Homolka a tobolka

Ovšem, mně se teda jeví nejsolidnější ten Burda. On je takovej dlouhej, ale... šaramant! Pod dohledem krásné kamery Miroslava Ondříčka, dokončil režisér Jaroslav Papoušek svou trilogii o Homolkových, tím jednoznačně nejlepším filmem, který si bere všechna nej z dílů předchozích a navrch přidává svou vlastní porci čecháčství. Tohle je jedna z nejzábavnějších československých komedií vůbec. Ježíšmarjá paní, přece se mi nebudete bavit na zádech?! (31.03.2017)

Třetí film Homolkových,tentokrát na horách.Opět plný nezapomenutelných scén,vtipů a hlášek(...prosim Vás,netykejte mi....kdo Ti tyká?...)je o trochu lepší,než díl minulý a to hlavně zejména díky novým postavám( Jiří Hrzán,Iva Janžurová,Eugen Jegorov ad.)a spoustě opravdu vtipných nápadů a hlášek.Papoušek se opravdu snažil,aby udržel nasazenou laťku a to se mu opravdu povedlo.Opět komedie,která patří mezi to nejlepší,co v českém komediálním rybníčku vzniklo.A proto se na to díváme zas a znovu a pořád se smějeme.Takže u mě jasně klepacích 90%. (25.02.2011)

Smutný doklad toho, jak destruktivní vliv na český film měl nástup normalizace - tenhle film neměl nikdy vzniknout a představuje v podstatě zpronevěru vůči všemu tomu, co představoval původní snímek ECCE HOMO HOMOLKA. Oproti předchozím dvěma filmům o osudech klanu Homolků zde Papoušek své satirické ostří otupil na minimum, přibylo naopak postav a politiky - ze všech těch soudruhů a soudružek a povinného optimismu kolektivní rekreace mi je na blití, stejně jako z postavy vedoucího zotavovny (v hereckém podání Stanislava Dytricha), který nechá ostříhat "kulturního referenta" (Jiří Hrzán), protože ho irituje jeho "chuligánský" účes. Scéna, v níž ti dva přihlížejí bavícímu se davu a vedoucí vysvětluje svůj přístup k jejich práci, je symptomaticky příznačná pro ducha nejen této komedie, ale v podstatě i celé normalizační filmografie: "Lidi se chtěj' smát. Starostí maj' dost doma. My jim musíme tady dát zábavu, i kdybysme u toho měli krev potit, člověče." Bože, to je tak dokonalý boží čůrák, že postava fotříka Šebka (Miroslav Donutil) z filmu PELÍŠKY je proti němu doslova sympatickej chlápek odvedle! Na filmu rovněž zamrzí použití barevné kamery, už to prostě není ono, a ačkoli je Miroslav Petříček mistr svého řemesla, barevný film zde jednoduše nemá žádné opodstatnění. Při sledování tohoto pokleslého dílka si nelze nevzpomenout na to, co o Papouškovi píše Jan Žalman ve své knize UMLČENÝ FILM: "Žádný z filmů, který natočí poté, kdy po Formanově a Passerově odchodu přestane působit tlak jejich příkladu, nesnese srovnání s jeho předchozími pracemi. I když odečteme to, co tu bude spadat na vrub znormalizované kulturní politiky, zbude pořád dost důvodů pro názor, že to byla hlavně absence těch dvou, co způsobilo, že Papouškovy filmy ztratily srdce i ducha a utonuly v šedi běžné produkce." (s. 146). (01.04.2013)

Poprvé barevně a pro mě zase o stupeň lepší, než-li díl druhý. Hlášky typu: "když někdo tluče....., mámo hlavně neotvírej oči štípe to jak čert.....za tu bych taky klečel...... a další jsou dnes již klasikou. Já se na tyto komedie vždy rád podívám a myslím, že v době vzniku byly určitě něčím výjimečným. (22.07.2013)

Na třetím pokračování je patrný už značný ústup od kvality prvních dílů, ale proč? Tísnivá atmosféra počínající normalizace pozvolna dusila svobodu uměleckého snažení všech směrů a euforie nadějí a touhy po svobodě byla nenávratně pryč. Dle mého názoru je spíš zázrak, že se Jaroslavu Papouškovi podařilo zrealizovat třetí pokračování Homolků, i když se tak stalo za cenu mnoha ústupků a kompromisů za které nenesl nejmenší vinu, protože už dokázal, že je skvělý umělec. Homolkovi jsou tentokrát na horách a jejich věčné hádky se protínají s osudy mnoha dalších postav. V těch se objeví poměrně dost známých herců a to je to, co filmu ublížilo víc, než barevný kabát. Za kameru se tentokrát postavil Miroslav Ondříček, což může spolu se stabilním scénářem znamenat jediné: Perfektní filmařina, řemeslo a i v kontextu tehdejších paskvilů stále vynikající a vyčnívající komedie. Ale hlavně – Homolkovi jsou pořád Homolkovi tak, jak jsme je měli rádi dosud.. (22.02.2009)