Před deštěm

Balkanska party #1 - 3 navzajem propletene epizody (hned ta prvni v klastere je nejlepsi), pusobiva hudba, pekne zabery na Makedonskou prirodu a spousta nasranych balkancu s pistolema. Zajimavy pohled na balkansky konflikt z perspektivy puvodniho zdroje nenavisti v jejich zmatenych balkanskych kebulich. 7/10 (11.06.2012)

Určitě se jedná o vysoce nadprůměrný film, jenomže takových povídkových filmů už jsem viděl spousty. Zrovna v tomto filmu krátká stopáž, jež je vyměřena každé postavě, neumožňuje divákovi se sžít. Oceňuji jak originálně jsou jednotlivé povídky propojeny:,,Čas nikdy neumírá, ani kruh není kulatý.“ Také je tu pár krásných záběrů, díky kterým pro mne abstraktní flek na mapě dostal podobu země s nádhernou přírodou. (02.07.2007)

Jugoslávská válka trochu jinak. Tři příběhy, které jsou spolu mistrovsky propojené, jsou nesmírně sugestivní výpovědí o nenávisti. Krásná hudba (skupina Anastasia), minimum dialogů a především úžasné hrátky s časem. Na konci mi díky nim běhal mráz po zádech a jen jsem si opakoval: "Dokonalé!" Film získal Zlatého lva v Benátkách (1994) a byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film - a měl ho dostat!! (a ne ten ospalý snímek Unaveni sluncem, u kterého jsem málem usnul) (25.07.2003)

Před deštěm je opravdu výborný film, jen divácky nepříliš vstřícný. Pokud jsou totiž pro větší část zdejších uživatelů u filmu největší přidanou hodnotou emoce epických rozměrů úhledně podávané na talíři až pod nos ( a žebříček těch nejlepších mi dává za pravdu), tady jim to tvůrci příliš neulehčují. Ne, že by snímek neobsahoval několik tragických okamžiků, jen se u nich nebudete nejspíš dojímat, zato se však ve vás usídlí neodbytný pocit, že tady není něco zatraceně v pořádku a válka je prostě svině co zasáhne každého kdo se k ní třeba jen náhodou přichomýtne a má moc ničit rodiny i dávné vztahy, viníky i nevinné. Pro někoho nuda, pro jiné silný zážitek...berte nebo nechte být. (31.08.2013)

Děj je rozdělený na tři povídky propojené postavami, či detaily. Stranou zde jde časová souslednost, v druhé povídce jsou fotografie zobrazující závěr první povídky a třetí povídka se časově odehrává před první, ale i po druhé povídce zároveň, to naznačuje začarovaný kruh stále dokola se opakujícího násilí. Značně zmatené přechody a nejasná časová návaznost mezi jednotlivými povídkami a meditativní pojetí zabraňují silnějšímu prožitku z vyjádření válečných hrůz, který je samotnou strukturou filmu, rozděleného na tři části, nabouráván. Všechny povídky samy o sobě dávají silně emotivní zážitek, ale postrádají nějaký hlubší smysl, teprve když se spojí dohromady je na nich patrné, že se snaží vyjádřit únavu z války a přemítání , zda má život nějaký smysl. Meditativní nádech filmu navozuje především mysticky působící hudba od skupiny Anastasia. Druhá povídka odehrávající se v Londýně působí jako by nebyla přímou součástí ostatních dvou, ale pouze jejich spojovací mezičlánek možná částečně jako cizí těleso v jinak relativně sourodém celku. (27.12.2007)