Dekameron

Dopředu upozorňuji že Passoliniho rád nemám a po tomhle asi nikdy mít nebudu. Režisér, který se mě stále snaží přesvědčit o tom že není normální, se rozhodl zfilmovat itaskou klasiku. První problém vidím už v té předloze. Kniha Dekameron rozhodně není nadčasová a všechno staví na zápletkách točících se kolem sexu. To co původně mělo mile společensky pobouřit a být jakýmsi lehkým peprným čtivem bohužel v dnešní době neobstojí. Passolini si toho vědom nebyl a tak natočil i tak svůj film, pouze postavený na tom jednom. Sexuální humor nad kterým by se chichotali možná tak ve 14. stoletím bohužel už nefunguje. Je to spíše laciná berlička, která je příliš křehká. Pár vtipných momentů tam bylo, které byli následně zadusány do země neschopným scénářem. Tento film je pro mě podprůměrnou adaptací podprůměrného románu. (11.08.2006)

Nečetl jsem Dekameron, tudíž nevím, kolik toho má s filmem společného, ale jestli aspoň trochu, tak to musí být docela nářez. Jestli jsem z tohoto filmu něco pochopil, pak to, že Pasolini nebyl zrovna velký přítel katolické církve a dal to zde dost jasně najevo. Dokážu si představit, že se kdejakému prelátovi zatmělo před očima, pokud to tedy nějaký viděl. No a jestli proti tomu filmu křičeli, pak určitě nejvíc ti, kteří mají sami nejeden ten hřích na kontě včetně porušení celibátu. (13.08.2006)

Moje třetí setkání s PPP nedopadlo nijak slavně. Dekameron je hodně podobný Kytici z tisíce a jedné noci, přičemž druhý jmenovaný snímek se mi líbil o něco více. Nejvíce mi asi vadily výstupy herců (nebo spíš "herců"), kteří působili jako nějací naturščici s mentální poruchou, jinak si nedokážu vysvětlit ty hloupé grimasy a všechno okolo. Samotný příběh, který je rozdělen do několika povídek, není špatný, ale nijak mě nerozesmál, ani mi nepřišel vážný, což je u komediálního dramatu problém. Zkrátka Pasolinimu asi nikdy nepřijdu na chuť - možná bych měl zkusit jeho filmy ze 60. let, které jsou více ceněné. (27.06.2013)

Pasolini byl skutečně svéráz. Dekameron sice víceméně úspěšně zachycuje ducha Boccacciových povídek, strukturou vyprávění i lehkým erotičnem, ale místy „lidovost“ této ani ne komedie překračuje hranice dobrého vkusu. Samí oškliví a nesympatičtí herci, že je toužíte vidět hořet na hranici a navíc montypythonovská středověká špinavost, kdy jenom král není celý od hoven (což je velmi názorně demonstrováno hned v prvním příběhu). Nevím jestli to brát jako provokaci nebo jako umění, moc dobrý film to každopádně není. 55% (14.08.2006)

Filmový Dekameron je výrazom túžby po živote a jeho krásach a radostiach, tak ako to koncipoval Boccaccio. Pasolini však ide ďalej, uvažuje, či nie je lepšie o niečom krásnom len snívať, než to zhmotňovať v nejakom druhu umenia. Pozoruhodný je príbeh „mŕtvi predsa živých nejedia“ (zhruba takto vznikli povesti o živých mŕtvych a špecialitách ich jedálnička). Pamätné je tiež "je.anie o život" v kláštore, na druhej strane veľmi dojímavé je „presádzanie kvetu“, ktoré absolútne zbožžnujem. Kľúčovým je však rozprávanie o maliarskej výzdobe kostola, ktoré sa opakovane vracia a ústi do vynikajúceho záveru. PS: Neviem, prečo sa Dekameron radí k renesančnej literatúre - stredoveká literatúra predsa nie je len o sväteckých legendách a písaní v latinčine. Ak niekto hlboko v 14. storočí napíše niečo rozverné, automaticky to neznamená, že ide o renesanciu. Giotto, ktorý sa v ňom spomína, bol protorenesančný maliar a tak by som charakterizoval aj Dekameron. (29.01.2023)