Půlnoční expres

Tenhle film jsem naposledy viděl asi před 10 léty a jen tak se na takový příběh nezapomíná. Už od začátku jsem byl vtažen do děje a doslova jsem nedýchal, takovou hned úvodní scéna má atmosféru. Co se potom děje ve špinavým Tureckým vězení je fakt zážitek, který utkví navždy v hlavě. Děj filmu začíná po smrti Janis Joplin, tedy začátkem 70. lét. Billiho zatknou na letišti za pašování hašiše, šoupnou ho do vězení, kde vládne charistmatickej, sadistickej, teploušskej šmejd v podobě Paula L. Smitha. (Šimon a Matouš jedou na riviéru, nebo kultovní horor Pieces). Tady je fakt nechutnej buldočí ksicht! Vůbec celé herecké obsazení je geniální a Brad Davis měl získat Oscara, jeho přeměna v šílenou trosku byla ohromující, stejně tak i scéna u soudu, kde měl řeč proti Istanbulskému soudu v jednom záběru! Hltal jsem každý záběr a každého herce (Otec, soudce,spoluvězni, prostě všichni!). Nezapomenutelné dvě scény, když Billy chytne totálního rapla a poddá si největšího šmejda ve vezení Rifkiho (ten byl teda fakt nechutnej hajzl!) a rozmlátí celou koupelnovou místnost a posléze Rifkimu vykousne jazyk!! To je síla!!! A druhá, když už je v sekci 13 pro nepříčetné delikventy a přijde za ním do vězení jeho přítelkyně a následné vyhonění...ufff!! Těch scén je tam více, kdo film ještě neviděl, opravdu doporučuju!! Nemá chybu!! Výborný ústřední hudební motiv zůstane na dlouho v hlavě. Scénář podle skutečné události napsal Oliver Stone. Celý film jsem hodně cítil s hlavním hrdinou a doslova si s ním prožíval to hrozný peklo. Strašnej mazec byla sekce 13 a ti zmagoření blázni, uffff!!! Ještě je výborný, že Istanbulští policajti a dozorci mluví svojí řečí, která není přeložena, takže stejně jako hlavní hrdina nevíte, co říkají...To je dost deprimující. Slovo Půlnoční expres má ve filmu hodně velký význam a dozvíte se, co znamená. (12.01.2012)

Od začátku syrový a realisticky působící snímek, skoro jsem měl u první scény pocit, jako bych ten hašiš pašoval já. Fakt jsem se u toho potil. Po Billyho zatknutí to jde z kopce. Vidina brzkého propuštění se rozplývá stejně tak, jako v zasmraděných celách mizí i smysl pro naději a rozum. Co se týče závěru, přišel mi bohužel malinko uspěchaný a nemyslím si, že by v něm bylo obsaženo vše, co bych očekával - nabrání posledních zbytků sil a racionality, vůbec onen impuls k útěku a jeho provedení, které nakonec působí jako celkem jednoduchá a jasná souhra okolností.., tomu mohla být věnována větší pozornost. Ke konci už se přece jen nezdálo, že by totálně vyšinutý a zničený Billy zvládl natolik chladnokrevný "odchod". Nabízí se pak otázka: Proč se tomu nestalo již mnohem dříve?... (15.11.2008)

Náhoda chcela, že som si tento výnimočný film pustil 2 dni po smrti režiséra Alana Parkera. V časoch VHS som videl všetky jeho dostupné filmy, naozaj vedel robiť filmy, ale k tomuto som sa dlhé roky nevedel dostať a v dobe internetu som na neho pozabudol. Film je veľmi pôsobivý, nadčasový, aj po toľkých rokoch je jeho výpoveď rovnako silná. Atmosféra beznádeje a krutých väzenských podmienok je hmatateľná, herecké výkony úžasné tureckí herci vo vedľajších úlohách tomu všetkému pridávajú max. vierohodnosť. Hudba je výborná a mám stále veľkú radosť keď vo filme objavím krásny hudobný motív (pekná rocková verzia), ktorý ma bude sprevádzať po celý môj život, pretože je nezabudnuteľná, rovnako ako tento film. Z väzenského prostredia jeden z najlepších. Pozdravujem Alana Parkera, ďakujem že si bol. 100%. (02.08.2020)

Všechny filmy Alana Parkera jsou politikum, nejinak je tomu i u Půlnočního expresu. Mají-li ale jeho ostatní filmy politické opodstatnění, pak tady se Parker zřejmě dal do služeb studené války. Půlnoční expres zavání propagandou na sto honů. Nepochybuji o tom, že turecké vězení, zvlášť v 70. letech, bylo peklem na Zemi, ale natočit film o příčinách a pobytu v něm takhle tendenčně, za tím je patrný zřejmý ideologický záměr - vykreslit Turecko coby prohnilou totalitu a amerického ,,hrdinu" coby nevinou oběť. Ani jeden jediný Turek v celém filmu není normální, slušný, charakterní; relativizuje se vina, jako by pašování drogy bylo vlastně něco normálního; věci, které se běžně dějí i v amerických věznicích a existují z podstaty této instituce (viz třeba jen o dva roky mladší Brubaker), jsou připisovány charakteru turecké reality (drsný bachař zneužívající své moci, násilí, homosexualita...); navíc mne uzemnila americká arogance a nerespektování tradic a místních zvyků (řeč u odvolacího soudu; Američanka jde navštívit hlavního hrdinu do vězení, navíc v 70. letech, bez podprsenky jen v bílé průsvitné halence, u soudu zase sedí v minisukni...verbální odsuzování homosexuálních praktik mezi tureckými vězni je pak korunováno romanticky inscenovanou milostnou scénou mezi americkým a skandinávským vězněm...což je pointováno něžným! odmítnutím). Oceňuji atmosféru snímku i profesní kvality (úvodní scéna má grády), navíc sám film je legenda, etalon subžánru vězeňských dramat, ale při jeho zhlédnutí mi bylo smutno spíš z jeho podstaty, než z osudů v něm zobrazených, teprve po přesunu do ,,sekce 13" jsem začal mít pocit, že míra viny mladého arogantního Američana není adekvátní míře trestu. (24.05.2015)

Téma rekreace v žaláři třetího světa a inspirace skutečností film předurčuje k úspěchu. Jako vězeňský film má od všeho trochu a rozmanitý děj tak odhalí dramatické zatčení, soudní procesy i drsné vězeňské podmínky. Dlouho to nevypadalo na nějaký silný emotivní zážitek. Nakonec se ale obrátky rozjely a závěr filmu hrdina stráví v hotovém vězeňském pekle a divák ve slušné filmové depresi. No, amnesty international by si na tureckých věznicích pěkně pošmákly. Na to stáří je to pěkně sugestivní dílo. Škoda, že nezbyly peníze ještě na další půlhodinku. Kvalitním titulem o vězení je Zločinec. Alternativa: Felon, R. (04.04.2011)