Sitcom

Moje první a doufám, že poslední zklamání z Ozona. Ze začátku jsem si říkal, chápu, parodie a zesměšnění příšerných sitcomů, které zaplavují televize. Postupem času mě ale nadsázka začala připadat neúnosná a ubohá a ke konci už jsem se nudil a zlostně nadával, že můj oblíbený a mnou velmi obdivovaný režisér natočil něco takového. Milostná dramata a příběhy ze života mu sluší mnohem víc. (17.02.2010)

Tak tohle je mé první velké zklamání z Ozonovy tvorby. Nebylo mi dopřáno pochopit téma filmu a odhalit nějakou myšlenku, která by celou tuhle story nějak vysvětlila či povýšila. Možná, že jsem ji jen neodhalil, možná, že ani nikdy neexistovala. Čert ví, Ozon ví... Formální stránka filmu, která staví na tématech a zvyklostech sitcomů, je odhalitelná, ale existenci filmu neospravedlňuje a parodií bych ho taky rozhodně nenazýval. Pro mě je tohle prostě šlápnutí vedle. A ještě k tomu do něčeho nepříliš vábného... (06.12.2010)

Françoise Ozona vnímám určitě jako zajímavého a osobitého režiséra, zde se mu stejně jako v 8 ženách povedlo vytvořit poutavou atmosférou na půdě jednoho lepšího domu a spočátku mě tato absurdní černá tragikomedie plná sexuálních úchylek a anomálií (od těch nejběžnějších až po hodně bizardní) objevujících se u všech postav rodiny a domu dokonce i bavila. Díky názvu a některým scénám z první poloviny jsem měl dojem, že chtěl Ozon natočit parodii na laciné TV sitcomy a dost se mu to i dařilo. Jenomže čím víc plynul čas, tím ta bizarnost začla stoupat až do přehnaných extrémů a tím víc ze Sitcomu na mě dýchal podivně nechutný závan s dojmem, že tohle už není od Ozona jenom komedie, ale rafinovaně vystavěná adorace všech sexuálních úchylek. Přičemž ty zde ke konci, směřující k střelenému vyvrcholení ve stylu monster thrilleru, začnou nabírat stále víc neuvěřitelně trapných rozměrů... fakt zlatý Blier! :o)) Vzhledem k celovému zážitku z ojedinělého filmu s nejednou povedenou scénou bych mohl dát 3 hvězdičky, vzhledem k mému problému s celkovým vyzněním zůstanu spíše u dvou. Asi nejsem dostatečně úchylný na to, abych si Sitcom dokázal pořádně užít. :o) [50%] (10.01.2022)

Jeden ze starších Ozonových filmů, který - stejně jako jeho pozdější filmy - zpracovává téma sexuality s ozonovským humorem (krysa, dialogy, sny). Víc se mi líbí jeho novější filmy, kdy sexualita není tak otevřeným tématem, ale spíš se děje tak nějak pod povrchem. To však neubírá tomu, že herci jsou úžasní. Hlavně otec a matka. A krysa. (24.06.2012)

To, že se vnímání člověka mění s tím, jak nabývá vědomostí a životních zkušeností, i když emočně-duševní základ zůstává v podstatě neměnný, je více méně známo. Dohady se vedou jen o procentech vrozeného a získaného, vnitřního a vnějšího, změny a stálosti atp. Nicméně stačí se podívat na ten který film po několika letech (největší rozdíl je asi mezi vnímáním v dětství a v dospělosti), aby bylo jasné, že ten, kdo se mění, není jen člověk, ale i svět kolem něj a s tím spojený duch doby. V době svého vzniku byl Sitcom lehce skandálním a hravým prohlášením o svobodě na poli lidské sexuality zcela v duchu Kinseyho (http://cs.wikipedia.org/wiki/Alfred_Charles_Kinsey) a obvyklou až povinnou uměleckou kritikou měšťanských poměrů. Dnes je to, dá se říci, obyčejná hříčka začínajícího režiséra, který se tenkrát mohl cítit v normální rodině a obecně ve společnosti více či méně nepatřičně se svou homosexualitou. Doba se změnila a s ní i celospolečenské vnímání dříve okrajových skupin a jejích sexuálního života a to natolik, že se začíná zdát, že menšinou teď začíná být právě ta tzv. normální sexualita. Slavoj Žižek o tomto celkovém převrácení napsal: Deleuziánský filosof Brian Massumi vysvětluje, jak kapitalismus překonal logiku totalizující normality a adoptoval logiku nepředvídatelných krajností: „Čím více proměnlivosti a nepředvídatelnosti, tím lépe. Normalita ztrácí svoje panství. Pravidelnost začíná prohrávat. Toto prohrávání je součástí hnacích sil kapitalismu.“ (konec citátu). K tomu Naděžda Tolokonnikova dodala: Protihierarchické struktury a odnože pozdního kapitalismu jsou úspěšnou reklamní kampaní za kapitalismus samotný. Moderní kapitalismus se musí předvádět jako flexibilní a dokonce výstřední. Všechno slouží k opanování zákazníkových emocí. Moderní kapitalismus nás ujišťuje, že se chová podle principů svobodné kreativity, nekonečného pokroku a rozmanitosti. Přikrášluje svoji lepší stránku, aby zakryl skutečnost, že miliony lidí jsou zotročeny všemocnou a neuvěřitelně neměnnou normou produktivity. (konec citátu). To jest odlišnost ba výstřednost všelijakých minorit pouze potvrzuje a zdůrazňuje hlavní střední proud lidského života, podobně jak výjimka potvrzuje pravidlo. To může podnítit člověka k opačnému pohledu na tento film, kdy se najednou ukáže, že osamělý a ohrožený je otec rodiny – jediný, kdo je zotročený všemocnou neměnnou normou normality a každodennosti. A z tohoto hlediska je tento muž malá mírná krysa, jež se zahnaná neobyčejností do kouta odhodlá bránit. Jak ukazuje film, neúspěšně. (23.11.2013)