Noc a mlha

Medzi opustenými barakmi hvízda vietor. Osirelé a polorozpadnuté sú desať rokov po konci druhej svetovej aj ďalšie časti táborov smrti - ploty, krematóriá, nevestince. Čiernobiele fotky v kontraste k farebnosti povojnových záberov ukazujú desivé tortúry, slúžiace likvidácii rasy. V časoch, kedy vyhladzovacie koncentráky fungovali. Terajší kolorit nezmazal energiu utrpenia a strachu. Tieto miesta si nesú biľag smrti dodnes. Dokumentárna esej o besoch nacizmu sugestívne ukazuje mašinériu hrôz. Popisuje aj dištanc veliteľov lágrov od procedúr nakladania s väzňami. Akoby sa potrebovali oddeliť od kolotoča tragédií a zmaru tisícoviek ľudí. Úpiacich v preplnených barabizniach. Výhrada sa týka kolektívneho súdenia ľudí ako takých v poslednej tretine dokumentu. Presvedčivý dopad manipulácie kolektívnou vinou, spočívajúcej v slovách "my sme dopustili", zlyhali", "kto zaručí, že nebude repete" a podobne sa prejavil aj v pár tunajších komentároch, hanbiacich sa za celé ľudstvo. Na obranu takýchto tendencií treba povedať, že Arbeit macht frei! má dnes dosť zástancov. Títo slušní ľudia z dobrých rodín a ich politickí líblingovia považujú prácu za zmysel žitia a zároveň žiadajú dať prácu nič nerobiacim lenivcom. Zároveň tvrdia: "Kto nerobí, nech nežere." Odtiaľ už nie je ďaleko k poslaniu Cigánov, smradľavých bezdomovcov a feťáckych sociek za hranice štátov alebo aj do plynu. (16.02.2015)

Velmi sugestivní výpověď, jejíž nadčasové zpracování má silnou imunitu vůči zubu času. Moderního diváka může snad odradit jen lehce podbízivý komentář a hudební doprovod, který tak úplně neladí s daným tématem, což však osobně vnímám jako plus. Autentické záběry, ze kterých mrazí není v tomto případě třeba nijak zvýrazňovat ponurou muzikou. Půl hodina spolehlivě postačí na to, aby divák nejen pochopil na palici postavenou ideologii nacionálního socialismu, ale zároveň si uvědomil, že tyto zrůdné zločiny nesmějí v žádném případě upadnout v zapomnění a je třeba si je neustále připomínat... (01.04.2015)

Záběry to člověka rozdrtí, ovšem mě k dokonalosti chyběla autetičnost výpovědí přeživších oné zrůdnosti. Ten komentátor mi to ve finále dosti kazil a kazil vlasně i celou vážnost tohoto dokumentu, neboť mi lezl na nervy. Tohle si možná zasloužilo delší stopáž, delší záběry a možná, alespoň v mém případě i více ticha, o to by byl pak výsledný dojem silnější, takhle je jenom výrazný, ovšem jiným dokumentárním počinům se nevyrovná. Na padesátá léte výroby se i tak jedná o jeden z prvních povedených filmových pokusů, jak se vyrovnat s existencí těchto míst a činů. (22.06.2011)

Děsivé, mrazivé, otřesné, depresivní, šokující. To vše v silně sugestivních záběrech od začátku až do úplného konce. Vidět budovy napěchované až po střechu dětskými oblečky nebo lidskými vlasy to je opravdu pro silné nátury. Dokument, který na vaši psychiku útočí tou nejděsivější silou, vás nenechá chladnými. To vše jen tak v jiném i třeba podobném dokumentu nenajdete..Určitě se jedná o jeden z nejsilnějších i když ne čistě a vyloženě informativních dokumentů, zobrazujících nám ve svých vizuálně archivních záběrech všechna ta hrůzná zvěrstva spáchaná v nacistických vyhlazovacích táborech za druhé světové války. A co na to tenkrát samotní nacističtí pohlaváři, vojáci, důstojnící a kápa? Tuším, že se nějaká část z tohoto dokumentu pouštěla i při výsleších v Norimberském procesu. Samozřejmě, že se k tomu nikdo nepřiznal, nikdo o tom nic nevěděl, anebo věděl, ale nevěděl, v jakém kolosálním rozsahu se všechny ty kremace prováděly.. Těch třicet minut mi tady připadalo jako celá hodina! (18.11.2007)

Vůbec neškodí si čas od času připomenout, co se tenkrát stalo. Ne že několik zlých lidí páchalo zvěrstva na těch hodných, ale že to páchal člověk na člověku a ptát se po původu toho zla a hlavně na to, jestli tenhle ďábel nedříme i v nás samotných (což je v podstatě pointa dokumentu, což hodnotím velmi kladně, už vzhledem k tomu, že vznikl pouhých deset let po válce. Obávám se, že drtivá většina dokumentů té doby vyvozovala závěry daleko nenávistnější...). Největším kladem jsou samozřejmě autentické záběry (nejděsivější je pohled na tábory "dnes" - tedy v roce 1955 samozřejmě - kdy kamera přejíždí po zdech a naše představivost pracuje naplno...), trochu vadí zvolená hudba a návodný komentář. (07.07.2009)