Ecce homo Homolka

Dnes již kultovní tragikomedie od Jaroslava Papouška, která je unikátním satiricko-kritickým vhledem do problematiky rodinných dysfunkcí, manželských peripetií a generačních vztahů. Příběh sleduje jeden nedělní den ze života průměrné české rodiny Homolkových, mezi jejíž členy patří cynický děda (Josef Šebánek), nekompromisní bábi (Marie Motlová), poněkud hysterická a korpulentní Heduš (Helena Růžičková), ostýchavý Ludva (František Husák), a jejich dva nezbední synkové (Petr Forman a Matěj Forman). Tato šestice zdánlivě nesourodých charakterů tvoří relativně nehomogenní celek, jejichž vzájemná kolektivita je determinována rodinnými vazbami, díky čemuž má snímek naprosto unikátní komediální dynamiku. Krom výrazné teatrálnosti hereckých výkonů a dnes již zlidovělých hlášek ["Tady je smradu jak v Cařihradu."] snímek vyniká i v přirozenosti, díky níž zábavně zrcadlí náturu českého maloměštáctví a rodinné typologie; což okrem platí i o pomyslném hierarchickém konfliktu mezi patriarchátem a matriarchátem [děda a Ludva vs. Heduš a bábi], potažmo komunikativností a nekomunikativností uvnitř rodinného kruhu.... To vše dělá z Ecce Homo Homolka nadčasovou komediální studii rodinných vztahů a čecháčkovské průměrnosti, která je (naštěstí či naneštěstí?) zcela platná i v současnosti. (02.02.2023)

Skvělý film. Jen žánr komedie je silně matoucí. Tento snímek sice obsahuje řadu komických momentů (kraluje jim postava hraná Šebánkem) a hlášek, ale v jádru jde o velmi chladný, odtažitý a smutný film o lidských charakterech, soužití a rodině, která drží pohromadě víc ze setrvačnosti, než z lásky. Je mi naprosto jasné, že takto syrově to také bylo zamýšleno, ale na mne to působilo víc depresivně než komicky...Za komediální stránku dávám 3 hvězdy, za stránku sociálního dramatu a studie charakterů 5 hvězd. Celkově tedy 4 hvězdy. (20.05.2009)

Týmový režijní a autorský tandem Papoušek-Forman-Passer sehrál v „nové vlně 60.let“ patrně vůdčí úlohu. Dalo se logicky očekávat, že každý z nich pocítí touhu projevit své vlastní umělecké ambice. Poslední na řadě byl Jaroslav Papoušek a ten to vzal od podlahy! Stvořil perem i režií, již zcela sám rodinu Homolků, která se stala okamžitě populární a na světě tak byl další národní fenomén - prototyp české rodinky své doby a neskrývanou satirou i české mentality a povahy. Jediný skutečný neherec je Josef Šebánek, původem automechanik a později taxíkář, což ovšem vůbec nesnižuje jeho přirozený komediální talent a v tvrdé konkurenci nijak nezaostává, ale spíš vyčnívá. Na poměrně malém prostoru obyčejné neděle, vymačkal Jaroslav Papoušek z naší rodinky maximum a diváci jí přijali za svou a přijímají dodnes. (22.02.2009)

Homolkovi mi vzdycky prisly jako takovy Slunce, seno, ale pojaty komorne ciste na jednu rodinku. A tenhle dil je nejzasadnejsi, i kdyz ne muj nejoblibenejsi. Film v podstate nema zadnej pribeh, mame nedeli, rodinka je v byte a dohaduje se. A takhle to je 80 minut, je to neskutecne vtipny, jedna hlaska strida druhou a herci jsou naprosto dokonaly. (09.02.2008)

Člověk by sprásknul ruce a řek by: „Ježiš, to je ale taková blbina.“ Ono to jako blbina fakticky vypadá, jenže pod tou slupkou primitivní úsměvné podívané je vlastně geniální sonda do českých rodinných poměrů. Když si vezmete už jen ty postavy. Typický podpantoflák Ludva Františka Husáka co se bojí nervových záchvatů vlastní manželky na straně jedné a citových náletů v podobě úderné letecké eskadry své vlastní matky. Kde by mohla bejt, kdyby byla bejvala neztloustla, aneb Heduš Heleny Růžičkové, typická ukázka náladovosti a dráždění zamindrákovaného hada bosou nohou. Geniálně zahraná děda Josefem Šebánkem, který hází hlášku za hláškou (ono legendární: „Ludvo, jestli si ten fotbal nevybojuješ, tak seš u mě mrtvej Homolka“) a přitom dokonale ukazuje typický český rys na oko dělat hrdinu a když přijde na věc lehnout na záda do polohy mrtvého brouka. Babi Homolková Marie Motlové zas reprezentuje konflikt matka a snacha v přízni vlastního syna, její hádky s dědou Homolkou pak vlastně dělají celý tenhle film. Třeba si vezměte scénu s křížem, co visí trochu šejdrem. Jinde by to nestálo ani za nahození kamery, kdežto tady jde vlastně o jednu ze stěžejních scén. Nejúdernější na hlášky je právě druhá polovina, kde mě osobně nikdy nezklamou výroky: „Takhle sem se kvůli tobě ponížil mámo“ a nebo „to se zeptej jí, umělkyně.“ Jaroslav Papoušek zkrátka vystihl lidskou obyčejnost v té její neobyčejné podobě. Hlavně díky přesnému výběru herců, díky snaze neudělat z toho vyumělkovanou komedii a jakés takés nadčasovosti, tohle patří ke zlatému fondu české komediální tvorby. Proto nemohu jinak než za plný počet. (25.02.2005)