Režie:
Sam PeckinpahKamera:
Lucien BallardHudba:
Jerry FieldingHrají:
William Holden, Ernest Borgnine, Robert Ryan, Edmond O'Brien, Warren Oates, Ben Johnson, Alfonso Arau, Strother Martin, L.Q. Jones, Albert Dekker, Bo Hopkins (více)Obsahy(1)
Jak se pohnou, zabte je! Peckinpahův legendární western Divoká banda patří i po téměř čtyřiceti letech, jež uplynuly od jeho vzniku, k nejlepším dílům žánru, který je stejně starý jako film sám a prošel za dobu svého vývoje mnohými proměnami. Konec šedesátých let byl jednak obdobím bouřlivých společenských změn a také obdobím deziluzí (nejen v americké společnosti, poznamenané vietnamskou válkou), které se promítaly i do zdánlivě odtažitých filmových děl. Příběh bandy zabijáků, které drží pohromadě silný pocit vzájemnosti a vlastní stupnice morálních hodnot, byl v době své premiéry často kritizován kvůli brutálním zpomaleným záběrům zuřivého násilí, vrcholícím ve slavné závěrečné scéně „baletu smrti“, mistrovské sekvenci, v níž Peckinpah nutí diváka téměř fyzicky prožít krvavý masakr, v němž nejsou vítězové, ale jenom poražení a mrtví. Scény násilí jsou důležitou, ale nikoli dominantní složkou filmu, jehož hlavním tématem je zánik jedné epochy (píše se rok 1913) a marný zápas několika mužů přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám. Ve filmu nenajdeme kladné postavy. Jeho hrdiny jsou lotři a zabijáci, jejichž dny jsou sečteny. Násilí se pro ně stalo denním chlebem, stejně jako pro děti, jež v úvodu snímku vidíme skloněné nad mraveništěm, v němž škorpioni bojují o holý život. Časté záběry dětí, které dostávají dávky násilí z první ruky už od útlého věku, tvoří varovné memento Peckinpahova westernu. Mnohdy nevědomé předávání „kodexu násilí“ další generaci ústí v jeho mechanické, bezcitné používání, ať už se jedná o házení škorpionů do mraveniště či o zabití člověka (šéf bandy Pike paradoxně zahyne rukou malého chlapce, který se zmocnil revolveru)... Divoká banda se při světové premiéře hrála v Peckinpahově sestřihu, ale těsně před uvedením do amerických kin byla distributorem zkrácena zhruba o deset minut, neboť původní metráž by omezila denní počet představení z obvyklých čtyř na tři, což by vedlo k menším tržbám. V roce 1995 se Divoká banda do amerických kin dostala znovu ve své původní verzi a v této podobě je uváděna i dnes. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (315)
Solidní jízda, jejíž morálními hodnotami a sílou přátelství se nechali z části inspirovat i někteří tvůrci současného filmového průmyslu (Woo, Mann). Peckinpahovo zalíbení v krvi/násilí je velmi patrné především v akčních scénách. Ty jsou samy o sobě výtečně natočené, nebývale přehledné a realistické. Občas vadí možná příliš hektický střih, ale jinak víceméně spokojenost. Herci předvádějí přesně to, co je zde potřeba. Drsné tváře, tvrdá gesta a rozhodné jednání. Ústřední dvojice tvoří přímo ukázkové nepřátele. Těžko rozlišitelné dobro a zlo pak hraje jen ku prospěchu věci. ()
Hogo Fogo, hlavní to záporák a psanec z jednoho nejmenovaného westernu by i vedle nejkladnější postavy z tohohle kusu strýčka Sama působil jako Matka Tereza. Je to tam prostě samý vrah a opilec, jenom támhle vzadu, to je výjimka jsou dva vrazi vedle sebe. Což divákovi pranic nevadí a svého oblíbeného hajzlíka(nebo dva) si brzy najde a celý film mu(nebo jim) nepokrytě fandí. Závěrečný kulometný balet je legendární a osud jihotexaské abstinenční ligy z úvodu filmu zase celkem zřetelně vypovídá o tom, že Peckinpah nebyl žádný abstinující Mirek Dušín, ale naopak pěkná houba. Jeden z nejlepších(nejen) westernů všech dob. Plus mínus dostavník. Jo, a nehraje tam John Wayne. Ani trošičku. ()
„Niekedy by sa aj vyvrheli radi znova stali deťmi. Tí možno najviac.“ Výborný (anti)western, v ktorom svorku hrdinov tvoria desperádi a civili (je jedno, či vinní, nevinní alebo spolovice vinní) umierajú v zakrvavenom prachu strelou do chrbta. Ja mám radšej klasické slnečné westerny á la SEDEM STATOČNÝCH, ale čo je dobré to je dobré a Peckinpah dobrý jednoducho bol a dobrá je i jeho drsná DIVOKÁ BANDA. Vstúpila do dejín kinematografie úvodnou masakrou protialkoholickej ligy (režisér bol alkoholik) a výbušným finále, v ktorom je vystrieľaná polovica planéty. Brutálnu akciu a podmanivé herecké obsadenie (Holden, Borgine) rozvráti len melancholická atmosféra starých časov, ktoré sa už nevrátia. 70 % ()
Nevim nevim... To geniální veledílo se nedostavilo. Jen vizuálně překrásný, silně nekorektní a místy až nepřiměřen brutální western s podivně přehrávajícími herci ve vedlejších rolích a rušivou hudbou... Jako důkaz velké liberálnosti Hollywoodu a Ameriky jako takové na přelomu 60. a 70. let zajímavé, jinak ale nic, co by mne výrazněji oslovilo. Emoční dopad v mém případě nulový... ()
Viděno poprvé v životě. Filmařsky a herecky naprostá žánrová špička, bez debat. Nicméně přestřelky jsou sice vynikající, ale asi už nepobírám Peckinpahova krvavá jatka. Je to samozřejmě otázka subjektivního vkusu, ale dnes už se nedokážu vyžívat v tak silném násilí, které už ve své době muselo být předmětem kontroverzí. Víc mě dnes zajímá herecká interakce a ta je v Divoké bandě na jedničku. ()
Galerie (197)
Zajímavosti (57)
- Do popredia filmu patria témy ako starnutie, priateľstvo, vernosť, zrada a sklamanie. (vander19)
- Rozpočet se navýšil z původních 3,5 miliónů dolarů na 6, počet natáčecích dnů ze 70 na 81. (džanik)
- Filmovalo sa na oboch stranách americko-mexickej hranice. V rozmedzí od 25. marca do 30. júna 1968. (MikaelSVK)
Reklama