Panoptikum Města pražského

To jsem si krásně zavzpomínala, dávno tomu, co jsem viděla tuhle sérii kriminálních příběhů poprvé.. Herecký ansámbl skvostný, Jiří Adamíra je ohromný sympaťák s podmanivým hlasem, jednotlivé díly jsou zajímavé, místy zábavné i vtipné, no a k tomu kouzelná atmosféra starých časů.. Tedy u mě opakovaně spokojenost a pěkné čtyři hvězdy.. (04.04.2024)

Srovnatelné s "Hříšnými lidmi", tedy velice solidní. Nejlepší je asi hned první díl, kde se zaskví nový pan rada. Všechny díly považuji za nadprůměrné. Kdysi jsem někde napsal, že jsme kriminálky moc točit neuměli, ale po letech uznávám, že dlužím našim tvůrcům omluvu - samozřejmě nemluvím o těch současných sračkách, ale "Dobrodružství kriminalistiky", "Panoptikum", "Hříšní lidé" i ten proklínaný "Major Zeman" jsou povedené seriály, ani "Pitaval" není špatný. K tomu přidejte všechny Kalašovky a naše kinematografie z toho zas tak hrozně nevychází... (09.06.2021)

Pokračování "Hříšných lidí města pražského" není o nic slabší. Antonín Moskalyk výtečně na tento cyklus navázal a pojal ho tak nějak po svém. Vytratila se Sequencovská tajemnost a ponurost některých dílů (posílená černobílou kamerou) a vystřídala jí Moskalykovská barevnost, naturalismus a co největší snaha zachytit dobové interiéry a exteriéry. Jiří Adamíra je asi jediný možný nástupce Jaroslava Marvana v roli policejního rady. Svým charismatem a ostrovtipem nijak za ním nezaostává. Objevilo se rovněž několik nových postav, zvláště Souček Ondřeje Havelky je skvělý. I děj příběhů je posunut o něco dál. Zkrátka takhle se dělá pokračování legendy. (13.08.2007)

Jeden z našich nejlepších detektivních seriálů, kde kromě solidního scénáře je naše herecká elita. Pánové jako Filipovský či Vinklář jsou úžasní a skvěle jim sekundují i kolegové Bláha, Augusta, Bartoška, Zedníček i jiní, přičemž z ženských rolí mě nejvíce zaujala paní Konvalinková s paní Stašovou. Pan Adamíra, jako nástupce policejního rady po skvělém Jaroslavu Marvanovi, je plnohodnotnou náhradou a zapadl do týmu jako ulitý. (05.08.2010)

Lidové moudro praví, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Troufám si tvrdit, že volné pokračování úspěšného cyklu kriminálních příběhů Hříšných lidí města pražského tuto teorii nenaplňuje ani v nejmenším. Scénárista a spisovatel Jiří Marek se po mimořádném úspěchu Sequensova třináctidílného seriálu a čtveřici celovečerních hraných filmů ocitl doslova na oběžné dráze popularity; další příběhy rady Vacátka a jeho "pánů ze čtyřky" mohli čtenáři sledovat v řadě reedicí jeho povídkových krimisérií, které vyvrcholily v polovině osmdesátých let ve velkorysý projekt tehdejší Československé televize, jímž by nejen uzavřeli pohled na jednu etapu české policie a kriminalistiky vůbec. Jak se později dozvídáme z Markových úst, první epizoda seriálu byla upravena specielně pro příchod nového pana rady, vzdělaného, šarmantního a svým způsobem přísnějšího Korejse, který v sobě nese vůni staroanglických gentlemanů wallaceovských nebo doylovských tradic. Neoddiskutovatelné a bohužel jakoby nechtěné srovnávání se starším předchůdcem nemá ve všech ohledech možnost nacházet nedostatky: atmosféra jednotlivých epizod si udržuje vysoký nadprůměr, dokonce se domnívám, že některé se honosí lepší výstavbou scénáře (za všechny bych připoměl Hokynářskou baladu, která výborně postihuje nejednoduchost doby) a pečlivější vizáží hereckých představitelů. Pět ódy na herecký výkon Jiřího Adamíry, který se s maximální profesionalitou zhostil nejednoduché role a vlastně vytvořil mnohem zajímavější verzi prvorepublikového kriminalisty než jakým byl čitelnější komisní Marvanův Vacátko, by bylo téměř zbytečné, neboť tu platí ono známé: buď přeskočí jiskra mezi ním a divákem a pak se těšíme na každé shledání s jeho osobností nebo naopak. Domnívám se, že nepominutelná časová propast vytvořila největší šrámy na postavách inspektorů Boušeho a Brůžka, kterým léta bohužel ubrala na elánu a proto jejich výkony působí jakoby unaveným dojmem, ale i oni mají v seriálu místa, kde dokáží zaujmout (nezapomenutelná je Vinklářova kreace v epizodě Příběh z dovolené, zasazené do oblasti sudetského pohraničí a reflektující veškeré reálie roku 1937). Naopak mladistvý vzhled do seriálu přináší skutečný milovník té doby, herec, zpěvák a režisér Ondřej Havelka, jehož snaživý koncipient Souček symbolizuje nástup nové generace těsně předmnichovské republiky. Ti všichni, doplnění o nezbytnou kohortu nejslavnějších představitelů domácí Thálie osmdesátých let (Maciuchová, Heřmánek, Růžek, Bartoška, Stašová, Cupák, Trávníček, Vala, Hrušínský, Rázlová, Mrkvička, Racek, Zedníček a další) mají na svědomí jedno z nejkrásnějších děl novodobé české televizní tvorby, které s výjimkou jiného Moskalykova seriálu, jímž jsou žánrově i kvalitativně blízké Četnické humoresky, nenašlo ani po téměř pětadvaceti letech důstojného nástupce. Doufám, že jsem těmito slovy vyjádřil Moskalykově dílu poctu a současným tvůrcům poskytl důvod k zamyšlení. I když, jak se říká: nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Ačkoli.... (19.07.2010)