Homolka a tobolka

Zřejmě je tady několik homolkářských táborů: Většina považuje Ecce homo za nejlepší a dále se dělí podle toho, zda nejhorší je Hogo fogo nebo Tobolka. Jiná část považuje za nejlepší Tobolku. Zajímvé je, že nikdo nepovažuje za nejlepší Hogo fogo. Nuže mé pořadí: Jednička, Dvojka, dlouho nic, Trojka. První díl (Ecce homo) je nejlepší prostě proto, že je nepřekonatelný. Druhý díl komediálně na genialitu prvního nedosahuje, zato jde hlouběji - podle mne vynikající pokračování, které se nesnaží jedničku trumfnout nebo kopírovat, ale využívá ji jako základu pro další pohled. V této tendenci pokračuje i trojka, která jde ovšem místo do hloubky do šířky. Rozšíření záběru je zde však zaplaceno velkým úbytkem síly vyjádření. Už to není ono. Hlavní zádrhel je asi v tom, že se tady tvůrce snaží skloubit vícero pohledů (klasičtí Homolkovi, formanovský pohled na vedoucího ubytovny, směšnost a zoufalost socialistické rekreace, splečenská taškařice o rodinách svářících se o pokoj) a moc se to nedaří. Také výskyt populárních herců (Janžurová, Hrzán) myslím filmu spíš uškodil. Čímž nechci říci, že by se mi nelíbili, ale s nimi už je to prostě v takové laciné poloze, vytrácí se autenticita. Tobolka jakoby reprezentovala přechod k průměrným až hloupým komediím 70. let, ačkoli stále ještě stojí nad nimi. Nejhorším šokem byla otřesná písnička zpívaná Karlem Černochem při úvodních titulcích - to se Papoušek musel zbláznit. Naštěstí už to pak nebylo tak strašné, jak jsem očekával. Atmosféra socialistické rekreace opravdu nemá chybu a Homolkovi jsou pořád Homolkovi. Možná je škoda, že tam nedostala víc prostoru dvojice Smoljak s partnerkou. (24.02.2011)

Už to není ono, jako první dva díly, snad i proto, že ta rodinka už je místy docela otravná, stejně tak i proto, že už se zde objevuje až moc celkem známých obličejů. Ani ta barva mi k tomu neseděla. Místy sranda, ale tady už jsem měl pocit, že Jaroslav Papoušek řekl všechno, co chtěl, a třetím dílem už to prostě jenom natahoval. (27.06.2014)

Mě poslední film trilogie přijde nejlepší, protože tam zůstala homolkovština a trapnosti i radosti malého čecháčkovství, a přitom je film scénáristicky nejpropracovanější. Dokonce jsou tam výrazné vedlejší role (Hrzán, Jegorov, Janžurová, Křesadlová...), což dříve moc nebylo. Tenhle film nezestárne. (20.09.2009)

Pre istotu som si s veľkým sebazaprením pozrel poslednú časť Homolkovskej trilógie. Hviezdička dolu a presvedčenie, že táto časť do trilógie vôbec nepatrí. Trojica filmov o rodine Homolkových lepšie ako odborné state ukazuje, akým tempom a s akou razanciou postupovala normalizácia. Zatiaľ čo prvá časť patrí medzi klenoty českej komédie v období novej vlny a druhá iba pozvoľne strácala dych, tretia časť je už úplným hororom. Socialistická rekreácia, odpudivé typy, estráda na úrovni súčasných reality show na komerčných televíziách, trápnosť nad trápnosť. S takýmto filmom mohli byť spokojní iba cenzori. Radšej nemal byť nikdy nakrútený. (15.09.2012)

Smutný doklad toho, jak destruktivní vliv na český film měl nástup normalizace - tenhle film neměl nikdy vzniknout a představuje v podstatě zpronevěru vůči všemu tomu, co představoval původní snímek ECCE HOMO HOMOLKA. Oproti předchozím dvěma filmům o osudech klanu Homolků zde Papoušek své satirické ostří otupil na minimum, přibylo naopak postav a politiky - ze všech těch soudruhů a soudružek a povinného optimismu kolektivní rekreace mi je na blití, stejně jako z postavy vedoucího zotavovny (v hereckém podání Stanislava Dytricha), který nechá ostříhat "kulturního referenta" (Jiří Hrzán), protože ho irituje jeho "chuligánský" účes. Scéna, v níž ti dva přihlížejí bavícímu se davu a vedoucí vysvětluje svůj přístup k jejich práci, je symptomaticky příznačná pro ducha nejen této komedie, ale v podstatě i celé normalizační filmografie: "Lidi se chtěj' smát. Starostí maj' dost doma. My jim musíme tady dát zábavu, i kdybysme u toho měli krev potit, člověče." Bože, to je tak dokonalý boží čůrák, že postava fotříka Šebka (Miroslav Donutil) z filmu PELÍŠKY je proti němu doslova sympatickej chlápek odvedle! Na filmu rovněž zamrzí použití barevné kamery, už to prostě není ono, a ačkoli je Miroslav Petříček mistr svého řemesla, barevný film zde jednoduše nemá žádné opodstatnění. Při sledování tohoto pokleslého dílka si nelze nevzpomenout na to, co o Papouškovi píše Jan Žalman ve své knize UMLČENÝ FILM: "Žádný z filmů, který natočí poté, kdy po Formanově a Passerově odchodu přestane působit tlak jejich příkladu, nesnese srovnání s jeho předchozími pracemi. I když odečteme to, co tu bude spadat na vrub znormalizované kulturní politiky, zbude pořád dost důvodů pro názor, že to byla hlavně absence těch dvou, co způsobilo, že Papouškovy filmy ztratily srdce i ducha a utonuly v šedi běžné produkce." (s. 146). (01.04.2013)