Režie:
Sam PeckinpahKamera:
Lucien BallardHudba:
Jerry FieldingHrají:
William Holden, Ernest Borgnine, Robert Ryan, Edmond O'Brien, Warren Oates, Ben Johnson, Alfonso Arau, Strother Martin, L.Q. Jones, Albert Dekker, Bo Hopkins (více)Obsahy(1)
Jak se pohnou, zabte je! Peckinpahův legendární western Divoká banda patří i po téměř čtyřiceti letech, jež uplynuly od jeho vzniku, k nejlepším dílům žánru, který je stejně starý jako film sám a prošel za dobu svého vývoje mnohými proměnami. Konec šedesátých let byl jednak obdobím bouřlivých společenských změn a také obdobím deziluzí (nejen v americké společnosti, poznamenané vietnamskou válkou), které se promítaly i do zdánlivě odtažitých filmových děl. Příběh bandy zabijáků, které drží pohromadě silný pocit vzájemnosti a vlastní stupnice morálních hodnot, byl v době své premiéry často kritizován kvůli brutálním zpomaleným záběrům zuřivého násilí, vrcholícím ve slavné závěrečné scéně „baletu smrti“, mistrovské sekvenci, v níž Peckinpah nutí diváka téměř fyzicky prožít krvavý masakr, v němž nejsou vítězové, ale jenom poražení a mrtví. Scény násilí jsou důležitou, ale nikoli dominantní složkou filmu, jehož hlavním tématem je zánik jedné epochy (píše se rok 1913) a marný zápas několika mužů přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám. Ve filmu nenajdeme kladné postavy. Jeho hrdiny jsou lotři a zabijáci, jejichž dny jsou sečteny. Násilí se pro ně stalo denním chlebem, stejně jako pro děti, jež v úvodu snímku vidíme skloněné nad mraveništěm, v němž škorpioni bojují o holý život. Časté záběry dětí, které dostávají dávky násilí z první ruky už od útlého věku, tvoří varovné memento Peckinpahova westernu. Mnohdy nevědomé předávání „kodexu násilí“ další generaci ústí v jeho mechanické, bezcitné používání, ať už se jedná o házení škorpionů do mraveniště či o zabití člověka (šéf bandy Pike paradoxně zahyne rukou malého chlapce, který se zmocnil revolveru)... Divoká banda se při světové premiéře hrála v Peckinpahově sestřihu, ale těsně před uvedením do amerických kin byla distributorem zkrácena zhruba o deset minut, neboť původní metráž by omezila denní počet představení z obvyklých čtyř na tři, což by vedlo k menším tržbám. V roce 1995 se Divoká banda do amerických kin dostala znovu ve své původní verzi a v této podobě je uváděna i dnes. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (315)
Docela mi při tom všem násilí a obnažených ňadrech spadla čelist. Pojem "klasický western" dostal docela na frak. Nevím, jestli je to pravda, ale tuším, kde vzal John Woo inspiraci pro své krvavé balety. Už jen za tuhle netradičnost si snímek zaslouží zvýšenou pozornost. Tohle dílo nemá s poetikou Sedmi statečných absolutně nic společného. Ale nemůžu upřít, že Divoká banda ma poetiku sobě vlastní. Postavy nejsou černobílé. Nikdy nevíte, jak se to mezi anti-hrdiny Divoké bandy zvrtne dál. Můžu říct, že jsem v roce 2006 zažil veliké westernové překvapení z roku 1969. ()
The Wild Bunch je western, který mě zklamal. Po hodnocení na IMDb (kde se snímek drží nějaký ten pátek v TOP 250 filmů) a zde, kde momentálních 85 % je taky hodně skvělé hodnocení, jsem čekal, že po dlouhé době uvidím pořádný western. Bohužel, viděl jsem film, který měl skvělý začátek a parádní konec. Vše mezitím byla jen nudná výplň, která mě nedokázala ničím zaujmout či přikovat k obrazovce. Oceňuju Samův reálný (?) pohled na tehdejší divoký západ, ale když už bych se chtěl někdy podívat na "špinavý" western, zvolil bych si raději Eastwoodův snímek Unforgiven. Po dlouhé době jedna klasika, která mě zklamala. 50 %. ()
[8/10] (Warner Bros./Seven Arts) (Technicolor /// Produkce: Phil Feldman, Roy N. Sickner /// Scénář: Walon Green, Roy N. Sickner, Sam Peckinpah /// Kamera: Lucien Ballard /// Hudba: Jerry Fielding /// Nominace na Oscara: Walon Green, Roy N. Sickner, Sam Peckinpah (scénář), Jerry Fielding (hudba)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
(hodnotím director's cut) Film, který je jeden z nejpřesnějších, respektive nejrealističtějších ve vykreslení toho, jak si s lidmi "hraje" ďábel, a to v celku i v dílčích detailech. To myslím zcela vážně. Všímejte si například, kdy a proč se různé postavy smějí. V tomto smyslu je to jeden z psychologicky nejvěrohodnějších filmů, co jsem zatím viděl. ()
Scénář: Walon Green, Sam Peckinpah .. Who the hell is „they“? Pieta divokému západu, který díky dokončené síti železnic, všudypřítomným vojenským jednotkám a téměř vyhlazeným indiánům už není tak divoký a natož nespoutaně svobodný jak býval. Sam Peckinpah sice vytvořil zajímavý svět, ale kouzlo narušuje nahodilá samoúčelnost přestřelek, šedivost většiny postav a nějaké ty jejich nelogické excesy v jednání. Popravdě mi tento film o úpadku nechutnal, i přes několik úchvatných scén (a teď nemyslím ty akční), tak jak mnohé klasiky westernu z dob, kdy byl americko-mexický západ skutečně divoký.. ()
Galerie (197)
Photo © Warner Bros.
Zajímavosti (57)
- Pro kaskadéry a komparz nebylo k dispozici dost uniforem. Jakmile někdo “dostal zásah“, kostým se vypral, opravil a vrátil zpátky do natáčení. (džanik)
- V úvodní scéně s loupeží vidíme dvě děti. Chlapec je režisérův syn Matthew Peckinpah. (džanik)
- Štír vhozený do mraveniště byl nápadem Emilia Fernándeze, který toto prováděl s kamarády jako kluk. Scéna nebyla ve scénáři. (džanik)
Reklama