Reklama

Reklama

Vepřinec

Trailer 1

Obsahy(1)

V tomto filmu jsem poprvé vyprávěl věci, které přesahují mez únosnosti, říká Pasolini o Prasečinci, který je (vedle divadelní hry Orgie, inscenované v Turíně roku 1968) nejvýraznějším předchůdcem snímku Saló aneb 120 dnů Sodomy. Již Prasečinec je alegoricky pojatou obžalobou soudobé neokapitalistické Itálie, kterou Pasolini přirovnává k Německu v době Hitlerova nástupu k moci. Snímek je složen ze dvou střídavě se prolínajících povídek. Té první dominuje výrazně lyrický styl, ta druhá je až chladně prozaická, plná verbálních sarkasmů. První příběh letopočet není znám, patrně jde o středověk - pojednává o mladíkovi (Pierre Clementi), který se plahočí tajemným pouštním bojištěm, posetým mrtvolami a zbraněmi. Je k smrti zmučený hladem. V mezní situaci se stává kanibalem. Protagonista druhé povídky, která se odehrává v současnosti, je synem úspěšného německého průmyslníka z Bonnu. Tento mladík jménem Julian (Jean-Pierre Léaud) trpí neobvyklou sexuální úchylkou dospívá k orgasmu pouze při styku s prasaty.

Prasata představují pro Pasoliniho metaforu společnosti, v níž Julian a jeho rodiče žijí. Julian je podle Pasoliniho obětí střední společenské třídy, která je zkrátka zcela zkorumpovaná a zkažená, přesto však nedovolí vlastním dětem, aby se vymanily z předepsaných konvencí. Hrdinové filmu Prasečinec jsou neposlušní synové v té nejodpudivější podobě: bouří se proti společnosti, avšak jsou jí sami pohlcení. Vyznění díla je surové a otřesné, ale Pasolini přistupuje k látce se záměrným odstupem a humorem. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (37)

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Upraveno v dubnu 2021. Film Vepřinec je protifašistickým pamfletem idealistického marxisty. Pier Paolo Pasolini složil obrazy a své politické prohlášení z poezie, byť už přestala být romantickou, zhrubla a zvulgárněla, sepsal verš bez bílých rukaviček, s pokrytectvím moci se nepáře. Pasolini reaguje na tehdejší dobu, na fašizaci italské pravice i společenské elity a využívá ve svůj prospěch obdobnou situaci z německé společnosti i jeí politické scény, ostatně na to později velice často ve svých filmech narážel Reiner Werner Fassbinder. (Stejně tak se ve stejnou dobu radikalizovala též levice.) Pasolini zůstává věrný svému idealistickému přesvědčení, buržoazii peskuje za její úpadek morální i ideologický, a v návaznosti na to podniká vzpouru ubožáků proti konvencím, odboj mizérie a sociální bídy lidského života proti krutosti autorit moci. Pasolini se nezatěžuje soucitem a bez zábran podniká přímé útoky v úmyslně vulgárnějším verši své poezie, chtěl vyvolat kontroverzi a pečlivě předkládá vášeň a poetické výjevy základních lidských pudů lidského soužití. Rituální obětí Pasoliniho víry je Julian Klotz (zajímavý Jean-Pierre Léaud), syn prominentní německé rodiny v zajetí intimního prokletí. Nezajímá se o slastné hrátky moci, pouze o ty své vlastní. Smutnějším hrdinou Pasoliniho básně je středověký rebel společenských konvencí (pozoruhodný Pierre Clémenti), mladík, překračující pod tlakem chudoby životních podmínek běžnou morální etiku. Moc je neméně krutá, navíc je také pomstychtivá. Důležitou postavou je tu pan Klotz (velmi zajímavý Alberto Lionello), Julianův otec, znepokojený synovým nezájmem o kontrolu finanční a politické moci. Ale Pasolini je politicky nekompromisní. Významnou postavou je také Herdhitze (vynikající Ugo Tognazzi), průmyslník s pochybnou minulostí, Klotzův soupeř i jeho nejvýhodnější spojenec k podpoření výhod vlastních výsostných zájmů. Hlavní ženskou postavou je Ida (zajímavá Anne Wiazemsky), mladá dívka z prominentních německých kruhů, odmítnutá niterně rozechvělým Julianem. Pasoliniho sarkasmus tu dosahuje svého vyvrcholení. K výraznějším postavám patří také Hans Günther (dobrý Marco Ferreri, sám kontroverze vzbuzující režisér), pravá a nepostradatelná, ruka pana Klotze. Z dalších rolí: Julianova stavovsky uvědomělá matička (Margarita Lozano), první druh středověkého rebela proti stavu věcí (Franco Citti), první lidská kořist středověkého rebelanta (Luigi Barbini), či extrémním lidským chováním zaskočenější Maracchione (Ninetto Davoli). Film Vepřinec je nekompromisním politickým manifestem, poezií svérázného romantického básníka marxismu. Je záměrně vulgárnější, zachycuje tím účinněji jádro sporu. Pozoruhodný filmový zážitek! ()

Cimr 

všechny recenze uživatele

Těšil jsem se, že mě Pasolini (jako obvykle) totálně znechutí. Vzhledem k tomu, že o svém díle prohlásil, že tentokrát zašel za hranice únostnosti, vypadalo to docela nadějně. Ale nestalo se. Spíš mě totálně znudil. Údajně je Vepřinec metaforou o úpadku lidské společnosti. Jenže co je za metaforu, když to kluk dělá s prasatama nebo když jiný kluk požírá kvůli hladu lidi? To je možná tak metafora toho, že Pasolinimu začínal pomalu měknout mozek a z výborného režiséra se začínalo stávat úchylné prase. Rozhodně nedoporučuji těm, co by ve Vepřinci chtěli hledat nějakou prasárnu... ()

Reklama

eraserhead666 

všechny recenze uživatele

Trošku nechápu, jak zrovna tento film může někomu připadat zvrhlý, respektive Pasoliniho za něj označit za zvrhlé prase. Ano, má to typický Pasoliniho zakrytě/alegoricky/přímý konfrontační styl a ta zvrhlost tam samozřejmě trochu je, ale v pozadí, ne přímo. Hodně dobře zpracované dva příběhy, každý z jiného časového období, každý ztvárněný jinak. Jeden klade důraz hlavně na mluvené slovo, další (prakticky němý) na herecký výraz. Jeden zaujme právě vymakaně vymyšlenými a odmluvenými (s perfektním doprovodem všeho ostatního - kulis, herectví) dia a monology a svou, věřím že záměrně, přehnanou realistickou absurdností, ten druhý prostředím. To okolí sopky je úchvatné. Abych trochu parafrázoval Kordusův komentář, neřekenu vám naprosto přesně o čem to vlastně bylo, ale bylo to fajn. ()

JohnMiller 

všechny recenze uživatele

Sklamanie, bohužiaľ. Keď už vidím názov filmu Vepřinec a meno režiséra Pier Paolo Pasolini, tak som si predstavoval, že by mohlo dojsť aj k nejakej penetrácií medzi ošípanými a úchylnými charaktermi, a ono nič, celé to je vlastne metafora na byrokratické kapitalistické "Prasatá". Nie, že by som bol nejaké zvrhlé zviera a bol zameraný iba na zvrhlosť vo filme, poetika mi vo filmoch nevadí, ale toto mi skutočne nesadlo. Celá snímka je vyslovene poetická záležitosť, ktorá má v sebe dve nelineárne príbehy. Jeden je o chlapíkovy, ktorý sa nachádza v strede nejakej pustiny pravdepodobne v centre nejakej Španielskej vojny. V kraji je hladomor, tak prechádza krajinou a pojedá všetko na čo narazí, aj ľudské mäso. Po čase si poskladá nejakú zbojnícku skupinu a prepadá okolo idúcich ľudí. Druhá je o bohatom mladíkovi, ktorý žije takpovediac v oblakoch, má niečo cez 20 rokov a mal by sa už oženiť, dokonca sa oňho zaujíma jedno dievča ale on chce žiť slobodne kým je mladý. Kým je prvý príbeh bez dialógov, druhý je plný metafyzických a filozofických dialógov, ktoré robia z tejto snímky festivalovú záležitosť, ale ako hovorím, viac som sa nudil ako by ma to bavilo sledovať, uznávam kvality a myšlienky ktoré sa tu nachádzajú ale bohužiaľ, mňa to nezaujalo. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Kanibalská línia filmu ukazuje Pasoliniho schopnosť vyrozprávať príbeh výlučne filmovými prostriedkami: apokalyptické blúdenie muža nehostinnou sopečnou, hornatou krajinou, z ktorého sa stáva zakladateľ bandy lúpeživých ľudožrútov prehovára len obrazom a hudbou, hovorené slovo je maximálne redukované. Druhá, paralelná, línia o rozklade buržoázie, živenej nacizmom a zoofíliou je plná slovnej vaty, čím pôsobí zdĺhavo. Obrazové spracovanie ustupuje do úzadia, v týchto chvíľach je film rovnocenný rozhlasovému zvukovému záznamu. Obsah aj spôsob vedenia rozhovorov je v poriadku, slúži drsnej irónii a ukázaniu odcudzenia a nepochopenia vyššej strednej triedy a ich dorastajúcej de generácie, vyžívajúcej sa v zvrátených zábavkách, nazývajúc to vzburou proti konvenciám. Body celkovému vyzneniu strháva obrazový deficit a z neho vyplývajúca zdĺhavosť pre oči diváka, ktoré márne hľadajú záchytný bod v týchto chvíľach. (pokiaľ ale malo ísť o metaforu plytkosti prežívania smotánky: je v poriadku, ale divácky to jednoducho neobstojí). Myšlienkovo vyzretý film, vychádzajúci z marxisticko-revolučných ľavičiarskych téz, no nešetriaci zžieravou kritikou rovným dielom voči boháčom i chudákom. Celok vyznieva ako veľkolepá, no vzhľadom na spomenutý nedostatok, nedotiahnutá alegória. 70%. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (2)

Reklama

Reklama