Láska až za hrob

Je možné, že by to důležité Resnais v prvních hraných filmech zvládl postihnout jen náhodou? ...když už toho pak nikdy v takové ryzosti nedosáhl? Láska k smrti (přesnější i výstižnější název) JE ještě velký film – donutil mě posunout si hranici konce režisérovy tvůrčí příčetnosti až za Mélo dále. Nicméně – celé je to taková náhodnost bez řádu a smyslu! – záběry krátké i dlouhé, plytké i pěkné, neotřelé i klišovité (celé je to trochu a la Carrie - napůl barevný horor ze sedmdesátek - chybí jen víc bububu ze záhrobí a pár efektů), Henzeho hudba tu stojí samostatně, bez snahy dodat zdání smyslu jejímu ševelení (a nabízí se to: ta HUDBA o které Arditi mluví!!!) – je prostě jen vprsknutá mezi jednotlivé scénky a sněží do ní studiový sníh – hustota a rychlost sněžení neodpovídají hustotě a rychlosti hudebního toku. Propojení s tím, co se děje okolo není vůbec - těžko napojovat Novou hudbu na děj - ale v Muriel to Resnaisovi vyšlo... Vtipné byly pro mě dlouhé záběry Azémy jedoucí na babetě - to je parafráze na Riviny jízdy na kole z Nevers v Hiroshima mon amour... Azéma je v L´Amour a mort ještě dívčí a člověk jí odpustí tu trochu hysterie, když holka nemůže jinak... Ardant se nedivím, že se Resnaisovi po Mélo vybodla na další katolické putičky a šla hrát pořádné role. L´Amour a mort je taky poslední kousek, kdy mistrovi snímal Sacha Vierny - šel pak ke Greenawayovi a udělal dobře... (01.07.2012)