Letec

Cesty k životnímu úspěchu mohou být různé. V našem povědomí zdomácněly životní příběhy osobností bližší i vzdálenější minulosti, ale jaksi opomíjena je nepozlátkově podávaná americká oblast. Novodobá americká Atlantis - jak ji kdysi pokřtil Anatole France - je v našem prostředí pověstná rázností a dravou důrazností svých protagonistů. LETEC přibližuje zvláště významné životní okamžiky jednoho z nich. Silná, současně mimořádně rozporuplná osobnost Howarda Hughese (1905-1976) je en passant poněkud atypickým ztělesněním amerického snu, který v tomto případě začíná ne v příslovečných chudých poměrech, ale naopak z více než solidních zazobaných milionářských východisek. Na dramatičnosti to Hughesovu životu rouhodně neubírá; dá se říci, že spíše opak je pravdou. Pozoruhodná syntéza stříbrného plátna, konstruktérského prkna, pilotní kabiny, podnikatelské odpovědnosti a ojedinělé hypochondrie velmi často na pokraji psychického normálu však současně nikdy nebyla planým žvatláním, ale především skutečnou tvůrčí prací s prokazatelnými výsledky. Soukromý život v této idealistické sebestřednosti nemohl nestonat. Letadlo HERCULES, jedno z Hughesových nejdospělejších dětí, bylo ve výzbroji americké armády - pokud se dobře pamatuji na dobové zprávy - ještě v osmdesátých letech minulého století. Okouzlit ženu tak náročnou a v pravém slova smyslu emancipovanou, jakou byla geniální herečka Katherine Hepburnová, nebylo snadné. Je jasné, že vedle Spencera Tracyho byl její další životní láskou. Velký život si vyžádal i nevšední filmové zpracování. LETEC režiséra Martina Scorseeho je i není typickým hollywoodským velkovýtvorem. Hvězdná výprava a nesporné okouzlení velkým příběhem jsou víc než vyváženy zvolenou formou filmu-ságy, pro niž je důležitější téma než timing za každou cenu. Hughes je tu bez zbytečného moralizování zobrazen ve všech rozporuplnostech svého americky totálního lidství. Výborný výkon Leonarda Dicapria je však podle mého názoru přebit ještě skvostnější a propracovanější kreací Hughesovy osudové ženy v strhujícím podání Cate Blanchettové, která i tady potvrdila, že na tehdejším prahu svého zralého ženství vyzrála ve světovou herečku mimořádných kvalit. Stranou by neměl zůstat ani senátor Brewster v neméně strhujícím podání kultivovaného herectví u nás ne zcela doceňovaného Alana Aldy. Opěvovat kameru i výpravu by po tom, co jsem již o filmu napsal, bylo nošením dříví do lesa. LETEC je hlubokým, zasvěceným pohledem do nitra amerického snu. Pohledem věcným, nic nezamlčujícím, současně však pohledem uctivým a láskyplným. A pro nás nadmíru zajímavým. (18.05.2009)

Obrazově i herecky úchvatné FILMOVÉ DÍLO skutečného umělce. Nenudil jsem se ani minutu, stopáž byla o.k. a klidně bych si dal i nášup. A emocionální dopad na mojí osobu byl o to větší, že jsem měl ve svém životě co do činění s obsedantně kompulzivní poruchou, takže dobře vím, o čem Scorsese vyprávěl a že nestřelil vedle, dokazují pocity jednoho z mých kamarádů rovněž postiženého OCD, který byl až šokován tím, jak se v postavě Howarda Hughese našel. Takže díky, Mistře. (29.10.2005)

Marty nám zreje ako víno. Od krvavých, drsných až živočíšnych príbehov z ulice cez občasné mierne zakopnutie až k filmu, ktorý z hľadiska štýlu rozprávania možno brať za jeho najčistejšie dielo. Voľba jeho ako režiséra Aviatora, ktorý rozpráva životopis človeka s vášňou pre lietani a film, bolo tým najlepším rozhodnutím. Svoje cinefilské nadšenie prenáša na plátno už od prvého záberu a my, rovnako "postihnutí ľudia" mu to s radosťou a nadšením kvitujeme. Pomaly budovaný, ale o to precíznejšie vrstvený charakter (čo niektorým môže vo výsledku pripadať ako zbytočné naťahovanie stopáže) človeka, ktorý nepozná slovo "nie", rovnako ako aj vývoj ostatných postáv, stojí vo veľkej miere na hereckých výkonoch zúčastnených. Snáď až na Kate Beckinsale (ktorá mne osobne do úlohy Avy Gardner nesadla) odvádzajú všetci špičkový výkon. Po formálnej stránke filmu nie je čo vytknúť a možno iba s radosťou sledovať, ako detailná štylizácia obrazu a zvuku - zasadzujúca dej do kontextu svojej doby, príbehu iba napomáha (pričom v sebe kĺbi šikovne výtvarné aranžovanie a rámcovanie záberov filmov tedajšej doby s možnosťami dnešnej trikovej techniky). Skvelá práca Marty a ĎAKUJEME! :-) (18.01.2005)

Nádherný film se skvělými efekty , letecké scény jsou dechberoucí ( a to mi nikdy nic neříkaly ) , scéna , kdy jde Hughes po červeném koberci a šlape po žárovkách a všude kolem oslňující světla , je skvělá , připadalo mi , jako bych tam šla s ním. Herecké výkony jsou úžasné v čele s Di Capriem ( jestli někdo umí zahrát duševní chorobu tak on ) , přes absolutně odporného senátora Alana Aldy až k vynikající Cate Blanchett. Její výkon mě zaujal nejvíc ; přestože není vůbec Kate Hepburnové podobná , byla to přesná Kate - její výrazy , její chování , byla prostě dokonalá. Narozdíl od Gangů Letec pro mě neměl hluchá místa. (28.02.2005)

Po, ne zrovna kladně přijatých (ale pro mě brilantních) Ganzích New Yorku se režisér Martin Scorsese vydal do, o něco, mladší historie. V neobyčejném stylu vypráví příběh neobyčejného člověka. Člověka, kterého můžeme vnímat buď jako génia nebo jako šílence. Musíte si vybrat jestli Howarda Hughse budete obdivovat za to, že svět technických i lidských možností posunul o kus dál, nebo jej budete nenávidět za úzkostlivě střeženou čistotu nebo za nestálost ve vztazích. Martin Scorsese vám předkládá obě strany pohledu v jedinečném výletu do období od počátku 30. a konce 40. let. Atmosféra plesů, barů, žen, cigaret a jedinečné hudby na mě dýchla tak silně až mi to rozcuchalo vlasy. A v tomto prostředí se s elegancí sobě vlastní pohybuje Leonardo DiCaprio. Herecká výzva byla opravdu silná. Hozenou rukavici DiCaprio zvednul a více než důstojným výkonem dokazuje všem, že hrát opravdu umí. Celý film se hemží jedním slavným jménem za druhým. Ač Cate Blanchett fyzicky ani herecky zrovna dvakrát nefandím, tak ji musím chtě nechtě pochválit. Alan Alda v roli hlavního Hughesova protivníka naprosto exceluje. Hodně lidí filmu vyčítá, že příběh se občas sune nikam. S tím razatně nesouhlasím. Celé tři hodiny jsem pozorně sledoval, co se děje. Po vizuální stránce je film dokonalý. Některé scény se mi nesmazatelně zapsaly do paměti. Natáčení Pekelných andělů nebo havárie letadla mezi domy v Beverly Hills. Brilantní nasmímání Roberta Richardsona všemu dává korunu. Nejen dobová hudba, ale i orchestr Howarda Shorea, dokonale pomáhají při vytváření (už tak dokonalé) atmosféry. Všechno to, co jsem zde vyjmenoval by mělo stačit na to, abych dal Letci čtyři hvězdičky, ale ten film má v sobě něco, co mě nutí nedát míň než pět. Ten film má duši. Duši, která mu dovolila žít a vyprávět. Děkuji mistře. (12.02.2005)