Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film je sestřihem dobových dokumentů. Polemizuje s vývojem Itálie za vlády křesťanských demokratů. Zachycuje suezskou krizi, maďarské události roku 1956, návrat italských válečných zajatců z Ruska, alžírskou válku a končí symbolicky smrtí Marilyn Monroe. Film odsuzuje bídu, hlad, kolonialismus a rasismus. (oficiální text distributora)

Recenze (13)

ramirez2 

všechny recenze uživatele

Dobové záběry u obou výborně vybrané i sestříhané, ale v první části mě Pasoliniho levičácké názory vyloženě iritovaly. Najednou z ničeho nic čáry, máry, fuk, je tu Guareschi a ejhle, pohled na svět z opačného konce politické scény. V té chvíli jsem poznal, že obě části filmu k sobě neodmyslitelně patří, a že si nejen při mnoha událostech, např. korunovaci Alžběty, protiřečí, ale vzájemně se i doplňují, a tím získala u mě Pasoliniho část na ceně a dost jsem se bavil. Kdybych hodnotil každého zvlášť, tak by to bylo P ***, G ****, ale celkem je to *****. Ještě při sledování dokumentu jsem si vzpomněl na slogan nejmenovaného pivovaru "Svět se zbláznil". ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Připouštím, že se někomu mohou zdát Pasoliniho komentáře (= verše) patetické, subjektivní a levičácké, ale v posledku se jeví oproti Guareschiho názorům na každý pád upřímnější a hlouběji procítěné a promyšlené. A to se v žádném případě nechci pozastavovat nad charaktery obou umělců a osočovat Guareschiho z úmyslné neupřímnosti či falešnosti. Jádro věci tkví v tom, že autor Dona Camilla zprostředkovává své názory bez jasného osvětlení si a přiznání si vlastního ideologického stanoviska (stojícího nejspíše na základech konzervatismu). Proto když mluví o svobodě (emigranti z východního Berlína utíkají přes zeď za "svobodou"), vydává svoje pojetí svobody za objektivní formu svobody pro všechny lidi. A tím se stává stejně neobjektivním "ideologem", jak je vnímán od první chvíle filmu i Pasolini, a nesmíme se ani nechat zmýlit jeho selektivním sarkasmem a nadhledem (k čemu je ironie obrácená jen proti ostatním?). Je tu však jeden podstatný rozdíl - Pasolini se nám k tomu již v úvodu přiznává, reflektuje své ideologické stanovisko a jeho dialog s námi je proto od počátku upřímnější. Stačí nám pak už jen se nechat přesvědčit hloubkou jeho vnímání běhu světa, sice nesporně subjektivně zabarveného, ale tím i bezpochyby lidštějšího a pravdivějšího. ()

Reklama

TheRaven 

všechny recenze uživatele

Dva komplexní, avšak velmi odlišné pohledy na vývoj poválečné Evropy, částečně i USA. Do popředí je vyzdvihován především vývoj politický a jeho vliv na utváření tzv. "Nové Evropy". Z obou filmů je patrná silná polemika a ovlivnění vlastním politickým názorem v tom, co je vlastně pro Evropu, respektive svět přínosem, a co naopak negativem. Pasolini tentokrát dal plný průchod své levicové, marxistické orientaci. Jeho film však nepůsobí natolik konzistentně a poutavě, tudíž pro něj bych vymezil pole nějakých necelých 4 hvězd. Na druhé straně antisovětský, antimarxistický a prokapitalistický pohled Giovanniho Guareschiho je mi svým vyzněním mnohem blíže, ale především, jeho film je mnohem ucelenější, zajímavější a celkově přínosnější než ten Pasoliniho. To pro mě bylo celkem překvapením, jelikož jsem se k tomuto snímku dostal přes svého oblíbence Pier Paola a očekával jsem zvláště od něj další precizní záležitost. Ale nenechme se mýlit, ač oba tvůrci směřují jinou cestou, mnohé základní myšlenky jsou jim shodnými. K hlubšímu pochopení snímku je i dobré znát historické souvislosti ve světě a především v Itálii té doby. Obávám se tedy, že díky mým, spíše povrchnějším historicko-politickým znalostem, mi některé detaily, metafory a hlubší smysly mohly uniknout. I tak bych tento dokument jistojistě doporučil dalším, kteří s jeho zhlédnutím snad váhají a i těm, kteří na něj zabrousili jen náhodou. ()

black.mao 

všechny recenze uživatele

Pasoliniho první část je hodně naivní a trapně patetická. Pravdou je, že na začátku 60. let nikdo nemohl vědět jak to všechno nakonec dopadne, ale levičák Pasolini tepe do všeho západního, konzumního a kapitalistického, aby nakonec pateticky slzel nad smrtí Marylin Monroe, ikony právě toho kapitalistického a konzumního života. Nejlepší je ale báseň o Svobodě. Z té si už tehdy dělal srandu Camus ve svých denících. Naopak Guareschiho část, ač je konzervativnější, (tématy je zde i rodina, a církev), je mnohem přesnější ve svých závěrech. Ironicky nešetří nikoho. Oslavnou báseň na Stalina konfrontuje s ním napáchanými zvěrstvy, v kubánských Barbudos nevidí nic víc, než co nakonec budou (základ pro Castrovu diktaturu) a tak dále a dále. Hodnocení: Pasolini *, Guareschi ****. Průměr ** a půl ()

eraserhead666 

všechny recenze uživatele

Tady jsem trochu na rozpacích. Možná jsem očekával úplně něco jiného. Nejprve bych Levným knihám rád trochu vynadal za dost matoucí zkreslení skutečnosti, neboť jimi vydané DVD se tváří čistě jako výtvor Pasoliniho. Jak velmi překvapivé bylo mé zjištění, že jde o dílo dvou tvůrců, z něhož Guareschiho část se jeví v mnohém znaltelně lepší, než právě Pasoliniho první polovina. Pasolini samozřejmě do své části umístil spoustu zajímavých, trefných a dobrých postřehů, jak v obrazové, tak i v komentované rovině. Jeho půle je však poměrně nesouměrná, roztřesená a rozlítaná. Nedrží to pohromadě, skáče to z kozla na beranici, z louže pod okap, jednou nohou tam, druhou tam. Možná to byl záměr, je z toho trochu cítit jakýsi směr, ale trošku jsem to odzíval. To Guaresciho část je soudržnější, přímočařejší a z pozice příjemce stravitelnější. Hned úvodní obecná část o civilizaci je skvělá. Ovšem, jak mi na Pasoliniho části vadila možná až přílišná (i když i tak tu a tam kritická) benevolence k marx-leninismu), tak mi na Guiaresciho části stejně tak vadil tu a tam až za hranicí snesitelnosti propagandistický a zjedodušující antimarxismus. Guaresci (na rozdíl od Pasoliniho) to mnohdy fakt zjednodušil na fakt, že za všechno mohou bolševici, kapitalisté za nic. Při jeho velebení kolonialismu se mi zvedal kufr. Oba se však dokázali v jistých částech sejít, zanotovat stejnou písničku, potřást si rukama a pak se zase rozejít každý na svou stranu barikády. To jsou nejsvětlejší okamžiky filmu. Z dnešního pohledu docela zajímavý dobový dokument a pohled na mnohé šílené okamžiky půlky dvacátého století, zřejmě nejšílenějšího století v (novodobých) dějinách lidstva. Ano, během sledování filmu se mě zuřivost zmocňovala častěji, než by mi bylo milé. Protože jsem misantrop a nestydím se za to. ()

Galerie (4)

Reklama

Reklama