)

Hořký bombónek se sladkou náplní, cumlá se faň. Oproti některým komentářům tady, mně se líbily více ty scény "ze současnosti". Jinak bylo dost zřetelně vidět, že se zastřihovalo, kde se dalo, což možná filmu ublížilo, ale chápu, že kdyby byl snímek ještě delší, měl by už asi problémy u většinových diváků (teda spíš oni s ním) (i když : kdo ví ?). Herecké výkony celkově velice faň a o M. Streepové už tu bylo napsáno dost. Vadilo mi chvílama akorát nedůsledné použití Stingových vnitřních monologů - občas jsem totiž zcela nechápal různé jeho motivace. Celé vyprávění se odvíjí z jeho pohledu, takže se s ním identifikujeme - a ke konci nás najednou "vlastní jednání" překvapuje. Ale jinak opravdu faň podívaná, přestože potenciál (i když jsem předlohu nečetl) považuju za nevyužitý. (08.05.2007)

Mám veliké obavy, že především, a možná až pouze, William Styron a Meryl Streep si mohou připsat zásluhy za to, že se mi Sofiina volba velmi líbila. Mám strach, že má neznalost předlohy nedovolí mi nahlédnout, jak film otrocky převádí slova v obraz. Na druhou stranu pravděpodobný nedostatek Pakulovy odvahy nedovolil mu pošlapat to dobré ze Styronovy knihy. A bezpochyb by se dalo naložit s jeho dílem o dost hůř. Líbí se mi, že Pakula nebyl dost "invenční", aby silné scény zničil patetickým zdůrazňováním: "Toto je silná scéna!" SPOILER - Když Sofii berou dceru, nehraje na pozadí tklivá hudba, dění neprovází soucitné či alespoň zahanbené pohledy kolstojících. Ne, je téměř ticho a hloučky lidí ani neregistrují, že se právě odehrává jakási tragédie. Když Streep vypráví o hrůzách tábora, výborně přechází mezi odosobněným projevem, který jediný jí umožňuje souvisle mluvit o tom, co zažila, k návalům emocí, které jí ústa ucpávají. KONEC SPOILERU. V oné finální scéně s dětmi je tak možná trochu odměřenosti, ale zároveň režisér ponechal zodpovědnost za to, co bude divák cítit, jak tuto scénu vstřebá, na divákovi samotném. Mám pocit, že to už se dnes v Hollywoodu úplně běžně neděje. Film dokonce chvílemi nechává diváka, aby si zážitky z koncentráku musel sám představit na základě "pouhé" Sofiiny výpovědi. Je to špatně nebo není? Právě teď si myslím, že není. Nedokonalých, ale přece *****. (16.02.2009)