Ecce homo Homolka

Svérázná rodinka Homolkovic si dokáže zdánlivě obyčejnou neděli dokonale užít. Od návštěvy lesa až po domácí hádky a udobřování. Pospolitost je u nich nade vše.Úvodní scéna v lese je sice nejprve vtipná, když se divák seznamuje s jednotlivými členy rodiny a jejich osobitými charaktery, ale pokus o její vypointování s údajným "přepadením" v lese nevyšel a je zkrátka nedotažený i přes nastalý chaos a povyk, ke kterému v lese došlo, a výskyt postav s křestními jmény Jeníček a Mařenka(!). Poté se přesuneme do skromně zařízeného Homolkovic pražského bytu a až na drobné výjimky ho až do konce neopustíme. Od té doby začne palba vynikajících hlášek v podání vynikajících herců i neherců. Film i přes svůj nastalý divadelní minimalismus vystihuje s velkým přehledem českou rodinu a jejich malost, která je jakýmsi nastaveným zrcadlem pro diváky, kteří se v ní snad mají poznat, ačkoliv si to nikdo nikdy nepřizná. Film našel sílu v kompaktním zobrazení jednoho nedělního odpoledne, jehož trpká příchuť je tím, co tenhle film žene dopředu. Sváry, konflikty, hádky netřeba představovat, protože zde jsou vyobrazeny originálně, tak jak to tvůrci tzv. nové vlny šedesátých let, mezi něž režisér Jaroslav Papoušek neodmyslitelně patřil, dokázali s funkčním režisérským rukopisem. Časté reprízy filmu však přispívají nemalou měrou k ohranosti filmu a spousta nuancí a hlášek tím ztratila svůj původní pel. Herci jsou však nezapomenutelní a Šebánkovo popisování fotbalového zápasu nemá obdoby. Pro mě nejlepší scéna filmu. 70% (02.02.2014)

Všeříkající pohled na tu naší českou malost, slova jsou zbytečná. Tuším, že film už téměř každý český konzumní divák viděl (a tuším, že se v něm i skoro každý, beztak s notnou dávkou studu, uviděl). Plný počet nedám jen proto, že existuje "Hoří, má panenko", jenž vlastně vyvolává obdobné pocity jako první film o Homolkovic rodince, pocity studu a oné roztomilé trapnosti. A vyvolává je hlouběji, mám ho proto radši. 75% (17.04.2013)

Ecce homo Homolka připomíná posledních 25 minut Lásek jedné plavovlásky, akorát hůř natočených a více než třikrát tak dlouhých... Samozřejmě to není špatný film, je výborný, ale Formanovi či Passerovi se v žádném případě nevyrovná... Zda přitom jde o "nezkreslenou realitu života každého z nás", nebo naopak o jeho "důmyslnou karikaturu", neumím úplně posoudit. Osobně neznám nikoho, jehož rodinný život by byl takhle hrozný. Samozřejmě můžeme spekulovat zda-li ve filmu má jít o zachycení jakési mimořádné situace nebo naopak o obraz zcela všednodenní reality. Film se každopádně spíše tváří, že takhle to u Homolků probíhá pokaždé, takže sám za sebe bych byl spíše pro tu hodně nadsazenou karikaturu. Některé situace přitom působí velmi přirozeně, jiné naopak velmi nepravděpodobně a strojeně, například ten náhlý a nakonec nevysvětlený úprk z lesa... Ocenit je samozřejmě nutné výborné (ne)herectví všech zúčastněných, mistrně vybudovaný scénář a taky velice přesné postižení onoho bazálního napětí mezi lidskou agresivitou a slabostí, potřebou ovládat a nebýt ovládán... Kdesi hluboko na dně je zraněná lidská duše... Celkový dojem: 85% (04.11.2017)

Když se řekne „film o české povaze“, okamžitě si vybavím Ecce Homo Homolka Jaroslava Papouška. Tento film pojednává o pražské rodině Homolkových, která se jednoho dne rozhodne vyrazit na výlet do přírody, aby si každý z nich užil trochy toho zdravého vzduchu. Díky velmi rozmanitým charakterům, které tvoří celou rodinu, osobně tento film považuji za velmi vtipnou ale zároveň i pravdivou sondu do tradiční české rodinky. Dominantní babička, která si zaslouží přívlastek „generál“, suverénní děda, jejich syn Ludva řízený svou věčně nespokojenou manželkou Heduš a jejich dva synové (dvojčata) – konfrontace takových figurek prostě nemůže vyústit v bezproblémově strávený den v přírodě. Místo toho diváky čeká pravé rodinné peklo, které je zároveň i pekelně zábavné. 100% (08.06.2009)

„Příště půjdu na fotbal, to si pamatuj! Nebo se zase ožeru. Nebo půjdu na fotbal a ještě se ožeru!“ :o) Ačkoliv jsem viděl tento film celý poprvé až teď, musím říct, že pár scén jsem z něj už dost dobře na základě ukázek znal. Skoro se chce mi říct, že jsem klidně mohl zůstat u těch ukázek, pravda, neodštrkl bych si další z filmových restů, ale obsahově bych možná zase o tolik nepřišel. Taky samotný film mohl trvat o půlhodinu méně, nebo o hodinu déle (však on taky Papoušek natočil o rok jakési pokračování) a taky by se možná tolik nestalo, vzhledem k tomu, že samotný děj tady jde celou dobu tak trochu odnikud nikam... Ecce homo Homolka je klasický případ československé nové vlny, jdoucí přesně podle oblíbeného hesla Věry Chytilové "film přeci nemusí mít příběh, to je úlitba divákovi, ale režisér žádný příběh nepotřebuje, pokud dokáže vystihnout pohled na problematiku..." No a v tom, co chce Papoušek rozehrát a ukázat, ten film funguje, docela se mi zamlouval i ten silně komediální nadhled v ukázce rodiny plné nedorozumění a věčných hádek, úspěšně použitý i bez toho, aby se Homolka překlopil jen do prvoplánové komedie. Jen se mi ten film, postavy i humor v něm během 80 minut už kdesi v polovině omrzeli a jak jsem se u některých scén bavil a považoval je za velmi výstižnou sondu, tak u jiných jsem se postupně neubránil neskutečně otravným pocitům a pro mě z toho „kultovní“ záležitost, ke které bych se chtěl vracet, asi vážně nevzejde. Vedle některých scenáristických perel bych si však troufal vyzdvihnout pěknou kameru a k ději až kontrastně poklidnou hudbu Karla Mareše. [65%] (05.12.2021)