Otázka cti

Asi môj prvý africký film, keď opomeniem juhoafrickú kinematografiu. Išiel som do toho s malou dušičkou, predsalen Burkina Faso (s finančnou podporou euróspkych krajín) je nielen totálna exotika, ale papier nepopísaný, možno aj nevylisovaný. Malé očakávania sa naplnili. Jendoduchá téma síce nie je nezaujímavá, ale spracovanie, toporné herecké výkony a slabučká výprava povedali svoje. Do toho agresívna píšťalková hudba a fádne savanské exteriéry kde-tu prerušené nejakou tou chatrčkou, ktoré sa rýchlo opozerali. Napriek kratšej stopáži film nudí. (09.03.2023)

Za zmínku stojí zejména zajímavě pojaté dialogy, které svou strohostí a jednoduchostí bez jakékoliv "vaty" dávají filmu filmu charakter ústně vyprávěných lidových příběhů a zároveň jinak tragický snímek nabývá jistou úsměvnost. Jeden z lepších kousků vlny subsaharských filmů z přelomu 80. a 90. let, které se tématicky vraceli do předkoloniálních dob. (06.08.2006)

Nikdy jsem neviděl takhle jezdit na oslech, ani neslyšel hudbu (Abdullah Ibrahim, též vynikající jazzman), která by tak pasovala k obrazu. Nicméně by mě zajímalo, co oficiální distributor míní dobou "v předkoloniální Africe". Film je nejspíš ze současnosti, kdy se staré patriarchální vazby definitivně rozpadají. A pro veškeré zprávy o masakrech mezi kmeny a národy (často podněcovanými zvenku) zapomínáme na to, že se v Africe stále žije a prožívají se tu city dané všem lidem - a prožitky jsou čisté a zásadní. Každá postava zde má svůj, hned od počátku modelovaný, charakter; mně se z nich nejvíce líbil Koudri, jehož situace byla také nejspletitější. Z poznámky (Iggy*****) o tom, že "film skoro víc připomíná realitu než umělý film" vyplývají další důsledky. (14.10.2019)

Kdy se mi ještě poštěstí vidět film z Burkiny Faso? Pro tichou podporu tamní kinematografie hodnotím shovívavě. Rodová čest je zajímavé a silné téma, také se mi velmi líbila optika které postavy byla nakonec převažující, překvapivé zvraty film přinesl, krásná panoramata přírody též. Co bylo minusem, je zkratkovitost, to, co říkali jednotliví strůjci příběhu vyznívalo prázdně a splývalo v jediný monolog, který byl větu po větě přesným opisem dějové linie ze scénáře a většinou ničím víc... P. S. Ani bych neřekla, že to není film z dnešní doby, stačí vygooglit hl. město Ougadougou a rázem víte, že sledujete příběh z jedné z nejchudších zemí světa :( (12.03.2017)

Nádhera! Zatímco Ouedraogova Babička mě docela nudila, tak Tilai (Otázka cti) mě nadchla. V dramatické milostné zápletce se mladí vesničané se svými city, touhami a pevnými rodinnými pouty dostávají do konfliktu s nepsanými zákony a zvyklostmi obce. Spousta působivých záběrů burkinafaské krajiny, kterou hrdinové často procházejí (jak kdesi řekl pan Blažejovský krajiny naprosto filmově nezajímavé, takže z ní Idrissa Ouedraogo udělal hlavní estetiku svých filmů), hliněných vesnických domů a k tomu přesvědčivé neumělé herectví. Film skoro víc připomíná realitu než umělý film. (04.09.2009)