Edipo re
Kráľ Oidipus
Oedipus Rex
Oedipus Rex
Režie:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Giuseppe RuzzoliniHrají:
Silvana Mangano, Franco Citti, Alida Valli, Julian Beck, Ninetto Davoli, Pier Paolo Pasolini, Carmelo Bene, Laura Betti, Isabel Ruth (více)Obsahy(1)
Příběh začíná v předválečné Itálii. Mladým manželům se narodil syn, na něhož otec velmi žárlí. Poté se děj přesouvá do doby antické a sleduje osudy malého dítěte, které mělo být zabito v poušti. Chlapec je však zachráněn, pojmenován Oidipús a přiveden ke korintskému králi jako jeho syn. Oidipovi je předurčeno zabít svého otce a oženit se se svou matkou. Ve chvíli, kdy se o neblahé věštbě doví, uprchne vyděšený Oidipús ze svého domova, čímž nevědomky začíná naplňovat svůj osud. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Možná, že věk, ve kterém jsem toto dílo shlédla (17 let) nebyl vhodný pro správné pochopení a vnímání takovéhoto díla….anebo byla chyba jinde. V každém případě jsem při tomto filmu spíše trpěla, i když místy se smíchem (viz scéna, kdy se Oidipus pokouší zabít strážného tím, že po něm opakovaně hází jeden šutr…celé kino burácelo smíchy, což nevím, jestli měla být adekvátní odezva?). Možná, že budu estetickou hloubkou filmu oslněna někdy později. Prozatím mi stačí vzpomínka na tu jeho bezobočnatou matku. ()
Aj napriek pomerne vysokému (minimálne nadpriemernému) hodnoteniu zo strany kritikov a uznania zo strany divákov, považujem tento taliansky film za zlý. Z väčšej časti. Nízku kvalitu videozáznamu, ako aj jej zvukovej časti, pripisujem dobe natočenia, predsa len treba uznať, že už vôbec fakt, že je film farebný, je úspech, na rok 1967. Využívanie viditeľne nerealistických rekvizít a vlastne aj celkový ich nedostatok a nefunkčnosť by sa dali rozumne vysvetliť možno menším rozpočtom, ktorý dostal režisér k dispozícii. To sú všetko faktory, ktoré tolerantný človek chápe a nemusí sa nimi pri vychutnávaní filmu zaťažovať. Vlastne sú celkom irelevantné a nekazia príjemný zážitok z tohto diela. Teda v prípade, keby nejaký príjemný zážitok z tohto diela existoval. Už ťažšie človek strávi predstavu, ako asi režisér pracoval so svojimi hercami. Respektíve – pracoval s nimi? Alebo boli všetky tie ukričané scény zobrazujúce fyzické i psychické utrpenie vážených antických postáv iba neviazanou hereckou improvizáciou a prácou na štýl „aha, tu moju postavu zasiahne šíp, asi by som to mal svojim hlasom dať najavo tak, aby všetkým divákom, ktorí ma budú ešte aj o 45 rokov sledovať, odišli reproduktory“. Nie! Jednoducho, nie. Akoby každú emóciu smútku, utrpenia alebo žiaľu všetci herci znázorňovali len jedinou, maximálne expresívnou štruktúrou, akoby nebola každá emócia, každá situácia, v ktorej sa človek ocitne, jedinečná. Veľké gesto zdvihnutia rúk, tvár do hrozného kŕču, hurónsky výkrik (najdôležitejšia časť) a následný prudko dramatický pád na kolená (nechcem vedieť koľko hercov muselo skončiť na ortopédii). Uznávam, našli sa tam aj pekné momenty hereckého tvorivého procesu, zaznamenal som to najmä na herečke Silvane Manganovej, ktorá hrala Oidipovu manželku a matku. Drvivá väčšina filmu boli však bežné situácie zo života, ktoré vyznievali smiešne, strnulé a neprirodzené pohyby hercov, občasné pohľady do kamery, ktoré určite mali byť vystrihnuté a tiež rozfázovanie záberov takým spôsobom, že postavy na seba nereagovali. S prehnanou drzosťou by sme mohli konštatovať, že jediné uveriteľné postavy tam boli tie osly, ktoré v jednej scéne viezli kráľa. Ďalšou negatívnou spomienkou na tento film je pre mňa nepríjemná kamera, ktorá sa v niektorých záberoch chovala až tak nešikovne, že divák mal chuť sa postaviť a natočiť daný záber sám. Nie som fanúšik zaužívaných konvencií, ale niektoré situácie si jednoducho žiadajú statický záber, bez zbytočného trasenia. Takisto nie je pre diváka príjemné priame slnko rovno do kamery, ktoré v tomto prípade si myslím, že nemalo pôsobiť akýmsi artistickým dojmom, ale skôr bolo iba chybou nedbalosti. Aby som však nebol prehnane kritický, uznávam na tomto filme napríklad snahu o spracovanie klasického diela neklasickým spôsobom. Prepojenie antického Oidipa s moderným zobrazením v úvode a v závere bolo zaujímavé a zároveň asi aj najpútavejšie. ()
Totální filmový minimalismus. ()
Můj druhý film co jsem viděl od Pasolinio a musím uznat, že určitě byl zručný režisér. Při jistých záběrech jsem si říkal, že je to opravdu dobrý film, ale nakonec se všechno tak zdlouhavě táhne, že jsem se těšil na samotný konec. ()
Ufff... tohle nelze komentovat, fakt ne. To buď uvidíte nebo ne... a pak uvidíte. ()
Opravdu mě film dostal - velmi živelný, poutavý, krásné exteriéry. Akorát jsem to úplně nepochopil, ale i tak jsem okouzlen na 90%. ()
celý film jsem přemýšlel co by s tím námětem udělala současná kinematogarfie. Asi velká výprava a spousta nic neříkajích zbytečností.Ale myslím, že lepšího výsledku než Pasolini by nedosáhli. Prostě dobrá filmařská práce. ()