I racconti di Canterbury
Les Contes de Canterbury
Canterburské poviedky
The Canterbury Tales
Režie:
Pier Paolo PasoliniScénář:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Hugh Griffith, Ninetto Davoli, Franco Citti, Robin Askwith, Francis De Wolff, Pier Paolo Pasolini, Josephine Chaplin, Vernon Dobtcheff, Laura Betti (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Provokativní vize středověkého světa, inspirovaná povídkami Geoffreyho Chaucera... Canterburské povídky jsou druhou sbírkou středověkých textů, jež adaptoval do filmové podoby známý italský režisér Pier Paolo Pasolini (sám ve filmu vytvořil postavu autora předlohy, básníka Chaucera). Je to také druhé dílo jeho volné Trilogie života. Tak jako v předchozím Dekameronu, ani tentokrát se nezříká otevřeného zobrazení erotiky, stejně jako silně provokativních scén, které byly pro jeho dílo typické. Není to však režisérská zvůle – Pasolini tu věrně vystihl rozporuplnost středověké estetiky, přítomné i v Chaucerově předloze: všudypřítomné obrácení mysli k posmrtnému životu, permanentní touhu po nebi a strach z pekla, a na druhé straně nízkost – důraz na jídlo a vyměšování, vulgární, fraškovitý humor a zdůrazňování tělesnosti se vší její nechutností. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (80)
Pasoliniho míti rád, nutné prasákem se stát. Jinak to nevidím. Tyhle povídky o ničem jsou jen snůškou keců za účelem různých sexuálních či fekálních radovánek. Jistě, najdou se i světlá místa (např. příběh o třech bratrech a nalezeném pokladu) a dobré myšlenky (potrestání nevěry), ale to vše je převýšeno velkou sprostotou. ()
Pan Pasolini pokračuje ve své interpretaci, a velmi zdařile, silných témat.Tímhle dává nahlédnout do svých náhledů na Chaucerovo dílo, které je považováno za základ anglické poezie.Své vklady nezapře a nejsou na škodu, a také vůbec není na škodu, že si mistr tu a tam střihne ve svém díle nějakou menší roli.Jednotlivé části Chaucerova díla přecházejí plynule a hlavně přirozeně v sebe.Snad všechny lidské vlastnosti, paradoxy a komična, které život přináší.Smích nahrazují slzy a naopak, a někdy obojí současně.Každý z nás se v tom jistě najde alespoň dílem.Půvabný film. ()
Tento film mám velmi rád. Jednak je skvělé jeho výtvarné zpracování, kostýmy i vizáž herců jako by vypadly z plátna P. Brughela, jednak si myslím, že dobře vystihuje středověké pojetí umění. Nízký i vysoký styl se v povídkách leckdy mísí (mytické obrazy zahrady jako edenu, na druhé straně pak různé formy tělního vylučování) a vytváří tak téměř klasickou středověkou frašku. Je známo, že středověké světské drama bylo místy velmi vulgární - a Pasoliniho styl s touto skutečností přímo pracuje. Povídku, kde se naráží na Chaplina, vnímám jako výsměch americké kultuře. Na závěr chci říct, že mně ty vtípky, spojené (většinou) se situací, kdy se chce někdo s někým vyspat, přijdou dost vtipné, zvláště pokud jsou založeny na teologické vzdělaností, jako je tomu v povídce u studenta. ()
Místy o dost nechutnější (prdění do obličeje, peklo...), ale pořád stejně vtipné jako Dekameron. A jestli tu někdo zmiňoval Monty Pythony, tak nelze než nesouhlasit - to herectví je naprosto stejného druhu. Taky je dost zvláštní (a u Dekameronu je to to samé), že to vypadá, jako by film po natočení předabovali a dabéři se zrovna moc nesnažili... ()
Upraveno v dubnu 2021. Canterburské povídky, dílo Geoffreye Chaucera, patří mezi základní elementy anglické kultury, jsou inspirovány Dekameronem a odráží v sobě ty vůně a chutě středověkého života anglického i morální rozervanost křesťanských ideálů v přízemnosti i pudovosti reality života. Není div, že po Dekameronu si zvolil Pier Paolo Pasolini právě Canterburské povídky k uvolnění satirického pobavení. St. John's College v Cambridgi, starobylé tržní městečko Chipping Campden, hrázděná budova Guildhall v Lavenhamu, tudorovský palác Layer Marney Tower, středověké opatství Sv Osytha, benediktinské opatství Battle Abbey, větrný mlýn Johna Webba a Rolvenden, či středověká hospůdka George Inn v Norton St Philip, Pasolini vybral jedinečné kulisy živoucího tepotu středověku a jeho morálky, kameraman Tonino Delli Colli v rozverném rytmu tancuje, zpívá, obcuje s výjevy uprostřed celé gotické i pseudogotické monumentality. Hudební doprovod stvořil z britské lidové písně a v souvislosti s příběhy jsou škádlivou nezbedností, morálka křesťanské zbožnosti je celá svlečena donaha, lidský život je přitahován Érotem a vylekán Thanatem, často se vyznačuje lakotou, hamižností a zradou, Pasolini baví sebe, ale i diváky filmu, je hravý, drzý, živočišný a ušlechtilý. Mezi hlavní protagonisty osmi po krásách života žíznivých Canterburských povídek patří: zámožný, starý a po mladé nevěstě divý Sir January (vynikající Hugh Griffith), starcova vyvolená, mladá, atraktivní nevěsta May (rozkošná Josephine Chaplin), vydírající inkvizici natěšeně pozorující ďábel (dobrý Franco Citti), neposedný tulák k Chaplinově poctě Perkin (příjemný Ninetto Davoli), nadržený a velmi vynalézavý student Nicholas (příjemný Dan Thomas), Nicholasův objekt touhy a tesařova ženuška Alison (zajímavá Jenny Runacre), na muže náročná ženština z Bathu (dobrá Laura Betti), lehkomyslní i nadržení studentíci Alan (Patrick Duffett) a John (Eamann Howell), či chamtivý páter posledního pomazání (příjemný John Francis Lane), Z dalších rolí: úplatná, vydírající ruka církevního zákona (Daniele Buckler), vykutálený čtyřlístek v neřesti, bratrství i zradě Rufus (Robin Askwith), Jack (Martin Whelar), Johnny (John McLaren) a Dick (Edward Monteith), tichý spisovatel příběhů Geoffrey Chaucer (sám režisér Pier Paolo Pasolini), Mayin milenec Damian (Oscar Fochetti), jásavě hraví bůžci Pluto (Giuseppe Arrigio) a Persefona (Elisabetta Genovese), studentem napálený tesař (Michael Balfour), neúspěšný Alisonin svůdce Absalom (Peter Cain), do manželství vehnaný plachý Jenkin (Tom Baker), vychytralý mlynář Simkin (Tiziano Longo), jeho manželka (Eileen King), či mlynářova dceruška Molly (Heather Johnson). Film Canterburské povídky je zábavou, satirizující, lehkou, škádlivou, prahnoucí po životě. Pasolini vykouzlil pozemský ráj i peklo středověku, život v jeho teskných i toužebných tónech a skutečný stav morálky bez zbytečné přetvářky. Nakonec peklo je určeno především křesťanským duchovním. Příjemná, a také smyslnější, zábava o lidské přirozenosti. Pasolini nemusí ideologické postoje pracně hledat, sami se ve stopách morálky nabízejí. () (méně) (více)
Galerie (26)
Photo © United Artists
Zajímavosti (1)
- Canterburské povídky jsou vrcholným dílem anglického básníka Geoffreye Chaucera. Vznikly mezi lety 1387-1400. Chaucer má na svém kontě desítky dalších děl, které se zabývají hrdinskými příběhy či láskou. Jako jeden z prvních anglických spisovatelů začal používat ve svých dílech postavu vypravěče. (Rodriguez)
Reklama