Štěstí

Nesmírně krutý film, Vardová zachází až za samu komfortní zónu diváka, občasným zběsilým střihem ho zraňuje v nejcitlivějších chvílích. Chladnokrevnost hlavního hrdiny vynikne závěrečné idilické scéně krásné rodinky kráčející podzimním lesem. Dokreslení jeho povahy pomáhá i typová shodnost obou dívek. Barevné variace odpovídající fázím roku pomáhají lépe vnímat ubíhající čas. A to vše škádlivě doprovází lehkonohá Mozartova hudba. (02.11.2020)

Agnés Vardaová opäť nesklamala. Film je postavený na dileme, no nie prvoplánovo. Na jednej strane je hipisácky šťastné rozdávanie lásky - áno aj tej fyzickej - oficiálnemu partnerovi a zároveň ďalšej osobe, to jest všetkým, ktoré sa zmestia do jedného takto doširoka otvoreného, láskyplného srdca. Nikdo neostane zanedbávaný! Freud by mal radosť: stavidlá potlačovaných pudov sa otvoria a ľudia sa zbavia mnohých chorôb. No a na druhej strane stojí človek, ktorý rokmi tradície prijal oficiálne monogamné manželstvo ako kultúrnu i morálnu normu a záväzok. A hop, čo teraz? Čo je správne: naplniť si svoje nepotlačované túžby, aby sa ego oslobodilo, prijalo i odovzdalo lásku prirodzene alebo verná láska za hrob? Je správne v partnerstve vždy odhodiť barličku inštitucionálnych morálnych noriem a správať sa prirodzene? Film nesúdi, biologicky presne nastaví náhradu za odpadlíkov od rodiny. Toľko zaujímavých otázok a premýšľania po tom ako som dopzeral film, nemám často. Naviac celý dej je servírovaný v teplých, impresionistických farbách slnkom prežiarených dní. S najvyšším hodnotením neváham. (01.07.2013)

Nedokážu jednoznačně identifikovat, jestli Le Bonheur namířila Varda jako cílenou, ostře satirickou kritiku nebo to bylo jen její stylisticky dokonalé, bláhové idealizování. Každopádně na feministku docela odvaz, prezentovat ženské jako snadno nahraditelné součástky do auta, které chlap podle potřeby vymění a šťastně frčí dál. (15.10.2011)

Agnés Vardová mě zcela okouzlila se svojí Cleo. Její křehká poetika mě přivedla až ke Štěstí, které by mělo býti jakousi esejí k lidskému štěstí, které, jak všichni víme, je jenom muška zlatá. Jenže tahleta esej se podobá spíše slohovým cvičením páťáka na pomocné škole. Triviální bláboly podbarvuje vláčná kamera a hudební doprovod W. A. Mozarta, který se snaží film povýšit na vyšší stupínek. Ale i to se dá bez následků přežít. To, čím mě film iritoval až do morku kostí, je však postoj snímku k ženám a mužům. Hlavní hrdina je alfa samec jak poleno a klátí manželku i milenku zároveň, přičemž se schovává za vzletné věty o lásce. Zatímco milenka mu to žere i s navijákem a přijímá svou roli týmové dvojky, tak manželka už nemá takové pochopení. Přesto je našemu hrdinovi neustále dáváno za pravdu, jako by se nechumelilo. Celou dobu jsem se chytal stébla naděje, kdy Agnes Vardová na mě mrkne a já si konečně uvědomím, jak velkou z toho má legraci. Ani na chvíli jsem však nezachytil jakékoliv tóny ironie či sarkasmu. Nic. Pusto prázdno. Tak jako celý film. Sledováno ve velkých duševních bolestech. (02.03.2010)

Klišé o jednotě obsahu a formy v celé své kráse, která dokazuje, že to vlastně vůbec klišé není. Tedy, když má někdo takový filmařský cit jako Varda. Syžet sám o sobě není nijak oslňující, dokud nejsme oslněni barevností filmových obrazů a jsou to právě barvy, které celý film vybarvují. Nejsou totiž zdaleka jen estetickou ozdobou, ony hrají roli i (a snad i hlavně!) v rovině významu. Hra mezi několika hlavními barvami (žlutá, zelená, modrá, červená) tvoří osu filmu v mnoha rovinách. Nejdříve symbolika, kterou každá z barev získává ze vztahu k prostředí a předmětů, na nichž se vyskytuje (1. př. červená = při rozhovoru s milenkou v kavárně je na pozadí červený nápis "pokušení", ale při přechodech je na červené fasádě nápis "důvěra", na dalším záběru na bílé zdi "jistota" - následuje střih na manželku v červenobílých šatech; 2. př. modrá = modré šaty milenky, modrá převažující ve městě, kam hrdina odjíždí od manželky). Barvy hrají navíc význam ve spojení s postavami, jež se stávají jejich nositeli. Převažující modrá milenky, přecházející v průběhu filmu stále více na milence. Modrá (symbol města), vpadávající čím dál více do zelené (symbol přírody a též místa rodinného štěstí takřka bukolických výjevů). Žlutá (zde barva "štěstí", i tradičně barva zrady) = srovnej závěrečnou scénu s milenkou ve žlutém svetru oproti první scéně filmu s manželkou ve žlutých šatech (tedy převažující žluté s prvky zelené a červené, v otázce barev zde musíme být přesní!). (27.06.2014)