Musik i mörker
Music in Darkness
Hudba v temnotách
Night Is My Future
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Göran StrindbergHudba:
Erland von KochHrají:
Mai Zetterling, Birger Malmsten, Olof Winnerstrand, Naima Wifstrand, Birgit Lindkvist, Hilda Borgström, Douglas Håge, Gunnar Björnstrand, Bengt Eklund (více)Obsahy(1)
Pianista Bengt přijde při nehodě na vojně o zrak. Po marném pokusu dostat se na hudební akademii ve Stockholmu se musí protloukat jako pianista v laciné kavárně. Jeho život se obrátí k lepšímu, když si dívka, se kterou se znával, uvědomí, že ho miluje. Ve filmové adaptaci své vlastní knihy dokáže Dagmar Edqvist dovedně zdůraznit tento spodní romantický motiv. Birger Malmsten v roli nevidomého pianisty podává skvělý herecký výkon. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Reziser Ingmar bergman je pre mna znamy hlavne tym, ze vo filmoch casto riesil partnerske vztahy a hlavne nabozenstvo. Tuna ide vyslovene o partnersky vztah. Rezisersky to este dost balancuje, dialogy su na urovni, len Bergman ako reziser by takymito socialnymi agitkami asi v zivote neprerazil - napokon, jeho prve filmy zo 40. rokov sa pravom dodnes povazuju za ciry priemer : 65 % ()
Na počátku své tvorby Bergman zpracovával témata partnerských vztahů se sociáním aspektem. Rozpory postav ještě nejsou tak vyhrocené, objevují se poetické motivy, záběry jsou čisté, ale nenajdeme tak často promyšlené kompozice, jako v pozdější tvorbě. Píběh sám je prostinký, až by se dalo říct, že zavání čtením pro dívky a paní. ()
Film Hudba v temnotách je melodrama dle románové předlohy Dagmary Edqvist s pochmurným vnitřním světem Ingmara Bergmana. Obvod antické tragédie, alegorické výjevy a rozervanost duše, niterná úzkost je hutným prostředím pro obrazy kameramana Görana Strindberga. Bergman je divácky smířlivější, je přímý, využívá klišé a stereotypy, nezatracuje naději, melodrama posvětil pochmurností a romantickou naivností. Sice se okolo mluví o sociálních rozdílech, ale tou skutečnou překážkou je vnitřní svět, který je posedlý vlastní tragédií, s ní se musí nejdříve smířit, a sociální rozměry jsou zlomyslnější hříčkou dychtivé dívčí romantiky. Osudem broušeným hrdinou je Bengt Vyldeke (zajímavý Birger Malmsten), mladík, jehož zářivě šťastná budoucnost je náhle zničena tragickou nehodou během povinné vojenské služby. Zpřetrhané sociální vazby a trudnomyslnost vnitřního světa, pianista se ztratil ve vlastní úzkosti. Život je lemován ústrky, jež jsou nakonec přijímány s pokorou, a na konci útrap by měla čekat životní odměna. Hlavní ženskou hrdinkou je Ingrid Maria Olofsson (pozoruhodná Mai Zetterling), prosté venkovské děvče se zdravým jádrem a laskavým srdcem. Ženská emancipace je reakcí na mužské obhroublosti. Důležitou postavou je Ebbe Larsson (příjemný Bengt Eklund), Ingridin spolužák při vzdělávání a její milenec. Výraznější postavou filmu je také Kruge (zajímavý Douglas Håge), velice vychytralý restauratér hotelu Ritz. Z dalších rolí: Bengtova starostlivá sestra Agneta Vyldeke (Bibi Lindqvist), Bengtova rozhodnější teta a učitelka hudby Beatrice Schröder (Naima Wifstrand), Bengtův strýc a zbožný Beatricin manžel Augustin Schröder (Åke Claesson), prostá hospodyně domu Schröderů Lovisa (Hilda Borgström), neomalený houslista restaurace hotelu Ritz Klasson (Gunnar Björnstrand), vnímavý pastor Kerrman (Olof Winnerstrand), Bengtův kamarád ze starých dobrých časů Einar Born (Bengt Logardt), nešťastník a čerstvý slepec Otto Kelmens (John Elfström), bývalá Bengtova snoubenka Blanche (Marianne Gyllenhammar), či zbrojnoš naděje a ředitel hudební školy pro nevidomé Hedström (Sven Lindberg). Hudba v temnotách rozhodně nepatří k vrcholům Bergmanovy tvorby, alespoň naivní melodrama protnul existenciální rozervaností. Obrazy niterné rorervanosti pochmurné poezii přiléhavě sedí. ()
Rané Bergmanovo období oproti jiným tehdejším filmům nepřekvapí, ale je zajímavé sledovat, jak se utvářela jeho tvorba v kontextu doby. Zde ještě neuplatnil své scénáristické umění, stal se „pouhým“ realizátorem díla. Zaznamenává nejednoduchý vztah mezi osleplým mladíkem Bengtem a obyčejnou dívkou Ingrid (sladká Mai Zetterlingová). Bengt je sužovaný myšlenkami o přebytečnosti, podceňuje se, zatímco mladičká Ingrid je nositelkou životního jasu, krásy a optimismu. Jsou si vědomi, že oboustranný vzrůstající cit nemohou zastavit. Jak už jsem řekl, film příliš nevybočuje od tvorby režisérů nové generace, ovšem zájemce o Bergmanovo dílo zcela jistě potěší. ()
Hudba v temnotách môže byť pre tých najsnobskejších Bergmanových fanúšikov sklamaním a môžu ju označiť za gýč. Čo by ale bolo tak trochu mimo realitu, pretože v nej cítiť úprimnosť výpovede o znovanachádzaní dôvodu ďalej žiť. V popredí je romantická línia, čo ale korešponduje práve s tým nachádzaním nového zmyslu života. Veď práve aj snaha o záchranu života stála Bengteho zrak. Vo filme zaznie zopár zaujímavých myšlienok, Bergman využije aj možnosť vizualizovať Bengteho zúfalý stav a sociálny aspekt diela na seba našťastie príliš neupozorňuje. ()
Galerie (54)
Photo © Terrafilm
Reklama