The Journey All Around My Head
Režie:
Jaroslav PapoušekKamera:
Jiří ŠámalHrají:
Ondřej Havelka, Miroslav Macháček, Marta Vančurová, Petr Haničinec, Eva Vidlařová, Michaela Kudláčková, Eugen Jegorov, Jiří Bartoška, Jitka Asterová (více)Obsahy(1)
Do psychiatrického sanatoria Sluneční dvůr nastupuje nový pacient. Je jím středoškolský profesor češtiny Robert Kilian, trpící depresívní neurasteníí, která se u něj projevuje chorobnou nerozhodností. Jeho největší problém momentálně je, že neví, jestli se má oženit se svou dívkou. Brzy se seznamuje s ostatními pacienty, léčebným řádem i zdravotnickým personálem. Ti se zase seznamují s ním a jeho okřídlenou větou Pojďte, budeme na sebe hodní! Za dobu pobytu se u Kiliana vystřídají tři terapeuti, z nichž každý má naprosto odlišné léčebné metody: první je zastáncem terapie zdravým vzduchem a psychodivadla, další se naopak pokouší vzbudit v pacientovi zdravý vztek. Nakonec přichází mladá doktorka Březinová, a ta Roberta neodolatelně přitahuje (oficiální text distributora)
(více)Recenze (49)
Učitel češtiny, dříve se mu říkalo profesor, dneska už jen prezident republiky tenhle titul může udělovat, tak řeší své problémy podivným způsobem. Psycholožka se mu líbí, chce na ni přenést své já, ale ona mu opakuje, že jde jen o přenos... leší verzi mi vypravoval kamarád, který tehdy film neviděl, jen se mu líbil název a říkal mi svou verzi. Tohle je proti té jeho verzi jen běžná slátanina. ()
Kniha Miroslava Skály "Cesta kolem mé hlavy za 40 dnů", i film podle této knihy, jsou pro mne téměř rovnocenní partneři. Přinášejí humor z míst, ze kterých by to mnohý nečekal. Stejně jako zfilmovaná "Svatební cesta do Jiljí", uchovává "Cesta" pozitivní atmosféru a ani čtenář, ani divák nemusí na konci odcházet zachmuřen. Zamyšlen ano - já osobně nad tím, že v každé chvíli života jsme to my, kdo můžeme rozhodnout, jestli v ní budeme klesat ke dnu, nebo se snažit z toho dna vyhrabat ven:) ()
Opět jedna role, na kterou se malý Havel hodil. Lunetický slušňáček s provorepublikovými manýry ztvárnil Ninoidního učitele velice kvalitně. Oba zásadní popěvky, z filmu vzešlé, mají tendenci vynořiti se mi z podvědomí ve skutečně vhodných chvílích. Na jakési kamarádově rozlučce se spokojeným životem jsem sám sebe nachytal, jak si při striptérčině uměláka pohlcujíci akci brumlám: Róóóó óó obéééértéééé. A nedávno jsem uvrhl rodinu do rozpaků, když jsem při sledování televizních novin, po reportáži o miláčcích z pásma Gazy, započal křepčit po obývací cimře a huhlat: budeme na sebe hodní, budeme na sebe hodnííííí.....Má-li někdo pocit, že nejsem v normě, pak nechť mi to nesděluje. ()
Po letech se mi vybaví už jen jednoslovná milostná píseň Marty Vančurové (text si přesně pamatuju: Rooooobertééé...) a skandování: Budeme na sebe hodní a budeme si pomáhat! To není mnoho, ale je to to nejdůležitější. Rozhodně lepší než být na sebe hnusní a navzájem si okopávat kotníky, ne? Představuju si, jak by se takováhle třeskutě pozitivní rytmická deklamace vyjímala v průvodu neonacistů např..... ovšem na tenhle happening bude potřeba větší parta - nejlépe pořádně urostlých sportovců a ranařů, vmísit se mezi "novodělníky", chvíli pochodovat do jejich rytmu, a pak spustit po našem... ()
Vynikající O. Havelka v československém úsměvném filmu z prostředí psychiatrického sanatoria. Hlavní hrdina je středoškolský učitel českého jazyka Robert Kilián trpící chorobnou nerozhodností. Film J. Papouška mapuje jeho působení v sanatoriu od příchodu po odchod, pochopitelně včetně všech léčebných procedur, lékařů a pacientů. Kilián se velmi brzy projeví jako dobrosrdečný člověk, pro něhož je charakteristické jeho dětinské rozdělování na lidi hodné a lidi zlé a také jeho pacifistická věta, kterou neustále opakuje, až ji proslaví po celé léčebně. Ve vedlejších rolích bych ocenil v prvé řadě E. Jegorova, který rozhodně zaujal v roli hlučného správce sanatoria. Dále považuji za výraznou J. Andresíkovou jako bývalou herečku s evidentní psychickou poruchou. Zatímco P. Haničinec jako Kiliánův první ošetřující lékař překvapil svým milým a nebývale lidským projevem, M. Macháček nebyl tak výrazný jako ve své pozdější podobné roli v Dobří holubi se vracejí. Bohužel dle mého názoru druhá půle filmu nedokázala udržet vysokou kvalitu, přibývalo hluchých míst a zbytečných postav (J. Bartoška). Přesto film hodnotím vysoko, neboť vedle kvalitních výkonů řady herců mohl nabídnout též zajímavé prostředí duševně chorých. ()
Reklama