Udělení milosti se zamítá

Tuze dobré (chtěl jsem si rýpnout-soudruhu Svobodo) ale na tomhle filmu je vidět, že s nadáním a profesionalitou tvůrce vůbec nesouvisí to, že politicky může zblbnout a utrhnout si před celým národem šli-jak by řekl Jára Cimrman. Smutná pouť Hanse životem končící jeho popravou je film plný myšlenek a pohledů do naší minulosti. Na otázku, kdo za to může lze v něm těžko najít odpověď, protože asi žádná není. Moc se mi to líbilo, žádnou chybu jsem na tom nenašel, snad malou výtku-chvílemi až moc akční, možná proto, že doba si to žádá. (14.09.2009)

Čekám na tebe. Tolik let už tě znám. Schody do nebe kloužou jak led. Ruku ti dám. Tolik, tolik hvězd máš nad sebou. Je tolik, tolik cest, co tě k nim dovedou. Jméno mé už znáš. Jsem tvůj stín i tvůj strach. Dál mě potkáváš, vyrůstám na slzách. Tolik, tolik hvězd máš nad sebou. Je tolik, tolik cest, co tě k nim dovedou. Čekám za mlhou. Netušíš, co ti chci říct. Co se skrývá za tou tmou? Možná nic. A možná víc... Tolik, tolik hvězd máš nad sebou. Je tolik, tolik cest, co tě k nim dovedou. Melodie Landovy písně Tajemství doprovází celý film. Když se narodíte na nesprávném městě, nesprávným lidem,v nesprávnou dobu,musí vést vaše cesta do pekla,nebo máme svobodnou vůli to změnit? To je myslím motto: na kterém postavil J.Svoboda svůj film. Dávám 80 % (05.03.2009)

Na to že se jedná o televizní film, je velmi dobře zpracován a i režírován i když nějaké ty mušky by se tam našly... Ovšem film má také dosti zajímavý a chytlaví příběh z drsného prostředí socialismu u nás a navíc zde opět vyniká výborný Honza Dolanský. Rozhodně jeden z těch mála českých (TV) filmů z posledních let, který stojí za zhlédnutí... 8/10 (03.11.2009)

Jako televizní počin ostravského studia nadprůměrné. Bezútěšnost doby vykreslena prostřednictvím skvěle propracovaných charakterů jednotlivých hrdinů a antihrdinů. Jen letmý pohled dírou ve stropě stačí, aby si divák domyslel pedofilní zrůdnosti v pasťáku. Už úvodní klukovská revolta Hanse Steinera vůči Charvátovi naznačuje, kdo bude v centru dění. Zajímavě zakomponovaná baladická romance mezi Magdou a Honzou. "Myslíš si, že se udělám, když mi nějaká Dorota řekne, že jsem jinej?“ Herecky skvělé výkony, a to i u dětských herců. Ale jednoznačně nad všemi ční Dolanský a Motloch. Perfektní exteriéry – důlní šachty. Výborná hudba Daniela Landy. Působivý snímek. (14.03.2009)

České drama inspirované skutečnými událostmi odehrávající se v 50. a 60. letech popisující nelehký osud mladého chlapce Jana Steinera (v dospělosti J. Dolanský) vyrůstající v německé rodině v poválečné době. Nedobrovolně se dostává na okraj společnosti a opakovanými útěky z výchovných zařízení a občasnými krádežemi také za hranici zákona. Příběh je vyprávěn z pohledu jeho přítele s pohybovým hendikepem z dětství zvaného Pajda, kterého v dospělém věku ztvárnil M. Hádek, a to zcela bez příkras a sarkasticky. Zatčení a zkrocení mladého Steinera považoval za svůj hlavní služební úkol místní velitel veřejné bezpečnosti Charvát v podání P. Motlocha. Za velký nedostatek dramatu J. Svobody považuji nejasné a matoucí časové ukotvení příběhu, neboť vezmeme-li v úvahu, že snímek začíná v poválečných letech, kdy se do opuštěných budov po vyhnaných Němcích začali stěhovat noví českoslovenští obyvatelé, tak dle logiky a stáří hlavního hrdiny by se měl příběh odehrávat nejpozději na začátku 60. let. Tomu absolutně neodpovídá zobrazený vozový park, kde se nesmyslně objevují staré vozy z 50. let, novější vozidla včetně legendární Tatry 603 a vedle nich sovětské žigulíky a jiná zahraniční vozidla, které v té době nemohla existovat. Také postava mladé sestřičky Magdy v podání L. Vlasákové, která z neznámých důvodů nalezla ve Steinerovi zalíbení, mi do příběhu příliš nezapadala a v závěru se ztratila úplně. Životní podmínky v nápravných sociálních zařízeních pro mladistvé bývají v podobných filmech často zobrazovány jako velmi beznadějné a chmurné a v tomto snímku tomu nebylo jinak, neboť utrpení mladého chovance dosáhlo vrcholu, když se odhalily sklony hlavního vychovatele v ústavu k homosexuální pedofilii. Ve vedlejších rolích se objevila Y. Kornová jako Steinerova matka, která po nezměrném utrpení dobrovolně opustila tento svět, dále I. Bareš coby Pajdův otec alkoholik a Steinerovi známí zloděj K. Zima a kuplíř a násilník J. Nosek. Po první polovině filmu, kterou hodnotím jako povedenější, následovala méně přesvědčivá druhá část, v níž se děj zabýval především Steinerovými úniky, zatýkáním, přestřelkami a po definitivním dopadení následovala poprava odsouzeného v jeho pouhých 22 letech. Za filmy jako Hotel pro cizince či Jen o rodinných záležitostech, které se věnují komunistickému bezpráví v 50. letech, tento snímek značně zaostává, ačkoli zde se o zvůli režimu nejednalo, neboť Steiner byl skutečně zločinec a recidivista, byť byl svým pobytem v různých nápravných zařízeních od dětství k tomuto způsobu života v podstatě vychován. V dramatu můžeme zaslechnout melodie od známého zpěváka a hudebníka D. Landy. Ačkoli závěr filmu byl dostatečně dramatický a emotivní, přesto po zhlédnutí Svobodova psychologického snímku přetrvával rozpačitý pocit, který mi nedovolil, abych toto dílo hodnotil jinak než průměrně. (16.08.2019)