Obsahy(1)
Stylizovaný dokument o pražských diskotékách první poloviny 80. let. Mezi pravidelnými návštěvnicemi jsou i studentka Zuzana a mladá žena na mateřské dovolené Michaela. V černobílých dotáčkách diskutují studenti právnické a filozofické fakulty UK pod vedením Jana Rosáka. Ve filmu se mihnou i Marek Vašut, Milan Šteidler a Vladimír Novák. Absolventský film FAMU Ireny Pavláskové. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Stylizovaný dokument o pražských diskotékách první poloviny 80. let. A zároveň první filmový počin Ireny Pavláskové.Mezi pravidelné návštěvnice patří i studentka Zuzana (Zuzana Klapáčová) a mladá žena na mateřské dovolené Michaela. Pěkný asi půlhodinový snímeček který určitě potěší všechny ty co byli v osmdesátých letech alespoň nác-tilétý. V černobílých dotáčkách diskutují studenti právnické a filosofické fakulty UK. ()
"A kdy mě máš jako rád?" Musím se přiznat, že obě "hrdinky" mě štvaly. Ta s tím nožem míň, protože se ho evidentně nebála použít, což nehodlám riskovat. Taky jsem úplně nepochopil, o co vlastně šlo, ale asi o to, proč lidi chodí na diskotéky. Na to mám jasnou odpověď: Nevím. Nicméně některé staré hitovky mi udělaly radost, trdlující Vašut byl dokonalý a závěrečná diskuze mě utvrdila v tom, že student filozofie a hospodský tlachal jsou si ve výsledku svého plácání dost podobní. ()
Tápání a hledání naplněnosti v době, kdy měli, ať studenti, či ženy na mateřské po sociální stránce vše, co potřebovali. Jenže rozvernost mládí a neoddiskutovatelný tlak západního stylu života, podtrhující značky jako nescafé, nebo coca-cola, v této době již v ČSSR plně zažité, nutí k něčemu víc, než jen k materiálnímu zajištění. Diskotéka jako forma úniku před něčím, co zde není ani pojmenováno. Praha v polovině osmdesátých let, připravená na léta devadesátá, bortící prvotní zajištění rodiny, či studentů. Nucené (ne)herecké výkony a tuctové zpracování. Nejvíce mne zaujaly skutečně akrobatické taneční kreace Marka Vašuta. Ani debata tehdejších studentů nepřinesla do tohoto absolventského snímku zhola nic. Sociální úpadek mladých startuje tady a teď. Dnes v roce 2014 ? Myslím si, že ani studenti filosofické fakulty by nedokázali pojmenovat tragedii dnešního teenagerského života. ()
Co je ta Pavlásková zač, proboha?! Přesto musím postavit Svět mýdlových bublinek vysoko nad příšernej Bestiář, ačkoliv se tato "díla" budou objektivně špatně srovnávat, každé je jiný "žánr", a kromě tvůrkyně a špatné kvality je asi nic nespojuje. A teď ke Světu: přemýšlím, zda to retardované herectví obou hlavních hrdinek byla záměrná herecká stylizace (ale ani pak stejně nechápu, co tím autorka chtěla sdělit, snad že jsou návštěvníci diskoték mentálně zaostalí? ), nebo má Pavlásková prostě oblibu v afektu nejhrubšího zrna, či snad to měl být pokus o umění, nebo úplná náhoda? .... A kdo psal ty šílený dialogy? Autistické vzezření hereček ještě zesílily ("Já jsem na ty větrníky měl fakt chuť".... "A máš mě rád?" "No asi jó, ale já jsem na ty větrníky měl už hroznou chuť..."). Žena na mateřské si při rozhovoru hraje s nožem (nějaká symbolika?), studentka jezdící taxíkem přemlouvá řidiče, jestli by ji nevzal zadarmo, mezitím se Steindler nemůže dostat do diskoklubu, a to všechno korunuje Vašutův megatanec. Za záběr na Rosáka s jeho temným knírem a rozverného Vašuta a za občasný vtipný hudební doprovod dávám dvě, ale spíš z kurioznósti a bizarnosti, než z čehokoli jiného. ()
To je takovej bizár, že se to nedá popsat, to se musí vidět. Hned na začátku mě rozsekala znuděná matka dvou dětí, která s kudlou (!) v ruce pravila: "Moje jediný místo, kde se můžu pobavit - to jsou ty diskotéky. Tam jsem mezi lidma, když teda nepočítám obchody nebo tramvaje." Dvouhvězdičkový dokument, který ke třetí hvězdě vytáhla moje slabost pro osmdesátkový retro a opravdu divoké taneční kreace, které předvádí mmj. i Jitka Asterová. ()
Debut Ireny Pavláskové rozhodně za shlédnutí stojí. Nekonečná otázka "co z té dnešní mládeže bude", působí po třiceti letech více než úsměvně. Stejně úsměvně, jak bude připadat za 30 let našim potomkům dnešní "bezútěšná" omladina, Fascinující a vypovídající zároveň je všudypřítomná šeď a monstrózní kulisy diskoték. Ovšem nepřehlédnutelným úkazem je Marek Vašut a jeho sporťák značky Škoda 100. ()
Tak tohle je hodně podivný nesourodý mix hraných záběrů z diskoték, rádoby dokumentárních zpovědí a pseudo diskuse vedené Janem Rosákem. Dávám jednu hvězdu za breakujícího Marka Vašuta na střeše otlučené Škody 100, jelikož to se opravdu jen tak nevidí. ()
Jako portrét doby je to přínosné. Ačkoliv to samozřejmě více vypovídá o době než o uměleckém talentu režisérky. Je tam všechno: disco, móda, mladí čeští herci, skvělé taneční kreace a do toho nekonečně pseudo-hloubavé debaty o dnešní zkažené mládeži. Myslel jsem, že Rosák byl mimoň až v Riskuj. Marek Vašut roztáčející break-dance na kapotě embéčka je nezapomenutelný. ()
Sešit Pavla Patlala - ano, ten známý Sekorův příběh se mi vybavil při sledování tohoto pseudodokumentu socialistického realismu. Po úvodní glose Rosáka - mrože film líčí kriticky život vdaných žen, kterým nic neschází a přesto si na manželství stěžují. Proč se na tento naštěstí krátký snímek vůbec koukat? Pro filmové historiky obsahuje šokující záběry divoce tančícího Milana Šteindlera a Marka Vašuta. Pro ostatní jeden podařený vtip: "Chceš teplý nebo studený kafe?"..pointa ve filmu. ()
Film který má sdělit , že pokud studentka či mladá matka chce chodit na diskotéku,tak si neuvědomuje jak je "tahle zábava prázdná". A že ,tímhle dokazují , že bojí zůstat sami se sebou. Tyhle neuvěřitelné tlachy tam zaznívají z úst soudruhů svazáků odborníků na život. ()