Balada o Cable Hogueovi

Kouzlo z úvodu filmu postupně vyšumí. Otravná je postava úchylného kazatele. Peckinpah se tentokráte notně drží při zdi a kdo si dělal zálusk na Divokou bandu či alespoň krvavé zúčtování má zkrátka smůlu. Tohle je úplně jiný žánr občas romantika, občas komedie a westernově se to tváří jen občas. 55% (04.05.2021)

Už z názvu filmu je sice všem jasné, jakou bude mít náladu a jak skončí, ovšem že by to vadilo? Ani náhodou. Pět hvězd je zasloužených - Sam, ať už se o tom, jak moc byl nebo nebyl zfetovaný, mluví jak chce, dokázal natočit pro něho netypický, nicméně po čertech povedený snímek. Jason Robards je neskutečně sympatický špinavec, kterému fandit prostě musíte, David Warner už tolik sympatický není, ale skvělý je zrovna tak, no a Stella Stevens, to je taková krásná ozdoba. Nejlepší scéna ovšem přijde na samém začátku. Úvodní dokonalá titulková sekvence, v níž se Cable táhne přes poušť a do toho mu hraje Jerry Goldsmith... Kdo neviděl a neslyšel, měl by dohnat. Jeden z mých nej filmů, jeden z mých nej soundtracků. (16.10.2007)

Nevšední westernový příběh o self-made postavičce s atmosférou nostalgie a radikální změny časů, romancí a řadou humorně stupidních i dojemných chvil. Zařadil bych do soudku k Life and Times of Judge Roy Bean a McCabe & Mrs. Miller. Milá alternativa od trojice legend - Peckinpah, Huston, Altman. (22.08.2023)

Peckinpah se již v úvodní scéně rozloučí s násilím utrženým ze řetězu (zpomalený záběr rozstřeleného ještěra), které tolik charakterizovalo anti-westernovou Divokou bandu. Symbolicky tím nechává staré časy za zády a jasně předznamenává, že baladické vyprávění o Cable Hogueovi nebude westernem šponovaného napětí, přestřelek, honiček s dostavníky nebo podobných žánrových trademarků, ale zkrátka a dobře jen příběhem o životním bilancování a šťastném nalezení "obrozující" vody (symbolu vodního zřídla je ostatně podřízena výstavba celého filmu), kterou lze chápat jako naději, resp. novou chuť do života. V neposlední řadě je také šikovným zamyšlením nad soumrakem primitivizmu Divokého západu a jeho "zkrocení" rozpínavou technickou civilizací (zde zastoupenou nástupem automobilismu). Nostalgické, poetické, břitce a trefně humorné (dojde i na grotesku), pravdivé, lidské a nevyhnutelně ústící (nezapomínejme, že jde o baladu) v hořkosladké, nikoli však bezútěšné usmíření. Děkuji programovému oddělení TV Prima, že si vzpomnělo. (28.01.2009)

Mezi westerny tak často nezavítám, ale jsem moc ráda, že jsem to dnes udělala, protože na chvilky, kdy reverend Joshua utěšuje Claudii a nebo na skvostně hrajícího Jasona Robardse v roli Cableho, jak spolu filosofují nad ženským tělem, hned tak nezapomenu. A těch prima chvilek bylo mnohem, mnohem víc. Výborná hudba nejen Jerryho Goldsmitha už jen podtrhla můj příjemný zážitek z této balady i když se přiznám, že první polovina filmu mně sedla o chlup víc. Jo a Stella si rozmarně lehkou a zároveň křehkou Claudii zahrála podle mě docela s chutí. (30.11.2014)