V pasti

Chlápek s holkou si zajedou do letního kina, které je však určeno ke zcela jiným věcem, než k promítání filmů a tak se snaží uniknout. Dost podivná futuristická šílenost vyšla kdysi na VHS pod názvem V pasti, od společnosti LARS s jednohlasným simultálním dabingem Martina Dejdara, který to namluvil stejně jak Barta Simpsona, takže zážitek z filmu byl ještě divnější. Tempo filmu je celkem rychlé a honičky aut hlavně na konci dost povedené, zábava to byla ucházející. (07.11.2005)

(KVIFF 2010) Od začátku nabízí DRIVE IN až překvapivě strhující atmosféru zkažené, špinavé a neutěšené budoucnosti a výpravně si nezadá s kousky jako MAD MAX nebo třeba RUNNING MAN. Škoda, že se v tak vypiplaném a zabydleném světě, snad kromě závěrečné honičky, totálně nic neděje .. mládež se poflakuje a blbne v autech, takže je to vlastně GREASE bez písniček (možná kdyby se zpívalo, neusínal bych u toho). (12.07.2010)

Nevím nakolik tomuhle filmu ubralo to, že jsem ho viděl s jednohlasím dabingem Martina Dejdara, ale post punková psychedelická seance se rozhodně nekonala. Nápad je sice okey, ale podstatná část už tak dost krátkého filmu se vleče doslova šnečím tempem a po celou dobu jsem jen lačnil zjistit něco víc o pravidlech a systému tábora, byť většinou marně. Společensko sociální reflexi sice oceňuji, ale mnohdy mi to přišlo skutečně samoúčelné, jako třeba v momentě kdy do "tábora nepřizpůsobivých teenagerů" najednou přijede autobus asiatů a zjišťujeme, že většina bílého osazenstva má velmi vyhraněné názory na ostatní rasy a organizuje se v pseudoradikálním nazi drive in brotherhoodu. Za mě lepší dvě hvězdičky, chtělo to aspoň trochu víc akce aby medvěd nebyl v apatii. (12.12.2016)

Jen pro obdivovatele 80. let, jejich divných účesů, kostýmů a vyjadřování. Příběh veškerý žádný, akce poskrovnu, princip fungování kina jsem ani nepochopil. Ale Brian Trenchard-Smith je veselý chlapík a svůj film vystihl docela přesně: Na začátku a na konci je trochu akce, uprostřed je hodně divných věcí. (11.07.2010)

Famózní sebereflexivní tečka za zlatým věkem austrlských béčkových filmů a také za érou autokin podává pohled na svět, kde se brak, junk a autofetiš staly pilíři společnosti. Hrstka automobilových honiček a kaskadérských kousků je tu jen aby se film dobře prodával, ale páteř filmu tvoří epizodické pasáže vykreslující život v autokině transfornovaném na internační tábor. Nic zdravého a perspektivního tu není, ale zato se bez problémů seženou lehké drogy a antikoncepce, za přídělové kupony se vydává fastfood, bydlí se v autech a každý večer běží nějaké australské béčko. (20.04.2010)