Věřte nevěřte

Jo, to byl velmi zajímavý nápad autorů, převést nadpřirozeno do TV. Musím se přiznat, že u některých dílů jsem měl „husí“ kůži, zvláště u těch, kde např. se setkal kamarád s kamarádem po dlouhé době na obědě. A když pak vyprávěl jeden můž ze setkání dalšímu svému kamarádovi, že byl dnes na obědě s dávným přítelem, tak on se divil, protože ten kamarád z obědu byl už dávno mrtvý. (18.06.2008)

NEJLEPŠÍ, NEJÚŽASNĚJŠÍ a moje každotýdenní droga!!!! Na tomto seriálu jsem vyrůstal a nevynechal jsem jediný díl. Ať už to, co tam bylo sehráno a natočeno byla pravda nebo ne, tenhle pořad měl nápad, měl napětí, mrazivou atmosféru a perfektní moderátory. Jonathan Frakes úplně supeeer. Jeden z nejlepších seriálů pro mě osobně, ale především seriál, který ve mě probudil hororového ducha. Bez něj bych se možná nikdy na horory nedal, proto díky za něj!!! 10/10 (11.09.2009)

Některé epizody dokáží velmi slušně odrovnat. Nedoporučoval bych to lidem náchylným na horory. Nikdy jsem moc nevěřil pravdivosti příběhů, ale i tak je to dobře podáno a natočeno. Postupem času se z jednotlivých dílů stala pouze ohraná písnička (někdo kdo už je mrtvý byl viděn nebo udělal něco šokujícího, ale je to tak skutečně?). Zajímavost se tomu určitě nedá upřít. Co je už velmi diskutabilní je "fair-play" tohoto seriálu. (11.01.2008)

PArádní seriál kterej mi jako malému nahnal nejednou strach, je sice pravda že některé povídky jsou slabší, ale máme jich tu rovnou 5 takže většinou převyšuje kvalita. Dost často jsem se bál i lekl. A i dnes mi občas běhá mráz po zádech. Uvaděči jsou přesvědčivý a Frakes je parádní ve všech směrech. Sem tam role nějakého známějšího herce potěší(scrimm). Jen do dnes nevěřím polovině věcí co se udajně odehrála. Ale každopádně parádní a můj oblíbený seriál. (05.06.2012)

Mysteriózní seriál, který uvádí člen Star Treku. Pokud ani teď netušíte co máte před sebou tak vězte, že se jedná o seriál, který aktivně využívá vašich úsudků, kdy samy rozhodnete, jestli jednotlivému příběhu chcete věřit a nebo ne. Přesně tímhle chtěli autoři v divákovi vyvolat strach - pocitem nejistoty, kdy neví čemu má věřit a vyrazit mu dech tím, co nejméně očekává. Mockrát se mi stalo, že právě ony nejvetší absurdity, kterým by soudný člověk jen stěží uvěřil autoři označili za pravdivé. Pár příběhů bylo zajímavých, třeba ten s upíry a krevní plazmou. Ale povětšinou se jednalo o dosti nesmyslné a mnohdy komické banality, které byly tak bizzarní, že u nich člověk pociťoval něco docela jiného než strach. Nicméně nápad vskutku originální se sympatickým Jonathanem Fraserem co by průvudcem po stezce naší nejistoty. (06.09.2006)