Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jaroslav Papoušek, kdysi člen Formanova týmu, se dobře zabydlel i v éře normalizace, když natáčel samé bezzubé taškařice. Jejich bezprostřednost byla však stále chtěnější. Zpráva o tom, že televize chystá natáčení o zájmové činnosti družstevníků, přivede místní obyvatele k mimořádné společenské i sportovní aktivitě, ale výsledkem je jedině řetězec nekonečných zmatků, nedorozumění a pohrom... Poslední dokončený film Jana Libíčka. Text písničky "Huláni, huláni, malovaný děti, sednou na koníčka, jako ptáci letí" je uveden ve "Špaličku" Mikoláše Alše. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (29)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Přesně, jak zde už zde metaforicky popsal "mchnk" nebo v sáhodlouhém komentáři "Adam Bernau": Na jedné straně se nezapře osobnost Jaroslava Papouška, který v předešlé dekádě spolupracoval např. s Milošem Formanem na filmu Hoří, má panenko! a je tu také dost cítit trendy nové vlny zlatých šedesátých let, pokud jde o uvolněný, improvizačný styl. Nápad slušný, dialogy a ztvárnění věrohodné, poutavě působí rovněž účast populárních herců (Haničinec, Libíček, Hlinomaz) mezi neznámými tvářemi či přímo nehereckými účinkujícími. Na druhé straně onu "experimentálně" zachytávanou současnost tvoří období vrcholné normalizace a téma kulturního a pracovního života na vesnici... Ve výsledku nejde sice o tradiční agitku, ale pachuť nějakého toho socialistického dokumentu či podprůměrné slávností estrády přes veškerou originalitu, uvolněnost i dokonce satiru zůstává. Některé momenty z příprav a realizaci televizního natáčení na vesnici jsou vtipné , jiné (např. když akční soudružka na kole honí předsedu kvůli srazené slepici) přímo na ránu. Takže za mě vcelku zajímavý, leč rozporuplný a spíše průměrný filmový počin. (55%) ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Občas mě to až příliš připomínalo Hoří má panenko hoří. Formanovi postupy byli viditelné, ale to nic nemění na faktu, že jsem se výtečně bavil. Fascinuje mě jak se Papouškovi podařilo skloubit špičkové herce s absolutními neherci. Jinak filmové Bublice jsou ve skutečnosti Čimelice, kde se točil i druhý díl Papouškovi homoláčí triologie. ()

Reklama

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Trochu satirický pohled na naši tradiční sousedskou vesnici, jakýsi předobraz Troškových komedií Slunce, seno... Ano, takoví jsme byli. Bohudík. Ono být v té době v televizi, to bylo něco, a tak nebylo divu, že se jézeďáci (když už tajemníkovi uteklo prase a předseda měl skřipku) chtěli jaksepařrí vytáhnout. Jenže televizní štáb přijel udělat reportáž nikoliv v létě, ale v zimě. A co točit, když už nefungovali ani hokejisté ani ochotníci... Ne že by to byl film k popukání, ale díky naší výborné herecké generaci se na to koukalo docela pěkně. ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Marně si lámu hlavu, co to tady tvůrce Homolků a Nejkrásnějšího věku vlastně spáchal. Potřeboval bych dva čsfd účty na dva zcela protikladné komentáře. Jsa však pouze jeden, pokusím se to sjednotit. Vyjdu z toho, co se mi jeví na první pohled: Pokleslý třetí díl homolkovské ságy se ještě dal akceptovat, ale Bublice jakoby definitivně potvrzovaly, že někdy mezi roky 1970 a 72 se s Papouškem muselo stát něco hrozného. Předtitulkový úvod (obzvláště v samém počátku, umožňujícím vzpomenout si na Nejkrásnější věk) ještě dával naději, že většina čsfd hodnotielů a komentátorů prostě jen „nepochopila“, avšak co se rozpoutalo potom (resp. až po ještě docela dobré školní epizodě se slohem o rodné vsi, ředitelem Libíčkem a sexy flegmatickými učitelkami), dává zdejšímu hodnocení za pravdu. Haničincovo „Tak za prvé, starosto, přijede k nám televize“ odstartovává ostudnou šarádu normalizačního jezeďáckého humoru, která nejenže divákovi podsouvá zcela imaginární husákovskou „venkovskou problematiku“, nejenže tím, jak se na oko vysmívá bublické patlanici, de facto propaguje „organizovaný volný čas“ (o mores, hokejisti nechtějí hrát zadarmo), ale navíc má charakter soft verze pozdější Troškovy sluncesenné trilogie – až na to, že v Troškových vidlárnách ta sranda je (a navíc se v nich – alespoň v druhém díle - odráží lidové pohrdání husákovským statem quo). Na druhé straně sice místy připomíná Formanovo Hoří (a příslušný druh novovlnařské komiky vůbec), ale jen šmírácky, bez oné esence. Nutkání ke zvracení vyvolávající titulková píseň je ještě strašlivější než ta při úvodu Homolky a tobolky. (Zpívá ji opět Černoch nebo jiné střevo? V titulcích není uveden ani interpret ani pachatel textu. Mimochodem: Černoch zpívá i ještě strašlivější, podobně uvědomělou závěrečnou píseň posledního dílu Troškovy trilogie – tradice je tradice.) Ne, že by onu píseň nebylo možno chápat jako záměrnou ironii – na její zoufalosti to však nic nemění. Celou tu komédii nezachrání ani provokativní anachronismus „starosta“, ani podařené schůzařské hlášky „po týdle linii“ nebo „kdyby bejvali přijeli vo žních“, ani legendární Libíček, ani výrazný Haničinec, pohybující se zde těsně pod hranicí geniálnosti sui generis. Ale jaký to divný pocit se vkrádá při sledování schůze, stěhování kulisy, ochotnického nacvičování, hokejistického tréninku, kýženého natáčení i tv vysílání? Vidím opravdu to, co vidím? Jakoby mě film dostával do jiné dimenze, v němž zní Papouškův ďábelský výsměch normalizačním poměrům. Sladká pomsta, kterou cenzoři a kultůrní referenti nemohli rozpoznat, protože celé to dílko je tak dokonale jejich, tak rozkošnicky ukájí jejich úchylnou posedlost „komunální satirou“. Potom bych ovšem musel Bublice prohlásit za naprosto geniální. Přece jen nelze zapomenout, kdo je jejich tvůrcem a pro prvoplánovou interpretaci je nutno počítat s Papouškovou lobotomií. Podvratnou interpretaci se zdá podporovat režisérova „bezelstná“ odpověď při úvodním interview i nepochopitelný vlčák poslouchající při schůzi pod stolem a nahánějící hokejisty při tréninku. Nebo co to wtf ulovení myši? Bezprostředně po úvodních titulcích slyšíme při hudební výchově "Pionýři pionýři malované děti", o chvilku později podezřelé „Ach synku synku“. Potom ta nenápadná zmínka o mladých kytaristech, na něž se nelze spoléhat. Ochotnické nacvičování až příliš roztomile připomíná obludnost spartakiád, televizní hlasatelka je až příliš socialisticky nasládlá. Pak se ovšem i titulková píseň jeví jako šaškovská zpráva o katastrofální totalizaci společnosti a její "jak ustelem si, tak si lehnem" jako vykřičník. Bohužel nemám představu o tom, jak to vše mohl vnímat tehdejší divák. Řeklo by se, že pouhých šest let po invazi věděl svoje. Uvědomím-li si však na druhé straně popularitu vinařské trilogie (Bouřlivé víno atd.) v mé rodné obci nebo upřímnou oblibu, jíž se těšil a dosud těší takový Major Zeman, vidím, že paměť lidu nestojí za nic a ani na svědomí umělcovo spoléhat nelze. Také některé zcela bezelstně hloupé motivy z Bublic, jakož i závěrečná reflexe, podporují spíše prvotní dojem. Ale finální příjezd režisérův mě opět vrhá do víru pochybností, nehledě na to, že se možná vysmívá i divákům. Bublice nicméně umožňují vystoupit z těchto ideových sporů a sledovat je jako jedno velké dada (díky Ondříčkovou kamerou snímaným scénickým komposicím nikoli bez estetického požitku) nebo jako nostalgickou trachtu po pohřbu krátké, leč velké epochy. Je v tom cosi extatického. V otázce, kolik uštědřit hvězdiček, jsem zcela bezradný. Dávám dvě, stejně jako dva výklady, dvě hvězdy zářivé jako tisíc sluncí. Dvě Papouškovy supernovy. () (méně) (více)

slunicko2 

všechny recenze uživatele

S Homolkovými to má společného pouze jméno režiséra. 1) Výborná ukázka dokonalé vyprázdněnosti díla. Herci hrají, hudba břinká, slova plynou, kamera zabírá, ale ve skutečnosti se neděje absolutně nic. Navenek je vše normální. 2) Hvězdičku dávám za učebnicový příklad toho, jak lze vyprázdnit obsah při zachování formy. 3) Je smutné a rovněž velmi poučné vidět, jak skvělého scénáristu a režiséra režim dokopal k takovéto bídě. Nebo to bylo jinak? ()

Galerie (4)

Zajímavosti (1)

  • Filmovanie prebiehalo na zimnom štadióne v Písku a v Čimeliciach. (dyfur)

Reklama

Reklama