Reklama

Reklama

Panoptikum Města pražského

(seriál)
Československo, 1987, 10 h 13 min (Minutáž: 52–68 min)

Předloha:

Jiří Marek (kniha)

Scénář:

Jiří Marek

Kamera:

Jiří Šámal

Hudba:

Ivan Kurz

Hrají:

Jiří Adamíra, Josef Vinklář, Josef Bláha, Ondřej Havelka, Karel Koloušek, Bedřich Prokoš, Dalimil Klapka, František Filipovský, Karel Augusta (více)
(další profese)

Epizody(10)

Obsahy(1)

Desetidílný seriál kriminálních příběhů spisovatele Jiřího Marka a režiséra Antonína Moskalyka, který volně navazuje na oblíbené Hříšné lidi Města pražského, se vrací na obrazovky. Opět se tedy budeme setkávat s pány detektivy ze "čtyřky", jen pana radu Vacátka nahradil nový policejní rada Korejs (Jiří Adamíra). Jeho muži, pánové Bouše a Brůžek (Josef Vinklář a Josef Bláha), budou s pomocí již penzionovaného detektiva Mrázka (František Filipovský) a snaživého policejního koncipisty dr. Součka (Ondřej Havelka) řešit kriminální případy, které přinesla doba hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Jakkoli to byla těžká doba, lidé hřešili stále. Neboť hřešit je tak sladké... S humorem a lidskou shovívavostí se podíváme na příběhy hříšných a nehříšných pražských občanů, nahlédneme s nimi do prostředí, která bychom v našem hlavním městě již těžko hledali, prožijeme situace, které se rovněž nemohou opakovat... (Česká televize)

(více)

Recenze (149)

wosho 

všechny recenze uživatele

Né tak dokonalé jako první série.Adamíra byl velkým požehnáním,jelikož snad lépe zahrát postavu vrcního rady po Marvanovy,ani nejde.Velykým prblémem co tomuto seriálu uškodilo,byla barva.Černobílá první série měla nepřekonatelné kouzlo.které chybělo už i následujícím filmům.A s kouzlem a atmosférou oprýskaných uliček a periférií města Prahy si právě první řadu spojuji.Tuto druhou pouze s profesionálně odvedenou nadprůměrnou zábavou. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Lidové moudro praví, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Troufám si tvrdit, že volné pokračování úspěšného cyklu kriminálních příběhů Hříšných lidí města pražského tuto teorii nenaplňuje ani v nejmenším. Scénárista a spisovatel Jiří Marek se po mimořádném úspěchu Sequensova třináctidílného seriálu a čtveřici celovečerních hraných filmů ocitl doslova na oběžné dráze popularity; další příběhy rady Vacátka a jeho "pánů ze čtyřky" mohli čtenáři sledovat v řadě reedicí jeho povídkových krimisérií, které vyvrcholily v polovině osmdesátých let ve velkorysý projekt tehdejší Československé televize, jímž by nejen uzavřeli pohled na jednu etapu české policie a kriminalistiky vůbec. Jak se později dozvídáme z Markových úst, první epizoda seriálu byla upravena specielně pro příchod nového pana rady, vzdělaného, šarmantního a svým způsobem přísnějšího Korejse, který v sobě nese vůni staroanglických gentlemanů wallaceovských nebo doylovských tradic. Neoddiskutovatelné a bohužel jakoby nechtěné srovnávání se starším předchůdcem nemá ve všech ohledech možnost nacházet nedostatky: atmosféra jednotlivých epizod si udržuje vysoký nadprůměr, dokonce se domnívám, že některé se honosí lepší výstavbou scénáře (za všechny bych připoměl Hokynářskou baladu, která výborně postihuje nejednoduchost doby) a pečlivější vizáží hereckých představitelů. Pět ódy na herecký výkon Jiřího Adamíry, který se s maximální profesionalitou zhostil nejednoduché role a vlastně vytvořil mnohem zajímavější verzi prvorepublikového kriminalisty než jakým byl čitelnější komisní Marvanův Vacátko, by bylo téměř zbytečné, neboť tu platí ono známé: buď přeskočí jiskra mezi ním a divákem a pak se těšíme na každé shledání s jeho osobností nebo naopak. Domnívám se, že nepominutelná časová propast vytvořila největší šrámy na postavách inspektorů Boušeho a Brůžka, kterým léta bohužel ubrala na elánu a proto jejich výkony působí jakoby unaveným dojmem, ale i oni mají v seriálu místa, kde dokáží zaujmout (nezapomenutelná je Vinklářova kreace v epizodě Příběh z dovolené, zasazené do oblasti sudetského pohraničí a reflektující veškeré reálie roku 1937). Naopak mladistvý vzhled do seriálu přináší skutečný milovník té doby, herec, zpěvák a režisér Ondřej Havelka, jehož snaživý koncipient Souček symbolizuje nástup nové generace těsně předmnichovské republiky. Ti všichni, doplnění o nezbytnou kohortu nejslavnějších představitelů domácí Thálie osmdesátých let (Maciuchová, Heřmánek, Růžek, Bartoška, Stašová, Cupák, Trávníček, Vala, Hrušínský, Rázlová, Mrkvička, Racek, Zedníček a další) mají na svědomí jedno z nejkrásnějších děl novodobé české televizní tvorby, které s výjimkou jiného Moskalykova seriálu, jímž jsou žánrově i kvalitativně blízké Četnické humoresky, nenašlo ani po téměř pětadvaceti letech důstojného nástupce. Doufám, že jsem těmito slovy vyjádřil Moskalykově dílu poctu a současným tvůrcům poskytl důvod k zamyšlení. I když, jak se říká: nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Ačkoli.... ()

Reklama

pfa 

všechny recenze uživatele

Rada Vacátko je holt jen jeden, ale Jíří Adamíra v roli policejního rady Korejse poměrně kvalitně a důstojně nahrazuje místo po legendárním šéfovi mordparty ze "čtyřky". [8/1O] 1.Funus, 2.Děvče od vody, 3.Atentát na ministerského předsedu, 4.Letní přeháňka, 5.potkat anděla, 6.V tom starém domě, 7.Hokynářská balada, 8.Pan rada v Paříži, 9.Příběh z dovolené, 10.Laková krabička na čaj. ()

nash. 

všechny recenze uživatele

Pokračování mé oblíbené série dopadlo v rámci možností dobře i když mnohé si umím představit lépe. Zápletky jsou občas zajímavější, promyšlenější a zločiny se skutečně vyšetřují, což znamená, že už nestačí aby si Bouše po letmém pohledu na vyloupenou „káču“ prostě skočil do Jedové chýše pro Pepíka. Po slabém nástupu (Funus), tak přišlo několik velmi vydařených epizod, jako třeba Letní přeháňka, Laková krabička na čaj nebo Potkat anděla (možná nejlepší díl série). Na druhou stranu Bouše a Brůžek dostali výrazně méně prostoru a navíc se z nich stali místy poněkud nepříjemní protivové, a na Jiřího Adamíru, ač patří k mým poměrně oblíbeným hercům, jsem si jako na Marvanova nástupce musel chvíli zvykat a ne ve všech dílem mi sedl. Naproti tomu potěšil Filipovského Mrázek, který po zásluze dostal více prostoru. Celkem vzato série i po letech potěšila a potvrdila pocit, že české detektivní seriály jsou až na výjimky velmi zdařilými. ()

kingik 

všechny recenze uživatele

Schopnost pokračovat i po smrti pana Marvana se jistě cení. Přišla s ní však fádnost, kterou odpustit nelze. Vše začíná pohřbem policejního rady Vacátka. Do toho přijíždí na služebnu nový policejní rada Korejs s "masarykovskou" vizáží i intelektem. Jiří Adamíra velmi dobrý, ale Marvan to není. Obklopen starými známými tvářemi se pouští do nových případů. Považte, hřešilo se i na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. K tomu, aby se hřešilo v přesvědčivých kulisách posloužila celkem odpovídající výprava, která poměrně zdatně navodila dobovou atmosféru a diváka spolehlivě přenesla do toho společensky "hříšného" období. Není problém během chvilky splynout s "mord" partou, ačkoliv rozjezd seriálu není zrovna raketový. Dokonce se objevuje místy drobná, ne však přehlédnutelná tvůrčí křeč, jak v nastaveném pokračování neztratit řemeslnou kvalitu a scénáři vdechnout život, aby výsledek patřičně bavil. Pověstní pánové Brůše, Bouše a penzionovaný Mrázek (ne ten z ústředny) mají zhruba stejný zvuk jako v hokeji kdysi sehraná pětka respektive trojka: Makarov, Krutov, Kasatonov. Hokejistů bylo pět a vyšetřovatelů je taky pět. Mladý policejní koncipient Souček to by mohl být Larionov a charismatický Adamíra to je Fetisov. Legendární hokejovou pětku máme kompletní a hlavně policejní tým je pohromadě. Zkušený Antonín Moskalyk coby zručný trenér-režisér mění nenápadně taktiku a přechází na barevný formát s modernějšími prvky herního, respektive seriálového pojetí. Příběhy obsahují nejrůznější kličky, jsou "zašmodrchané", a i přes novodobější pojetí, je znát drobný pokles formy, kdy se schopnému hereckému týmu mohly přivát do cesty ještě lepší policejní případy. Ne vždy byly tak úplně nápadité, anebo stoprocentně zapamatovatelné. Po skvělém Jaroslavu Marvanovi nebylo jistě snadné převzít jeho trůn. Tvůrci desetidílného seriálu s novou úvodní melodií prokázali snahu vyždímat z policejních zápisníků krapet zajímavé případy, které rozhodně neoslní svými zápletkami, avšak setkání s osvědčenou partou chytrých vyšetřovatelů to bylo více než milé. Škoda jen té průměrnější režie a vizuálně málo zajímavé kamery, která by větší čest dělala ve štábu televizního zpravodajství. Mé hodnocení: 60% ()

Galerie (46)

Zajímavosti (48)

  • Příběh se odehrává také ve Francii, nejmenovaném německém nádraží a Chebském nádraží, ale filmaři nevytáhli paty z Prahy ani v tomto případě. Pařížské nádraží je Praha hlavní nádraží, Chebské nádraží stejně jako nádraží v Německu je nádraží Praha-Dejvice. (sator)
  • Točilo se na Malé Straně v Praze. Dům, ve kterém bydleli Merkatzovi a kterým se dalo projít až k Vltavě, je na adrese Na Kampě 493/7. (sator)
  • Na začátku Mrázek (František Filipovský) s odkazem na nebožtíka Vacátka říká, že v takovém počasí přichází v úvahu jen násilné smilstvo. Zločin „násilné smilstvo“ skutečně existoval, byl definování v § 125 a § 127 Trestního zákona o zločinech, přečinech a přestupcích 117/1852 ř.z., který byl v platnosti až do začátku 50. let 20. století. Prvorepublikoví policisté tedy museli znásilnění znát pod tímto názvem. (Formol)

Reklama

Reklama