Reklama

Reklama

Ecce homo Homolka

  • Československo Ecce homo Homolka (více)
TV spot 2

Obsahy(1)

Příběh filmu je vzat, podobně jako v případě všech děl tvůrčího kolektivu Forman – Papoušek – Passer, přímo ze života. Podíváme-li se totiž pozorněji kolem sebe, setkáváme se často s rodinou Homolkových. Rodinou, v níž jakoby hráli prim mužové, ale ve skutečnosti se všechno točí tak, jak o tom rozhodnou příslušnice něžného pohlaví. Film je výbornou satirou na život „malé české“, byť početné, rodiny pražského taxikáře Homolky za jedné letní neděle 1969. (Ateliéry Bonton Zlín)

(více)

Videa (2)

TV spot 2

Recenze (567)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Odzbrojující Papouškovo opus magnum. Hleďme, člověk... Narozdíl od biblického citátu, v němž se má vyzdvihnout jedinečnost a velikost lidské bytosti, ukazuje nám satirický snímek Jaroslava Papouška člověka ve velmi křivém zrcadle - jako bytost nízkou, přízemní, záludnou a svým způsobem velmi primitivní. Řekl bych minimálně stylizovaný pohled do duše české středostavovské maloměšťácké rodiny (i když kdybych chtěl charakterizovat onu Homolkovic rodinu, použil bych spíše okřídlenou frázi o ,,italském manželství"). Papouškův film má sílu sociologické studie a ono ,,Nerudovské" vykreslení postaviček je přesné a typově trefné (hlavně postavu dědy v kongeniálním podání Josefa Šebánka i fyziognomicky trefně věrnou potkávám denně ve svém okolí) a jde o to postihnout ten příznakový rys maloměšťáctví a buranství. Dobře se dívejme. Takoví jsme... ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Jednoznačně nejlepší film, jaký kdy Papoušek natočil. Osobně jsem ho viděl bezpočtukrát a pokaždé u něho utírám slzy smíchu. A současně lituju postavu Ludvy, že musí žít v takovém pekle, jak už to tak u každého mezigeneračního soužití bývá. Kdo zažil na vlastní kůži, ví své. O filmu se zajímavým způsobem zmiňuje Jan Žalman ve své knize UMLČENÝ FILM: "Film o Homolkových se stane jedním z nejpozoruhodnějších důkazů umělecké vitality české veristické školy jak pokud jde o národní charakter, tak pokud jde o schopnost nalézt si při dodržení stejné metody vlastní jazyk... Jedna rozmíška stíhá druhou, šarvátky plné vzájemných výčitek, invektiv a ustavičného popichování vyplňují život, v němž malé zbabělosti stíhají stejně malé zrady a v němž pocity hořkosti, pokusy o únik či vzpouru mají stejně krátký dech jako představa, že se na tom dá něco změnit. Ve skutečnosti ovšem nejde vůbec o to něco změnit. Smyslem je naopak něco udržet: rodinu, bezpečí, vědomí, že pevné zázemí v klanu je jediné a co je mimo něj, je cizí, nezáviděníhodný svět. Neboť ať už je život Homolků jakýkoli, je to jejich život a všechno to hašteření, škorpení a rýpání se do žeber je jeho nejpevnějším tmelem. Nehádají se, aby nalezli nějaký smysl - smysl je právě v tom, že se hádají. Absurdnost? Jistěže. Ale jen pro toho, kdo stojí vně tohoto kruhu. Pro Homolkovy je to naopak akt seberealizace, sebezáchovy - všeho čím se člověk řídící se víc instinktem než rozumem brání rozpadu pevně utvářeného, spolehlivého světa. Hádáme se a pereme se - ergo sumus, mohl by prohlásit kterýkoli člen homolkovského klanu, a ne bez jistého oprávnění: neboť pudově objevil právě ten princip soužití, který mu umožňuje izolovat se od vnějšího světa a přesto se v něm necítit izolovaný... Ještě Forman a Passer pokládali za nezbytné obeznámit se zázemím svých postav, s poměry, které tak či onak spoluvytvářely jejich sociabilitu. Papoušek se toho úplně vzdává; pozoruje Homolkovy jako biolog svá morčata: jak žijí, jak se chovají, jak reagují na podněty vnějšího světa, slovem: jací chtějí být, bez ohledu na normy přikazující, jací by měli být... Homolkovi dosáhli ideálu lidské malosti: žít ve vlastním neklidu, aby měli pokoj od neklidu obklopujícího je světa."(cit. s.: 144-146). ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Popravdě řečeno, z celé téhle Papouškovy trilogie jsem viděl vždy jen chvíli, ale i těch pár minut moji osobu vždy svým buranstvím a nevtipností iritovalo natolik, že i přes četné reprízy mě nikdo nepřesvědčil zkouknout alespoň jeden z dílů od začátku do konce. Po několika letech záměrného ignorování mě však nakonec povinnost donutila zhlédnout Ecce homo homolka celé a stejně jako třeba v případě Hoří, má panenko (ano, znovu Papouškův citelný rukopis), musím přece jenom změnit, nebo spíše poupravit názor. Ano, přiznávám, chvílemi jsem se docela bavil, vcelku si i užíval atmosféru snímku, oceňuju dobře typově vybrané herce, ale víc mně tahle „výborná“ společenská satira opravdu nedala, nejspíš ještě moje maličkost stále nedorostla její intelektuální náročnosti :-) . Celkově zvědám hodnocení z pomyslného hnoje na lepší 3*. „Tak ho vidíš dědka. Ono mu nestačí, že mně zničil život, ještě mi bude ničit povlečení.“ ()

PogoJoe 

všechny recenze uživatele

Proč jsem proboha živýho čekal tak dlouho, než jsem se na tuhle úžasnou věc podíval? Už jen úvodní dějství "úprku z lesa" mě naprosto dostalo. A pak ty geniální dialogy :-) V minulosti jsem vídával jen útržky téhle trilogie, teď po shlédnutí celého prvního dílu jsem docela unešen. Má to své zdlouhavé pasáže a hlušší místa, ale ty přebíjí hlavně charakter dědy Homolky. Třeba jeho "uvěznění a ponížení ohledně ustlání postele" nebo láskyplné hašteření s bábou, to je prostě nádhera :-) ()

Ivoshek 

všechny recenze uživatele

"Ježiši Ludvo, to si přišel vo moc. To byl zápas, to není k vidění.... To byl konzert, to byla filharmonie. No hele, to je útok.... Sparta má takovej útok teďkon, hele, to je světový. Ty by rozkopali Real Madrid, no prostě všecky. Hele Ludvo, představ si, dlouhej pas od brány, ale takovej jako polovysokej, hele a Andrej...stahováčka....hele, šoup to na bránu.... levačkou na pravačku přehodil....fouk to Veselýmu, a ten (DUP, DUP, DUP, DUP) fofrovačku, rozumíš, hele a gólman stál, no ten byl tuhej.... a do šibenice....A já zařval jak kráva... No co ti mám povídat... :o))))))))))))))) Film tak český, jak jen může být, a ještě k tomu neuvěřitelně vtipný. ()

Galerie (15)

Zajímavosti (19)

  • Píseň, kterou si zpívají děti Homolkovi, se nazývá „Klobouky“ a je z divadelní hry „Jonáš a dr. Matrace“ z roku 1969. Autory jsou Jiří Suchý a Jiří Šlitr. (sator)
  • Scény na dece v lese nápadně připomínají známý obraz „V zemi peciválů“ od malíře Pietera Bruegela. (sator)

Související novinky

Kánon filmu 2011

Kánon filmu 2011

13.02.2012

V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)

Reklama

Reklama