Půlnoční expres

Hodně drsný vězeňský snímek podle skutečné události. Mladý Američan je v Turecku zadržen za pašování hašiše a je uvězněn v místním vězení. Tam je to skutečně drsné a je to jedna velká džungle. Při životě ho drží jen naděje brzkého propuštění. Po čtyřech letech vězení mu ale změní rozsudek na 30 let. Veškeré naděje na propuštění končí, a tak začne se svými spoluvězni plánovat útěk. Ani to ale nevyjde a náš hrdina se dostává do části pro nesvéprávné vězně. Je to dost kruté a místy z toho člověka až mrazí. Je zde cítí hrozná bezmoc. Vynikající hudba filmu dost přidává. "Já tě zabiju!" (27.10.2020)

pribeh o odsudenom amikovi v neludskych podmienkach tureckeho vazenia je vykresleny vyborne, atmosfera je odporne husta, az si prajete, aby sa vam to nikdy nestalo. s tou hudbou neviem, ale mne sa nelubila, pretoze mi pripominala horory z 80. rokov, ale co uz. no nakoniec treba samozrejme pochvalit hlavneho predstavitela za velmi uveritelny vykon. (20.01.2007)

Ocenění: Oscar - hudba, adaptovaný scénář; nominace: vedlejší herec (J. Hurt), režie, střih, film BAFTA - režie, střih, herec (J. Hurt) MFF Cannes - nominace na Zlatou palmu Zlatý glóbus - film (drama), debutující herečka (I. Miracle), debutující herec (B. Davis), vedlejší herec (J. Hurt), hudba, scénář Kansas City Film Critics Circle Awards - herec (B. Davis) Writers Guild of America - adaptovaný dramatický scénář (16.11.2012)

Všechny filmy Alana Parkera jsou politikum, nejinak je tomu i u Půlnočního expresu. Mají-li ale jeho ostatní filmy politické opodstatnění, pak tady se Parker zřejmě dal do služeb studené války. Půlnoční expres zavání propagandou na sto honů. Nepochybuji o tom, že turecké vězení, zvlášť v 70. letech, bylo peklem na Zemi, ale natočit film o příčinách a pobytu v něm takhle tendenčně, za tím je patrný zřejmý ideologický záměr - vykreslit Turecko coby prohnilou totalitu a amerického ,,hrdinu" coby nevinou oběť. Ani jeden jediný Turek v celém filmu není normální, slušný, charakterní; relativizuje se vina, jako by pašování drogy bylo vlastně něco normálního; věci, které se běžně dějí i v amerických věznicích a existují z podstaty této instituce (viz třeba jen o dva roky mladší Brubaker), jsou připisovány charakteru turecké reality (drsný bachař zneužívající své moci, násilí, homosexualita...); navíc mne uzemnila americká arogance a nerespektování tradic a místních zvyků (řeč u odvolacího soudu; Američanka jde navštívit hlavního hrdinu do vězení, navíc v 70. letech, bez podprsenky jen v bílé průsvitné halence, u soudu zase sedí v minisukni...verbální odsuzování homosexuálních praktik mezi tureckými vězni je pak korunováno romanticky inscenovanou milostnou scénou mezi americkým a skandinávským vězněm...což je pointováno něžným! odmítnutím). Oceňuji atmosféru snímku i profesní kvality (úvodní scéna má grády), navíc sám film je legenda, etalon subžánru vězeňských dramat, ale při jeho zhlédnutí mi bylo smutno spíš z jeho podstaty, než z osudů v něm zobrazených, teprve po přesunu do ,,sekce 13" jsem začal mít pocit, že míra viny mladého arogantního Američana není adekvátní míře trestu. (24.05.2015)

Hlupáci to nemajú v živote jednoduché. Priatelia a rodina hlupákov si tiež užije svoje. Nariekať nad nespravodlivosťou rozsudku, keď pašujete hašiš v zemi, kde neexistuje poriadny právny systém, a morálka či spravodlivosť sú neznámym pojmom je absurdná debilita. Jasne, to, že ohrozil svoju snúbenicu a otcovi privodil trápenie, hlavný hrdina neriešil ani sekundu. Nadával na mentalitu turkov a na nespravodlivosť, ale ani chvíľu sa nad tým čo urobil poriadne nepozastavil. Neviem, kde to ľudia berú, že im prejde všetko bez následkov. Každopádne takých ako on je aj dnes všade plno a je dobre, že aspoň občas si to poriadne vyžerú. Nie, že by som mu vyložene priala tureckú basu, ale kto chce kam.... Zvykla som si už, že chcieť od bežného človeka aby riešil nejakú etiku svojho počínania, nejaké následky či utrpenie, ktoré zapríčiní, je zbytočné. Naviac konkrétne v tomto filme si počínal Billy tak stupídne, že som sa nestačila diviť. Každopádne som sa ale nenudila, takže slabšie 4*. Ľudia nemajú problém uprieť slobodu akej koľvek živej bytosti, robia to denne bez najmenších výčitiek, alebo následkov, ale keď uprie slobodu niekto im okamžite je z toho epos o utrpení, pritom sú v danej situácii na základe vlastného pričinenia. Neviem, akosi som slzy roniť nedokázala. Možno som cynická mrcha, ale už som z tých všetkých ľudských tragédií unavená a znechutená. Hlavne keď vidím koľko utrpenia sami zapríčiníme bez toho, aby sme sa nad tým pozastavili. Myslím, že každému človeku by prospel aspoň rok v tureckej base, nech má čas na premýšlanie. (31.01.2017)